DOJAVA, V. Stanovení standardní nejistoty při konfirmaci teplotní komory [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Cílem diplomové práce bylo popsat způsob konfirmace teplotní komory a provést analýzu a výpočet nejistot při vybrané metodě konfirmace teplotní komory. Projekt navazoval na předchozí semestrální práci. Během letního semestru se student zaměřil na realizaci měření v teplotní komoře CTS 65/50, která je součástí zkušební laboratoře CVVOZE. Dále provedl analýzu a výpočet nejistot měření teploty v definovaných bodech měření a při definovaných hodnotách teploty, které byly nastaveny v teplotní komoře. Student pracoval samostatně a systematicky, dostavoval se k domluveným ústním konzultacím a předkládal průběžně výsledky své práce. Při zpracování diplomové práce se student nesetkal se žádnými významnějšími problémy. Domnívám se, že byly splněny požadavky kladené na diplomovou práci, a doporučuji práci k obhajobě.
Předložená diplomová práce se věnuje problematice metrologické konfirmace teplotní komory. Zadání práce je možné považovat za středně náročné a vyžaduje zejména dobrou znalost problematiky stanovení nejistot měření a návrhu experimentu a jeho vyhodnocení. Je možné konstatovat, že všechny body zadání byly splněny, i když v části zpracovávající popis praktického výpočtu nejistot diplomant nebyl příliš důsledný. Práce je zpracována v rozsahu 74 stran textové části a je rozdělena do 8 hlavních kapitol. Kapitoly jsou řazeny v logickém sledu i jejich základní dělení je logické. Avšak dělení textu práce na velké množství podkapitol komplikuje orientaci v práci a vytváří příliš podrobně strukturovaný obsah, který se stává nepřehledným. První kapitola se věnuje teoretickému popisu metodiky konfirmace teplotních komor a vychází zejména z normativních dokumentů a doporučení. Navazující kapitola rozebírá požadavky na použitý měřicí systém a podmínky při zkoušce. Následně je popsána teorie návrhu modelu a výpočtu nejisto měření v případě konfirmace teplotní komory. Předchozí kapitoly jsou všechny teoretického charakteru a dostatečně popisují danou problematiku. Výhrady mám pouze k některým nepřesným termínům (vyzařovací barva, konfidenční úroveň, normální pravděpodobnost, …) a k chybně zapsané rovnici 4.10 pro výpočet kombinované nejistoty. Následující kapitola č. 5 již popisuje návrh postupu měření a konkrétní zařízení použité pro jeho realizaci a v kapitole č. 6 je zpracován stručný, ale výstižný popis praktického provedení experimentu. Zde mám připomínku k uvedenému přehledu parametrů použitého čidla pro měření teploty v tab. 8 neodpovídá konkrétnímu typu použitých čidel pro měření teploty, ale popisuje všechny čidla řady TG3 (Pt, Ni, NTC) a není tedy jasné, jaké konkrétní parametry mají použitá čidla. Nejproblematičtější částí práce z mého pohledu je kapitola č. 7 popisující výpočet nejistot měření, kterou považuji současně za stěžejní část práce. Diplomant zde nepříliš důsledně a srozumitelně popisuje postupy výpočtu konkrétních příspěvků nejistot, kdy v některých případech chybí příklad dosazení do použitých vzorců, někdy naopak chybí uvedení výchozího vztahu. Nejasné je zejména použití rovnice 7.3 pro výpočet chyby měření dané snímačem teploty a odhad vlivu stability měřicí karty na nejistotu měření teploty. Nejzásadnější chybu ale udělal při výpočtu příspěvků použité karty NI 9219 k nejistotě měření odporu, kde chybně vyhodnotil velikost chyby z rozsahu a tím podhodnotil celkovou chybu měření odporu touto kartou. Kapitola č. 8 uvádí výsledky analýzy naměřených hodnot pro jednotlivé vyhodnocované teplotní úrovně při konfirmaci teplotní komory. Výsledky jsou pro všechny měřené teploty přehledně shrnuty v poslední kapitole včetně rozboru jednotlivých zdrojů připívajících k celkové nejistotě měření. Jedná se o nejrozsáhlejší kapitolu (celkem 26 stran), která by sice mohla být zpracována úsporněji, ale v kontextu práce a její metrologické významnosti její rozsah a množství informací uvedených takto v hlavním dokumentu považuji za přiměřený. Uvedené závěry je možné považovat za relevantní a poskytují dobrou představu o použitelnosti testované komory pro zamýšlené klimatické zkoušky. Po formální stránce práce obsahuje pouze několik překlepů a minimum gramatických a stylistických chyb. Výhrady mám pouze k používání teček jako oddělovačů celé a desetinné části, matematickému zápisu některých celkových výsledků měření (nesouhlasí počty desetinných míst pro hodnotu a nejistotu), chybným odkazům (rovnice 8.3, str. 49). Po grafické stránce je práce na velmi dobré úrovni. Práce s literaturou je na dobré úrovni, jsou citovány nejenom normativní dokumenty, ale i další odborná literatura věnující se dané problematice. I přes uvedené výtky a připomínky k práci se domnívám, že diplomant prokázal inženýrské schopnosti a práci doporučuji k obhajobě. Navrhuji hodnocení velmi dobře.
eVSKP id 110973