SHUMLYANSKA, K. Quo vadis, vita? – Voda - naděje - lidé [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.

Posudek vedoucího

Jemelka, Vojtěch

Vysídlení a vykořenění. Křivda, stálé neodpuštění i nestmelení. Izolace, chudoba, zima, samota a priessnitsovská „Mimosezóna“. Poslední zbytky naděje odnesla velká voda… Krása, ticho, klid, lesy, zurčení potůčků a sladká melancholie. Návštěvníci připlouvají, aby se svlažili a na dně bystřiny našli toužený pokoj či zdraví. A nakonec zase odjeli… Pak tu ale máme ještě třetí vrstvu krajiny, onu duchovní, která je neměnná, jen dříme nebo spíš ji neumíme uchopit. Stále nám protéká mezi prsty a silně ji vnímají jen lidé výjimeční. Mezi ně patří Karina. Široce rozkročenou, rozsáhlou práci staví na podkladu hodnotného předdiplomního projektu, dalších textů, a především častého chození, aby drsnému kraji darovala ideový soutok tří podstat vody. Nový Život, pochopenou sílu i léčivé klokotání. Prvním krokem k němu je krajinný a urbanistický manuál, který dává místním jednoduchý návod, jak ve zdejší krajině a sídlech hospodařit s vodou. Ten neváhá prakticky uplatnit v celém katastru zkoumané obce, stejně jako v kritických místech postihovaných povodněmi. Podemílaná železnice nyní pevně stojí na náspu, obklopeném bohatstvím biotopů. Meandr se semletými domy je nyní adaptovaný na rozliv, s dešťovými zahradami a veřejným prostorem pro pobývání místních. Druhým krokem je rozvinutí manuálu na „přítoku Naděje“, kde Karina cítí syntézu symbolu historie-Annína, současnosti-Kobylé i sdílené budoucnosti. Té se šťastnějším soužitím místních navzájem, s krajinou, duchovnem i návštěvníky. Jako Smetana kdysi napsal dechberoucí symfonickou báseň Vltava, tak Karina procítěně splétá pramínky i vztahy zde. Nevnucuje definitivním návrhem. V kombinaci projektů i provedených drobných intervencí nabízí jednoduché možnosti aktivace, sebevyjádření i prosté radosti z tvorby. Ústí: zbořeniště se v projektu stává hernou pro děti, aby přitom neztratilo svou romantiku i tajemství. Úchvatný svět objevování, bytí v prostoru a harmonie všech vrstev. Soutok: křehké místo klokotání jemně doplňuje intervence stolku z klacků. Zátoka: pokojík záhybu potoka vybízí k poležení na molu. Zatopený lom: po koupeli v pročištěné vodě je příjemné v sedě oschnout a kochat se rozeklanou skalní stěnou. Občasně napuštěná nádrž s protékajícím potokem: místo jako stvořené k Priessnitzovu kneippování, které nabízí alternativu ke zde častěji praktikovanému knajpování v hospodě. Prameny: opuštěná stodola (na kraji opuštěného Annína) stojí právě mezi dvěma zdroji Naděje. V projektu se stává útulnou, kde se mohou neformálně setkat poutníci, místní a turisté, aby zde společně pobyli či přespali. Začátek či konec inscenované pouti řečištěm nabízí odvěké tři pilíře autorkou hledaných hodnot: víru, naději a lásku, které mají tu moc vše urovnat.

Posudek oponenta

Lacina, Adam

Koncepční a teoretické zdůvodnění předložené práce Školitel - Vojtěch Jemelka položil zadáním celkem jednoduchou, otevřenou, zato dost zapeklitou otázku soudobé společnosti. Odpověď na ni nás může zavést rozličnými směry, odbočovat, větvit se, a vlastně klidně také vracet a točit se v kruzích. Karina Shumlyanska se zhostila odpovědi na tuto otázku vtipně a se ctí. Jako poutník kráčí oblíkovou krajinou bývalých ledovců a hledá jak fyzické, tak duchovní propojení člověka a krajiny. Její bádání má několik samostatných kroků. Prvně putuje od široké analýzy poutnictví, příběhu o nich, kočování až k historii regionu. To vše považuji za skvělý a přínosný základní kámen další práce. Dále pak autorka hledá cestu smíření místních obyvatel a řeky – vody, až nakonec vytváří zázemí pro poutníky v regionu kolem Kobylé nad Vidnávkou. Z celé práce čiší nadšení a okouzlení jak tématem, tak místem samotným. To práci hrozně pomáhá a čtenáře vtahuje do děje. Ale, má to i svou protistranu, své ALE, čímž je absence odstupu autorky od tématu. Vůbec by to nebylo na škodu, kdyby byla celá práce plně pocitovou, umělecky laděnou zpovědí autorky o poutnictví. Ale tak tomu není, Karina má snahu vše “vědecky” vysvětlovat a analyzovat a to bezhlavé ponoření se do problému pak s analytickým přístupem občas bojuje. Zejména kapitola o “protipovodňových” opatřeních na řece Vidnávce jaksi vybočuje a naráží na přílišnou zkratkovitost a „romantičnost“ návrh. Přitom tato část by si klidně zasloužila vlastní diplomovou práci. Na druhou stranu velmi oceňuji schopnost vystoupit ze své bubliny vědomostí a pustit se do neprobádaných vod a navíc nemůžeme odrazovat chuť studenta pustit se do jakkoli rozkročených témat a souvislostí. Urbanistické, architektonické a provozní řešení 1_Krajinný a urbanistický manuál Jde o dobře zvládnutý teoretický manuál přístupu k vodě v menším krajinném celku. Škoda je však, že u toho to končí. Jedná se tak o příliš obecný a schematický vhled do práce s řekou a krajinou kolem ní. Na druhou stranu naprosto rozumím, jak je člověk vtažen do dění, zvlášť pokud takové místo navštíví hned po povodních. Autorka se dobře zorientovala v problematice povodní na menší řece i v managementu a možnostech retence místní krajiny. Samotný úkol by byl na celou diplomovu práci, možná i více. Pro akurátnější uchopení samotné řeky by bylo potřeba znát detailněji erozně sedimentační procesy řeky, detailněji studovat kapacity a řezy korytem. S čímž souvisí potřeba detailnějšího biologicko-ekologického vhledu, prostě vědět jaké organismy zde žijí a zejména pak, jak žijí. V další fázi je třeba brát v potaz majetkové a ekonomické vztahy a mnoho dalšího. Chápu, že toto je jen schéma-obecný manuál, ale teprve jeho aplikováním do konkrétního prostředí vznikne smysluplná a chytrá úprava toku-krajiny. I tak si myslím, že tato část přinesla, zejména autorce mnoho nového. 2_architektonická intervence Zajímavě zpracovaná část, která vkládá do ruin zaniklé obce Annín novou funkci, nový život v podobě “útočiště” pro děti a útulny pro poutníky. Poměrně jednoduché vstupy dřevěných konstrukcí se doplňují s původním masivním zdivem bývalé sudetské vesnice. Oceňuji zejména pokoru této intervence, a to jak po stránce formální, tak po stránce ekonomické. Myslím, že i náplň by místu přinesla nový život, aniž by vytvořila “přemíru” dění. Co mi trochu chybí, je větší míra intervence (možná i hravosti) v okolní přírodě a vyšší míra detailu. Ať už u zmíněných objektů (fasáda, svody, vstupy, ...) tak u veřejných prostranství (chodníčky, louky, les, schodiště, a další). Nemusí jít nutně o specifický přístup a autorčin vstup.Klidně může jít o pragmatická typová řešení. Myslím, že by to pomohlo celému areálu ožít. Jako součást tohoto problému vidím vizualizace/zákresy, které jsou sice graficky krásné i přenášející určitou atmosféru. Avšak minimum detailů a “chladná” barevnost ve mě evokují spíš nepřístupnost a odtažitost. Konstrukčně je vše dobře vymyšleno a správně „přiškrceno“. 3_intervence k krajině Skvělý doplněk k architektonické intervenci a zároveň analýza vlastními prožitky . Myslím, že zejména autorce tato část přinesla nejvíce poznání a prožitků, které se pak dají zúročit v navrhování. Nevím, jak to bylo časově, ale nejlépe pokud by tato část předcházela samotnému návrhu. Zde jen opakuji, že občasná snaha analyzovat cítění, vstupy i výstupy je trochu nadbytečná. Ale to je čistě osobní názor, který se mnou autorka vůbec nemusí sdílet. Formální úroveň Formálně je práce skvěle zpracovaná. Je přehledná a srozumitelná. Jednoduše a čitelně vysvětluje podstatu záměru. Jen detailnost a atmosféra zákresů/vizualizací nekoresponduje se samotným návrhem. Nenapadám jejich kvalitu, ale jejich schopnost popsat situaci a naladit pozorovatele do dění. Shrnutí Práce se vyznačuje skvěle vybraným tématem a zajímavým hledáním odpovědí. Snad jediné čím trpí, je snaha udělat hodně různé práce, zřejmě pod tíhou osobních popovodňových zkušeností z regionu. Z mého pohledu by bylo lepší si vybrat buď poutnickou část kolem Naděje včetně intervencí, nebo revitalizaci krajiny řek Vidnávky kolem Kobylé. Přispělo by to jednak soustředěnosti práce, jednak k většímu detailu promyšlenosti/prožití zásahů. Ale po bitvě je každý kapitán, myslím tím sebe. Díky

eVSKP id 167734