ONDRUCH, P. Biopolymerní hydrogely pro zemědělské a environmentální aplikace [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2011.

Posudek vedoucího

Sedláček, Petr

Student Pavel Ondruch se ve své diplomové práci s vervou sobě vlastní zhostil poměrně náročného zadání – jeho úkolem bylo na základě zkušeností dosažených v jeho předchozí tvůrčí činnosti a dle poznatků z aktuální literární rešerše navrhnout, otestovat a optimalizovat postupy přípravy různých hydrogelových forem s obsahem huminových látek s aplikačním potenciálem v oblasti zemědělství a ochrany životního prostředí. Při experimentální práci postupoval pečlivě, koncepčně a samostatně, logicky volil klíčové požadavky kladené na výsledný materiál a nebál se improvizovat, ať už při výběru jiných než původně plánovaných reaktantů, nebo při řešení aktuálně vyvstanuvších problémů. Rozsah experimentálních činností, které si v rámci řešení diplomové práce osvojil, představuje více než solidní základ pro jeho plánované doktorské studium. Předložená diplomová práce beze zbytku splnila cíle definované v zadání a představuje cenný přínos k výzkumu aplikačních forem huminových kyselin pro zemědělské a environmentální využití.

Posudek oponenta

Záhora, Jaroslav

Spotřeba minerálních hnojiv v České republice podle Českého statistického úřadu (Statistická ročenka České republiky 2010 – zemědělství) v posledních deseti letech možná stagnuje, ale spíše s výkyvy roste, nikoliv jak uvádí autor na str. 21, že: „vykazuje trvalý pokles“. A ještě jeden poznatek - v polovině dubna tohoto roku byl na konferenci s názvem „Dusík a globální změna“ v Edinburgu zvýšen odhad procenta závislosti lidské populace na syntetickém dusíku z dosavadních 40% (Galloway, 2002) na 50%. To není polemika, to jsou jen další důvody proč upřímně vítám práci s uvedeným zaměřením. A právě v ní, v množství zpracovaných a poctivě vyhodnocených experimentů zaměřených na řízené uvolňování živin za současné aplikace huminových látek, podává autor vstřícnou ruku ohleduplnější budoucnosti. Řečeno slovy autora (str. 45): „Cílem této práce nebylo jen připravit hnojivo dodávající živiny a zvyšující zemědělské výnosy, ale především připravit materiál k půdě šetrný, schopný zlepšovat její vlastnosti jako je zádrž vody a půdní struktura a půdu obohacovat o cenné organické složky formou huminových látek.“ Věřím tomu, že se autor s přibývajícími vráskami posune ještě více od ambice zvýšení zemědělského výnosu k pokornější ambici – obnovení půdního života a fyzikálních charakteristik půdy jakož i jiných půdních atributů vnosem organických látek za současného udržení zemědělského výnosu. Než se tak ale stane, dovolím si autorovi položit jednu otázku. Aplikací kompozitních materiálů do vodného prostředí získáme charakteristiky kinetiky uvolňování látek, které mohou být odlišné od reálného půdního prostředí. Především se budou v půdě vytvářet ohniska mikrobiálních aktivit v blízkosti aplikovaného kompozitu. Mikrobi budou pravděpodobně imobilizovat část uvolňovaných živin do vlastních buněk. Část živin se pohybem perkolujícího půdního roztoku dostane k cílovým rostlinám, ale zbytek uvolněných živin se může dostat do půdy bez rostlin a bez kompozitů. Tím se může stimulovat nežádoucí rozklad stávající organické hmoty tak, jak uvádíte v úvodu práce. Jinými slovy po uplynutí určité doby, závislé dle autora např. na přídavku želatiny do kompozitu, budou živiny z kompozitu vyplaveny a půda bude ovlivňována v různých místech různě. V místech se zbytkem kompozitu může nastat deficit živin, zatímco v místech s dostatkem živin může nastat deficit organických látek. V tomto ohledu vidím přednost v souběžném aplikování živin ve vodném roztoku huminových látek, tedy současné stimulace organickou látkou a živinami. Mikrobi imobilizují dodané živiny přesně v tom poměru v určitém místě půdy, v jakém jim dovolíte přídavkem organických látek se pomnožit. Tok živin půdou bude zpomalen. K rostlinám se sice živiny dostanou až po odumírání a mineralizaci jejich buněk následnými generacemi mikrobů, nicméně žádaného efektu zpomalení přísunu živin se dosáhne. Jaký je Váš pohled? Přes vynikající hodnocení práce uvádím několik nepodstatných postřehů: (a) z hlediska pedologického se pro autorem používané označení „zádrž vody v půdě“ běžně užívá „retence vody v půdě“ – bylo by tedy dobré při prvním použití v textu tento termín charakterizovat, (b) „edafon“ je již samo o sobě označení pro všechny půdní organismy kromě rostlinných kořenů (Francé), proto není správné označení „půdní edafon“, (c) není šťastné půdní organismy popisovat pouze kategoriemi „mikrofauny a makrofauny“ existuje také kategorie meso- a megafauny a hlavně, jak z dalšího textu vyplývá, autor zahrnuje do svých úvah početně i objemově nejvýznamnější skupinu edafonu, půdní mikroflóru, která není zmíněna, (d) pro další vědeckou práci bych doporučoval změnit podíl citovaných zdrojů v neprospěch internetových.

eVSKP id 33110