RYŠAVÝ, J. Návrh vstupních obvodů pro aktivní reproduktorovou soustavu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
Student v rámci semestrálního projektu a navazující bakalářské práce navrhnul a realizoval pro bi-amp reproduktorovou soustavu aktivní kmitočtovou výhybku, korekční zesilovač a analogové a digitální vstupní obvody. I když využíval většinou standardní řešení, z jeho přístupu během řešení i z textu bakalářské práce je vidět, že problematice rozumí do detailů. Nad rámec zadání například navrhnul subsonický filtr pro ochranu hlubokotónového reproduktoru. Student pracoval systematicky, samostatně a výsledky pravidelně předkládál ke kontrole, v případě problémů přicházel s vlastními návrhy řešení. V závěru práce student proměřil parametry dílčích částí i celé reproduktorové soustavy na měřicím systému APx525 a z výsledků měření vyplývá, že se mu podařilo pro tento typ NF zařízení dosáhnout velmi kvalitních parametrů. Z přílohy C.5 mi ale není jasné, zda se jedná o zkreslení celého řetězce včetně reproduktorů, potom by výsledek byl vyhovující, nebo bez nich. Největší mojí výtkou k práci je nedostatečný popis měřicího pracoviště a metod měření a nedostatečné okomentování výsledků měření v přílohách. Práce by mohla obsahovat i fotografie realizovaných bloků a reproduktorové soustavy, včetně definice její akustické osy. Silná závislost modulu kmitočtové charakteristiky v okolí dělicího kmitočtu výhybky na poloze mikrofonu, o které student v závěru píše, je normální jev způsobený tím, že reproduktory nevyzařují ze stejného bodu. Kmitočtová charakteristika se proto udává v akustické ose reproduktorové soustavy, kterou definuje konstruktér. Poněkud zavádějící je hodnocení vlivu prostředí bezodrazové komory na kmitočtovou charakteristiku, které student uvádí v závěru. Bezobrazová komora i s instalacemi uvnitř splňuje nad kritickým kmitočtem požadavky na volné pole, tj. energie sekundárních vln je vzhledem k energii primárních vln zanedbatelná (nižší než nejistoty měření). Z formálního hlediska bych práci vytknul místy nesprávné formátování proměnných a ojediněle scházející větné čárky.
Bakalářská práce Jindřicha Ryšavého svou náročností připomíná spíše práci diplomovou. Student totiž navrhnul a vytvořil výhybku, korekční zesilovač a analogové i digitální vstupní obvody včetně D/A převodníku. Zvolené řešení je vcelku standardní, nicméně musím vyzdvihnout studentovu pečlivost a invenci při návrhu některých detailů (např. dodržení fáze signálu v celém řetězci). Dosažené parametry jsou velice dobré a snesou porovnání s profesionálními výrobky. Podstatně horší je práce z hlediska popisu realizace zařízení a měření jejich parametrů. Student totiž nikde neuvádí, jakým způsobem jednotlivá měření probíhala, jaké bylo zapojení přístrojů, jejich vzájemné rozmístění v bezodrazové komoře apod. Schémata a výkresy DPS v přílohách jsou v nízkém rozlišení, takže jsou obtížně čitelné. Zcela chybí blokové schéma, které by znázorňovalo vzájemné propojení jednotlivých částí, resp. desek zařízení. V práci též nejsou žádné fotografie, které by dokumentovaly jeho celkové řešení. Návrh řešení (kapitola 8) je zkratkovitý a chybí v něm mnoho důležitých detailů (například popis filtračních a ochranných obvodů analogového vstupu). Z formálního hlediska je práce zdařilá, pouze poměrně často chybí mezery mezi číslicí a jednotkou.
eVSKP id 73180