POLÁŠKOVÁ, N. Transportní a sorpční charakteristiky modifikovaných huminových kyselin studované v hydrogelových matricích [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2023.

Posudek vedoucího

Smilek, Jiří

Diplomová práce studentky Bc. Nikoly Poláškové je tematicky zaměřená na studium transportních a sorpčních vlastností nativních a modifikovaných huminových kyselin v modelové hydrogelové matrici na bázi agarózy. Studentka realizovala sérii kvalitních a reprodukovatelných experimentů, jejichž výsledky zcela jistě přispějí k rozšíření znalostí o transportních vlastnostech systémů obsahujících huminové látky. Nutno podotknout, že studentka přistupovala k řešení své závěrečné práce vždy velmi cílevědomě a svědomitě. I přes některé experimentální trable se nenechala odradit a splnila veškeré cíle definované v zadání diplomové práce. Během vypracování VŠKP prokázala, že je schopna práce s odbornou literaturou a zároveň kriticky hodnotit informace v ní uvedené. Během řešení své závěrečné práce příkladně konzultovala jak design experimentů, tak stěžejní výsledky. Na druhou stranu mnohé experimenty byla schopná realizovat i bez pomocí vedoucího, což svědčí o její samostatnosti a schopnosti logického úsudku. Kvalitu zpracování výsledků, stejně jako jejich interpretaci a diskuzi známkou velmi dobře. Studentka v této části prokázala, že je schopna naměřená data kvalitně diskutovat a vyvozovat z nich logické závěry. Mnohdy má i své tvrzení podložena odbornou literaturou, řádně citovou v textu práce. V některých případech by si ovšem diskuze výsledků zasloužila hlubší rozbor. Ovšem vzhledem k experimentálním problémům chápu, že již na hlubší diskuzi nezbyla energie. Celkově práci Bc. Nikoly Poláškové považuji za zdařilou, hodnotím ji stupněm "výborně / A" a doporučuji ji k obhajobě.

Posudek oponenta

Pekař, Miloslav

Diplomová práce Nikoly Poláškové popisuje studii vlivu nativních a modifikovaných huminových kyselin na pohyb modelového barviva v hydrogelu. Jinými slovy jde o modelovou studii interakčních vlastností huminových kyselin. Práce má tradiční strukturu, adekvátní rozsah (65 stran bez příloh) i více než adekvátní počet citací (83 ks). Po uvedení do tématu následuje teoretická část, tedy základní příprava na řešení zadaných úkolů. Autorka v ní pojednává o huminových látkách (složitá záležitost, vytaženy jsou tak jen některé důležité údaje, ale zase včetně aktuální diskuse o jejich původu či existenci), zvoleném barvivu, gelech, které sloužily jako imobilizačně-transportní modelová matrice, a o principech použité instrumentace. Příprava je dostatečně rozsáhlá. Už tady jsem se ale začínal ztrácet v části věnované difúzi, což se v dalším čtení nijak nenapravilo. Blíže níže v kritických poznámkách. Experimentální část vcelku dostatečně popisuje provedení experimentů, jejich vyhodnocení je v případě difúze ovšem nejasné. Autorka řádně neuvádí opakovatelnost, počet opakování, tedy informace o spolehlivosti provedených studií. Nicméně relativní srovnání různých huminových preparátů je podložené a lze s ním souhlasit. K formální úpravě jako celku nemám výhrad, matematická symbolika není vždy jednotná (stejné symboly pro různé veličiny a naopak), tabulky mají příliš mnoho ohraničení. Další formální poznámky: • výrazy kationický ap. vznikají otrockým převodem z angličtiny, v češtině se takto slova netvoří, v daném případě jde prostě o kationtový, podobně jako iontová (síla, atmosféra), nikoli ionická; • čísla odkazů jsou uváděna až za tečkou končící příslušnou větu; • odstavce za rovnicemi pokračují, proto se nijak neodsazují; • odkazy na rovnice v textu bývají uváděny bez závorek; • na obr. 19 ap. je žádoucí uvést přímky použité (zřejmě) při vyhodnocování; • namísto tortuozita je uváděno turtuozita (např. str. 25); • na str. 38 chtělo lépe popsat (zobrazit) teflonovou formu; • není jasné, proč byla někdy použita voda destilovaná, jindy deionizovaná (str. 33). Po odborné stránce jsem se tedy docela ztratil v difúzní teorii a tím i v příslušném vyhodnocování dat. Např. uvádění rovnic na str. 25-26 je hodně zkratkovité, veličiny se objevují zničehonic, předpoklady nejsou řádně uvedeny. Vysvětlení rozdělovacího koeficientu na str. 26 nerozumím. Mluví se tam dále o reakční rychlosti, ale tu má prý vystihnout rovnovážná konstanta, což je někde jinde. Rozdíl mezi efektivním a zdánlivým difúzním koeficientem je nejasný, ostatně by to mělo být totéž. Difúzní koeficient má podle textu na str. 26 dole udávat počet molů atd., ale v uvedené jednotce moly nejsou. Na str. 40 se najednou objevuje další difúzní rovnice, bez vysvětlení příslušné modifikace, navíc se stejným symbolem jako v rovnici o 4 řádky výše. Na str. 43 pak není uveden konkrétní odkaz na model (teoretické části?) použitý ke zpracování dat. Poměrové vyjádření – např. popisek obr. 23 – není moc jasné, chtělo to uvést vztah, podle něhož bylo spočteno. Nepoznal jsem, jak byl získán parametr H (str. 54). Taky jsem se nedověděl, zda a jak bylo ověřováno splnění (docela zatajených) předpokladů použitých difúzních modelů. Např. na str. 26 se píše o konstantní koncentraci solutu ve zdrojovém médiu – bylo to prověřeno? Letmý pohled na obr. 19, 22, 23 naznačuje, že by tomu tak být nemuselo. Obr. 9 ukazuje ustálenou difúzí, asi to má znamenat konstantní gradient přes gel, ten byl ověřován? Souhrnně ale mohu říci, že diplomovou prací Nikola Polášková prokázala schopnost samostatné odborné práce v oblasti chemie, schopnost pracovat s odbornou literaturou, provádět vlastní laboratorní činnost. Její diplomovou práci doporučuji přijmout k obhajobě.

eVSKP id 148040