SVOBODA, M. Využití jasového analyzátoru pro analýzu přírodních zdrojů světla [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2024.
Bakalářská práce vypracovaná Martinem Svobodou se zabývá využitím jasového analyzátoru pro analýzu přírodních zdrojů světla. Student v první, teoretické části práce popsal fotometrické veličiny a metody jejich měření, dále také účinky světla na lidský organismus a v neposlední řadě také samotným přírodním zdrojům světla a metodám jeho vzniku. Tato část práce je obsahově i rozsahem cca 20 stran dostačující a splňující požadavky pro absolventskou práci. V praktické části práce se student věnoval samotnému měření a vyhodnocení získaných dat z jasového analyzátoru LumiDisp ML6. Bylo provedeno jedno měření plamenů svíček a plynových hořáků a pět měření, zaměřujících se na nebeská tělesa, tedy v našem případě Měsíc a Slunce. V podkapitole, věnované jasové analýze plamene student porovnával jas plamene svíček z různých materiálů a také svítivý a nesvítivý plamen plynového hořáku. V terénních měřeních bylo snímkováno Slunce a Měsíc. Důraz byl kladen na zachycení dynamických změn jasu během východu a západu Měsíce. Student během vypracování práce aktivně spolupracoval a projevoval adekvátní zájem o problematiku. Práce po formální stránce vyhovuje požadavkům, připomínky bych měl k někdy nepřesným či netechnickým formulacím, v menším množství k chybám v interpunkci či překlepům. Stejně tak formátování výsledné práce mohlo být věnováno více času, často se vyskytují popisy obrázků umístěné až na začátku následující strany a podobně. I přes uvedené nedostatky hodnotím práci kladně a doporučuji k obhajobě.
Student Martin Svoboda ve své bakalářské práci řeší problematiku měření jasu přírodních, resp. přirozených zdrojů světla, a to konkrétně Slunce, Měsíce a plamene. Cílem bylo zjistit, v jakém rozsahu se tyto jasy pohybují a s čím je možné počítat v podmínkách bez umělého světla, resp. bez zdrojů světla elektrického. Tyto znalosti jsou důležité zejména při hodnocení světelného znečištění, které je charakterizováno právě světlem zvyšujícím přirozenou hladinu světla zejména v nočním prostředí. Student dle zadání provedl rešerši světelných fotometrických veličin a přístrojů na měření jasu. Zde bych pouze vytknul přítomnost pojednání o luxmetrech (kap. 3.2), což nebylo předmětem zadání práce a otevírá další část mimo zadaný rozsah. Další nadbytečnou kapitolou je kapitola 4, kde jsou uvedeny pouze velmi základní informace a v kontextu dané práce mi přijdou zbytečné. Nicméně pro nezasvěceného čtenáře mohou být užitečné. V kapitole 5 obrázek 5.3 je komentován jako sluneční konstanta, což z obrázku nijak nevyplývá. V popisu konstanty uvádí spíše okamžitou hodnotu slunečního záření a né konstantu, která se počítá pro průměrnou vzdálenost Země od Slunce. Spektrum slunečního záření na obr. 5.2 je sice uvedeno správně, ale chybně jsou označeny zdroje absorpce (CO2 a O3). Velmi zajímavé jsou pak následné kapitoly praktických měření, kde se student věnuje postupně měření jednotlivých objektů. Tuto část práce považuji za velmi přínosnou. U měření jasu svíček by bylo dobré vyhodnocovat závěry z většího počtu snímků a měření. Závěrem této kapitoly by se hodila sumarizační tabulka. Popisky obrázků neodpovídají zcela realitě – např. jasová mapa zapalovače – mělo být jasová mapa plamene zapalovače, řezy plamenů – spíše jasové řezy světla plamenů apod. V další kapitole se student věnuje měření jasu Slunce. Opět narážíme na chybné popisy obrázků jako „Řez Sluncem“, „Histogram Slunce“, „Skvrna Slunce“. Také vysvětlení tvaru průběhu jasového řezu slunečního kotouče je zcela chybné. Průběh není dán směrovou charakteristikou vyzařování povrchu Slunce, která se výrazně liší od lambertovského zářiče. V následující kapitole student provádí vyhodnocení měření jasu Měsíce. Při měření jasu Měsíce za denních podmínek však chybně uvedl jas Měsíce bez odečtení oblohové složky, která aditivně přispívá k jasu místa, kde se Měsíc v danou dobu nachází, tedy cca 2000 cd.m-2. Spíše však měla být odečtena hodnota cca 1600 cd.m-2, což odpovídá jasu tmavé části měsíčního kotouče. Dále je uvedeno chybně, že jas noční oblohy dosahuje jednotek až desetin cd.m-2 – v reálu je to spíše tisíckrát méně – bez vlivu světelného znečištění. Pokud měl student na mysli oblohu v těsném okolí Měsíce, tak by tato hodnota byla pravděpodobná. V obrázku 6.23 chybí časové značky, nicméně ty jsou uvedeny dále v tabulce – bylo by vhodnější uvést relativní čas od prvního snímku např. v minutách. V práci je řada zajímavých výsledků, které by však bylo třeba ještě dočistit od chyb a vyřešit formální chyby. Nicméně i tak je práce využitelná pro další výzkum v této oblasti. Přes uvedené nedostatky doporučuji práci k obhajobě u státní závěrečné zkoušky.
eVSKP id 156996