UMLAUF, M. Vodíková paliva [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2014.

Posudek vedoucího

Jícha, Jaroslav

Student si vybral zadání na základě toho, že trvale projevuje zájem o pokračování v o boru Procesní a ekologická zařízení. Na práci pracoval velmi samostatně, často přicházel s návrhy na doplnění nebo rozšíření téma. Samostatně zpracoval závěrečnou část a iniciativně ji doplnil o praktický příklad využití vodíku jako paliva pro automobily. Práce má velmi dobrou strukturu a obsahuje celou řadu zajímavých citací.

Posudek oponenta

Bébar, Ladislav

Zadání bakalářské práce požadovalo, aby pan Martin Umlauf provedl posouzení použitelnosti vodíkových paliv z hlediska konzervace energie z obnovitelných zdrojů. Hlavním cílem práce bylo posouzení vodíkových paliv získaných pomocí elektrické energie elektrolýzou vody. Celkový rozsah bakalářské práce je 55 stran, z toho očíslované úvodní stránky a seznamy zabírají 12 stran. Seznam literatury je poměrně bohatý, zabírá 3 strany a obsahuje 55 odkazů. Převážná část bakalářské práce se zabývá využitím různých druhů obnovitelných energetických zdrojů (OEZ) ke krytí části energetických potřeb společnosti. Autor podává přehled hlavních technologických postupů pro využití obnovitelných zdrojů k výrobě energie a uvádí i základní technické i ekonomické údaje. Tento pohled je podáván na základě literárních zdrojů z pohledu světového hospodářství i v měřítku ČR. Výrobě vodíku elektrolýzou vody, jako hlavnímu tématu bakalářské práce, jsou věnovány str. 30 až 32 a stránky 49 až 51. Je logické, že rozsah bakalářské práce neumožňuje postihnout všechny aspekty využívání OEZ a zejména vodíku v energetice. Autor uvádí klady i problematické stránky využití vodíku v energetice, resp. pro provoz automobilů a oceňuji, že se reálně staví k charakteristice vodíku jako ekologického paliva, když uvádí, že „…vodík je tak čistý zdroj, jak čistá jeho výroba“. Souhlasím s autorovým tvrzením, že pokud se k výrobě vodíku využijí obnovitelné zdroje energie, nikoli fosilní paliva, pak je naděje, že vodík se může stát konkurenceschopným palivem. Poněkud bych zmírnil autorovo tvrzení, že v bakalářské práci se podařilo teoreticky prokázat výhodnost vodíkového paliva. Předložený rozbor je přínosný, sumarizuje řadu dostupných literárních poznatků i cenových relací týkajících se vodíku, poukazuji však současně na to, že předmětné problematice je věnována celá řada prací zvažujících jak kladné, tak negativní aspekty používání vodíku. Jako riskantní moment v tomto směru spatřuji zmiňované široké rozmezí výbušnosti vodíku ve směsi se vzduchem a nutnost nakládání s vodíkem při vysokých tlacích a v případě kapalného vodíku při velmi hlubokých teplotách a vyšších tlacích. K předložené bakalářské práci nemám zásadní výhrady. Po formální stránce lze nalézt drobné nedostatky. Např. k obr. 12 a 13 není uváděno k jaké lokalitě se údaje o spotřebě energie vztahují, polemizuji s rozměry veličin „výhřevnosti“ a „spalného tepla“ H2 v tabulce č.2. Poukazuji na to (týká se str. 21, 22, 23), že je nutné rozlišovat, kdy se jedná o údaje energetického výkonu nebo o údaje množství energie. Bakalářskou práci pana Martina Umlaufa hodnotím jako přínosnou k řešené problematice a doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 71079