JANŮ, J. Binokulární vidění [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2011.

Posudek vedoucího

Fedra, Petr

Student pracoval velmi samostatně a málo konzultoval hlavně experimentální část práce. V úvodní kapitole prostudoval a popsal fyziologii binokulárního vidění. V dalších kapitolách poté navrhnul a realizoval snímání statické i dynamické scény pomocí dvojice fotoaparátů Lumix DMC-FS10. Následné zpracování dat je řešeno pouze pro ztrátovou metodu anaglyf. Statistické vyhodnocení subjektivního vjemu barevné věrohodnosti je proto velmi závislé na použité dvojici filtrů. Hlavně vinnou neintenzivní komunikace v práci chybí vyhodnocení objektivních parametrů dynamické scény. Přesto doporučuji práci k obhajobě stupněm D/60.

Posudek oponenta

Jehlička, Karel

Podkladem je studium fyziologie vidění a záznamových a reprodukčních (prezentačních) metod s využitím rozšířených CCD fotopřístrojů.Práce je zaměřena na předvedení skupině v prostoru rozmístěných pozorovatelů, což je přínosné, ale vyžadovalo by variabilnější předlohy než zvolil a větší testovací soubory. Fyziologii a jednotlivé metody získání,uložení a případné projekce uvádí stručně podle dostupné literatury. Zajímavé by bylo přiřazení unikátní prezentace (jím získaných snímků), jednomu pozorovateli (sice nepohodlné, ale zřejmě nejúčinnější), pohledem DO stereoskopu.Taková metoda by se mohla rozvinout vzhledem k vývoji technologie a klesající ceny „malých“ displejů – („superaktivní“ brýle). Teprve srovnání s touto cestou, pokud ji nepředstihne autostereoskopická technologie by bylo relevantní. V práci je sice komentována vlastnost kamerového uspořádání s „fotoaparáty“, ale jejich vlastní parametry jsou uvedeny jen s ohledem na synchronizaci při předpokladu snímání sekvence. Současný vývoj použitých (kompakt ?) aparátů je obecně reklamně dokumentován jen počtem PX, ne však vzniklou rozlišovací schopností v podstatě stagnující vzhledem k snižující velikostí čipu a tím i PX.

eVSKP id 39541