KOLÁŘ, Z. Výroba krytu elektromotoru [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2024.

Posudek vedoucího

Císařová, Michaela

Bakalářská práce se zabývá návrhem výroby krytu ventilátoru elektromotoru rotačního tvaru z oceli 11 305. Součást je zhotovena z plechu technologií tažení, na kterou je zaměřena i literární rešerše. Práce je doplněna potřebnými technologickými a kontrolními výpočty, výkresy součásti a sestavy a volbou lisu. Práce má pěknou grafickou úpravu, rozsahem je dostačující a odpovídá stanoveným cílům. Oceňuji zodpovědný přístup a samostatnost studenta při zpracování bakalářské práce. Konzultace probíhaly pravidelně, student měl vždy připraveny návrhy řešení dílčích problémů.

Posudek oponenta

Svoboda, Petr

Bakalářská práce pana Koláře se zabývá výrobou krytu elektromotoru. V úvodu autor uvádí vcelku ucelený popis funkce i geometrické parametry vyráběné součásti. Jako materiál byla zvolena konstrukční ocel 11 305, která je velmi podobná oceli DC04. Autor však mechanické vlastnosti a chemické složení v tabulce 1 a 2 udává pro ocel DC04, tyto hodnoty však nejsou stejné pro ocel 11 305. Následuje rozbor s možnými variantami řešení pro výrobu součásti. V rámci rozboru možných technologií výroby autor volí hluboké tažení. Rozbor se však vůbec nezaobírá výrobou větracích otvorů, což je škoda. Informace o tom, že výroba otvorů bude probíhat stříháním v kooperaci, je zmíněna až v kapitole 3.8. Následuje rešeršní část práce, která se poté logicky zaměřuje na technologii hlubokého tažení. V ní je podrobně shrnuto stanovení velikosti polotovaru, počtu tažných operací, použití přidržovače, stanovení tažné mezery, konstrukce tažného nástroje, volby stroje a maziva. Výtku vznáším ke vzorci k výpočtu tažné síly, ve kterém autor stanoví pouze sílu potřebnou k utržení dna, kterou následně násobí konstantou dle tažného součinitele. Odkud se však konstanta vzala, není jasné. Praktická část předkládá návrh výroby zadané součásti. Výtku vznáším k výpočtům s konkrétními hodnotami, vzorce jsou vždy na dva řádky, ačkoliv by se často vešli jen na jeden, dále jsou také mezi řádky velmi velké mezery, což působí snahou autora uměle zvýšit počet stran. Jako polotovar je zvolen přístřih z plechu, který bude varáběn ze svitku v jednoúčelovém střižném nástroji. Zaokrouhlovat šířku svitku na celé číslo z důvodu jeho vyrobitelnosti není nutné. Šířka pro svitky z plechů válcovaných za studena dosahuje tolerance ±0,1 mm. Co se týče rozměrů svitku, autor uvádí, že vnitřní průměr je 510 ÷ 610 mm, vzhledem k omezením odvíjecího zařízení, které má maximální rozevření na 520 mm, volí hodnotu vnitřního průměru 510 mm. Zde však vůbec neuvažuje odpružení, které nastane po uvolnění stahovacích pásek. Tento jev způsobí zvětšení vnitřního průměru svitku v některých případech až o 40 mm. Pokud by tento stav nastal, odvíjecí zařízení by nemohlo plnit svou funkci správně. Dále si také nejsem jistý, zda u svitku s vnějším průměrem 1 200 mm je možné mít vnitřní průměr 510 mm, protože, dle mých zkušeností, se při překročení hodnoty 1 000 mm používá větší vnitřní průměr. Je také na další polemiku, zda je při takto nízké sérii, 100 000 ks ročně, nutné konstruovat střižný nástroj na tvorbu přístřihu a zda by nebylo levnější nechat polotovary pro tažení vyrobit jinou metodou, například pomocí laserového řezání. Při kontrole použití přidržovače, autor správně zhodnotil, že je nutné ho použít. Při výpočtech však není jasné z jaké literatury je převzata hodnota konstanty zm. Totéž platí pro určení velikosti tažné mezery a veličinu k. Velkou výtku vznáším k výpočtu potřebné tažné síly. Autor spočítal pouze kritickou sílu potřebnou k utržení dna, kterou následně násobí koeficientem. Odkud jsou převzaty hodnoty koeficientu, však není jasné, protože u tabulky chybí odkaz na zdroj. Pro výpočet "tažné" síly je použita mez pevnosti, autor však nemá k dispozici konkrétní materiálový list, a tak vychází z normy. V té je uvedeno, že mez pevnosti dosahuje 270 ÷ 350 MPa, pro výpočet je však použita hodnota 330 MPa. V tomto případě by se z bezpečnostních důvodů mělo uvažovat s nejhorší možnou variantou, tj. 350 MPa pro výpočet tažné síly a 270 MPa pro výpočet kritické síly. Dále není jasné, proč autor vůbec výpočet prováděl, když hned po něm konstatuje, že použití vypočítané síly by vedlo k utržení dna součásti. A dále pokračuje s tím, že konkrétní hodnota se stanoví pomocí několika testů metodou „pokus omyl“, aby došlo k výrobě výtažku bez poškození materiálu. Teprve v kapitole 3.8 Návrh tažného nástroje je zmíněno, že výroba odvětrávacích otvorů bude probíhat v kooperaci a proto není v práci řešena, tato informace by měla být zmíněna hned v rozboru výroby. Zvolený výrobní postup pokládám za správný. Jako velké plus vnímám popis montáže nástroje. Z něj je jasně patrné, že autor se zamýšlí nejen nad konstrukcí, ale také sestavením nástroje. S ohledem na současné technologie výroby, již v dnešní době není nutné vyrábět otvory pro kolíky svrtáváním, CNC stroje dokáží opakovatelně najet na pozici s přesností 5 m, což je pro vymezení polohy dostatečné. Dále se podivuji nad použitím tří nekalených kolíků k vymezení polohy přidržovače, standardně se používají dva, které jsou kalené. Také bych doporučil označování ocelí dle EN případně DIN a ČSN uvést jako ekvivalent, protože v dnešní době již není možné jen tak objednat pár tyčí z materiálu dle normy ČSN. Kromě občasných překlepů v textu lze mezi další nedostatky práce zařadit např.: - špatný překlad abstraktu, - pořadí zdrojů neodpovídá použití v práci, - chybějící čárky či tečky v legendách vzorců nebo v některých výčtech, - koncovky a spojky samostatně na konci řádku, - chybějící pevné mezery mezi číslem a jednotkou, - nevysvětlení všech použitých symbolů a označení v obr. 10,  - chybějící vysvětlení veličin při výpočtech, např. při stanovení rozměru přístřihu není vysvětlena veličina h, při výpočtu počtu tažných operací není vysvětleno m1, - chybějící šrafy a osy v obr. 21, obr. 41, obr. 42 a obr. 46, - špatné označování materiálů, používá se buď ocel 19 312, nebo materiál ČSN 41 9312, - jednotka pro tvrdost elastomeru je ShA ne SHORE, - sezam symbolů není kompletní, chybí: t, Re, , , Si, , C, , dps, SA, SB, SC, SD, SE, SF, SG, d1, E, Sd a Fp. Poznámky k výkresové dokumentaci:  - odkazování se na již, více než dva roky, neplatnou normu ISO 2768-2; označování drsností téměř dva roky neplatnou normou ISO 1302; nekótovaná zaoblení R 0,8 nejsou na výkresech dostatečně viditelná, mohlo by dojít k záměně za sražení 0,1x45° dle předpisu v razítku; u natočených pohledů chybí údaj o úhlu natočení; při sražení pod úhlem 45° se kótuje rozměr hloubky ne průměru, - výkres BP-00-2024: řez B-B je zbytečný; chybí celkové rozměry; šrafy nejsou vždy pod úhlem 45°; norma na všeobecné tolerance netolerovaných rozměrů se na výkresu sestavy neudává, - výkres BP-Z-2024: jako polotovar se udává pouze tloušťka plechu, potřebnou velikost polotovaru určí technolog, - kusovník: u pozic 7, 8, 9, 10, 11, 12 a 13 je použita norma na materiál místo normy na polotovar; pozice 9 a 10 použití nestandartních průměrů polotovaru; pozice 17 chybí označení výrobce; pozice 26 je zbytečná, přidržovací šrouby jsou dodávány s vodícími pouzdry.

eVSKP id 157636