TESÁK, P. Modelace membrán v jednokanálovém mikrofluidním chipu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2024.

Posudek vedoucího

Venerová, Tereza

Student Petr Tesák si pro svou bakalářskou práci vybral nelehké mikrofluidní téma. Při jeho řešení prokázal dostatek trpělivosti a zručnosti, aby zvládl poměrně složitou přípravu čipů a metodiku jejich měření. V rámci práce později provedl ucelený komplex experimentů, který pomohl vyřešit jeden z problémů při měření v čipech. K práci po celou dobu přistupoval zodpovědně a velmi samostatně. Pravidelně využíval konzultace, o svoje téma se aktivně zajímal a později přinášel i vlastní návrhy pro zlepšení. Vypracoval stručnou ale kvalitní práci, kterou doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Pekař, Miloslav

Bakalářská práce Petra Tesáka je věnována docela náročné problematice přípravy modelových buněčných membrán v mikrofluidních čipech. Je samozřejmě zaměřena úzce, na konkrétní čipový problém, dle potřeb mateřského pracoviště. Hned na začátku jsem byl zaskočen dost krátkým, byť úderným úvodem. Po chvíli záskok odezněl a uvědomil jsem si, že autor byl schopen jej napsat v duchu hesla našeho dějepisáře na gymnáziu – jasně, stručně, výstižně. Takto je psán i zbytek práce, bohužel někdy z onoho hesla zbývá jen to stručně, jak naznačím i dále a v dotazech. Ovšem aspirant na bakaláře je stále učedník a pokud bude student příslušnou schopnost dále pilovat, může se stát velmi žádaným autorem velmi dobrých (až výborný a výborných) odborných textů. V tom mu rozhodně fandím. Práce má standardní strukturu, rozsah 34 stran, daný i právě zmíněným stylem psaní, považují na bakalářské úrovni za zcela v pořádku, vezmeme-li v úvahu standardní rozsah prací diplomových. Po formální stránce je práce na běžné úrovni, některé konkrétní prohřešky vypichuji níže, obecně mikroskopickým snímkům chybí měřítko, popis hodnocení membrán a jeho přetavení do tabulek je trošku krkolomný a vyžaduje čtenářovo (počítám že i čtenářčino) zvýšené úsilí. Odkazy jsou z podivných důvodů psány až na konci odstavců (běžný nešvar prací fakulty), tady navíc až za tečkou. V textu velmi často chybí odkazy na obrázky, popř. tabulky. Někde mezi teorii a experimenty by bylo bývalo žádoucí umístit explicitní odstaveček o smyslu (cíli) práce, resp. jejího zadání – proč to a co se chtělo zjistit. Rešeršní část je na bakalářskou úroveň důkladná, byť obsahuje hlavně jen popis pročtených článků. Škoda, že čtenář není informován o tom, který zdroj přesně inspiroval vlastní práci, případně byl přímo do ní převzat. Jako příklad už přílišné úspornosti slouží třeba str. 10, tam je i chyba sami namísto samy. U obr. 6 je záhodno mluvit o makromolekule, ne molekule. Blodgett, spolupracující s Langmuirem (str. 14), byla dáma, tedy počeštěně Blodgettová. Na str. 19 by to chtělo více informací o provedené sonifikaci, na str. 20 o použitém gelu. V chemickém textu by se nemělo psát o spotřebě energie (str. 7), když víme, že energie se zachovává. Obr. 4 a text pod ním (str. 9) uvádějí rozdílné hodnoty pro kritérium na základě Reynoldsova čísla. Oceňuji autorovu snahu zmínit i Navierovu-Stokesovu rovnici, která se na fakultě neučí snad ani na magisterském stupni, ale podání je příliš zkratkovité, symbolika nedotažená. Experimenty vypadaly jednoduše, asi to ale byla jistá „piplačka“; naplnily zadání a poskytly nové informace mateřskému pracovišti pro konstrukci čipů. Jako celek budí dojem nepříliš velkého úspěchu, nicméně se autorovi podařily nalézt schůdné kombinace rozměrů mikrofluidních kanálků a průtoku, jen se zdá, že životnost membrán je stále bídná. To ale není chyba autora, v závěrech se se všemi výsledky snaží vypořádat a navrhovat řešení. Přes uvedené výtky a celkové hodnocení se mi práce opravdu líbila a takhle nějak se má k bakalářkám přistupovat (mimo jiné, opakuji, jasně, stručně a výstižně). Rozhodně ji doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 156644