TRAN, A. Virtuální realita – technologie budoucnosti [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Cíl práce, kterým bylo popsat zařízení pro virtuální realitu, diskutovat její využití v různých oborech lidské činnosti v přítomnosti i budoucnosti, zmínit její možné negativní aspekty a posoudit vliv virtuální reality na člověka, byl splněn. Autor prostudoval velké množství informačních zdrojů, na jejichž základě dokázal v teoretické části práce uvést čtenáře do dané problematiky. V jednotlivých kapitolách se zabývá historií a současností virtuální reality, vybavením potřebným k jejímu dosažení, využitím virtuální reality v různých oborech lidské činnosti, dále budoucností a možnými negativními dopady této reality. Vlastním přínosem autora je praktická část práce podrobně popisující jeho průzkum v oblasti vlivu virtuální reality na člověka. Bakalářská práce velmi rozsáhlá a pečlivě zpracovaná, čtivá a koherentní. Text je přehledně rozčleněn do kapitol a podkapitol, přičemž obrázky, grafy i příloha jej vhodně doplňují. Po jazykové stránce je práce na velmi dobré úrovni a zachovává formální jazyk i objektivní přístup. V teoretické části práce autor prokázal, že je schopen provést rešerši dostupných zdrojů, správně je v textu citovat a přehledně téma zpracovat. Zejména je však nutné ocenit vlastní výzkumný přínos autora v praktické části bakalářské práce, kde dokázal získané výsledky kriticky zhodnotit a porovnat. Bakalářskou práci doporučuji k obhajobě a hodnotím ji známkou A (95 bodů).
Bakalářská práce „Virtuální realita – technologie budoucnosti“ podává přehled o aktuálním stavu virtuální reality, dostupném hardwaru a využití v různých oblastech. Text je logicky strukturovaný a psaný adekvátním stylem. Jazyková úroveň je velmi solidní, nikoliv však perfektní. Autor opakovaně chybuje ve slovosledu (odtrhávání předmětu od sloves) i ve slovní zásobě (např. „determinantal“ vs. determining/decisive/crucial; „include“ vs. involve; „differentiate“ vs. divide; „well-light“ vs. well-lit; „meanwhile“ vs. while; „absolve“), vynechává členy, ojediněle i slova. Obsahová stránka je poměrně zdařilá, přesto je ale potřeba zmínit následující faktory, které kvalitu práce o něco snižují: 1) Zaměňování pojmů virtual reality a augmented reality: Autor v práci správně definuje koncept rozšířené reality v kontrastu s realitou virtuální (str. 15-16), nicméně na několika místech uvádí, že virtuální realita je využívána „on the battlefield for soldiers“ (str. 9 + 27), když je minimálně z popisu na str. 27 zřejmé, že v tomto případě se jedná o realitu rozšířenou, což je v práci zaměřené právě na tuto problematiku zásadní pochybení. 2) V kapitole 6 (Negative Aspects of Virtual Reality) je podkapitola 6.3, ve které autor popisuje systém, který nese aktivní výbušninu a může uživatele potenciálně zabít. Podle dostupných zdrojů se ale v tuto chvíli jedná jen o kuriozitu, se kterou přišel zakladatel Oculus Virtual Reality, a bylo by extrémně problematické, ne-li nemožné, něco takového začít masově vyrábět a prodávat. Nevidím tedy důvod věnovat tomu v této práci příliš pozornosti. 3) Práce obsahuje poměrně rozsáhlou praktickou část, která je zpracovaná velmi pečlivě s využitím poznatků z odborné metodologie, což velmi oceňuji. Nicméně je otázkou, jestli to bylo vše vůbec nutné, protože tento výzkum prakticky nepřináší žádné průlomové informace a pouze potvrzuje to, co většina lidí, kteří se nějakým způsobem o virtuální realitu zajímají, už tuší/vědí. V tomto směru by tedy bylo bývalo přínosnější výzkum zaměřit více specificky (a nezkoumat pouze intenzitu kinetózy a imerze), např. na využití VR ve školách – téma, které sám autor v textu práce zmiňuje. 4) V této podkapitole o využití VR k výukovým účelům se bohužel nedozvídáme nic konkrétního kromě toho, že „virtual education is embraced by a high percentage of educators; however, there are still some who are unwilling to convert or even try it during their classes“ a následného výčtu toho, proč spousta vyučujících VR nepoužívá. Jakékoliv pozitivní příklady z praxe tu ale chybí. Práce je napsána za využití mnoha převážně aktuálních zdrojů, které jsou v textu transparentně uváděny. Co už úplně transparentní není, je fakt, že dílo, ze kterého autor čerpá zdaleka nejvíce – Mealy „Virtual & Augmented Reality“ se ve skutečnosti jmenuje „Virtual & Augmented Reality for Dummies“ a používat ho jako hlavní zdroj v bakalářské práci je trochu nezvyklé (i přes nespornou kvalifikaci autora knihy). V souvislosti s využitím tohoto konkrétního zdroje si autor s Mealym místy i protiřečí („Mealy (2018) also explains that a stationary VR headset is designed to restrict users to one location for a similar effect to the room-scale one.“ vs Mealy str. 29 „Room-scale experiences can feel much more immersive than stationary experiences […]. Doing the same in a stationary experience would require movement via a joystick or similar hardware, which pulls the user out of the experience and makes it feel less immersive.“). Diskutabilní můžou být i některé parafráze, které při srovnání vypadají spíše jako citace (např. str. 25 vs. Mealy str. 203; str. 33 vs. O’Brolcháin). Podobný případ nalezneme i na str. 26 (zdroj „Virtual Reality in Education“), kde ve snaze co nejvíce parafrázovat původní sdělení dochází k posunutí jeho významu. Práci celkově hodnotím známkou B (80 bodů).
eVSKP id 151491