ŠOT, J. Nízkoúrovňová měření pro zjistění koncentrace vzdušných iontů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Student provedl kvalitní rešerši dané problematiky měření koncentrace vzdušných iontů a následně proměřil vlastnosti stávající měřící aparaturu. Bylo provedeno značné množství měření, náročných na čas i zpracování. Následně vybral a navrhl dvě zapojení pro měření proudů v řádu pikoampérů. Obě zapojení byla simulována v Pspice a realizována. Jejich správná funkce byla ověřena přímo měřením na Aspiračním kondenzátoru. Při konstrukci student plně využil zásad vysokoimpedančního měření. V práci jsou dobře diskutovány získané výsledky. Zadání bylo v celém rozsahu splněno, student se plně věnoval během bakalářské práce jejímu řešení a přicházel s podnětnými náměty.
Struktura práce je logicky členěna do 10 kapitol plus závěr. V úvodní části práce autor shrnuje teorii vzniku iontů v atmosféře a jejich účinky, dále se věnuje rozboru metod měření koncentrace iontů. Velká část práce je v souladu se zadáním věnována teorii měření malých proudů (vysokoimpedanční měření) a zejména návrhu zesilovačů pro aspirační kondenzátor (AK). Autor navrhl, odsimuloval a následně realizoval dva zesilovače, v podstatě pikoampérmetry: jeden s bočníkem a napěťovým elektrometrickým zesilovačem, druhý s převodníkem I/U. Je třeba vyzdvihnout náročnost návrhu i realizace vzhledem k měření úrovní proudu pod 1 pA, což klade značné nároky na izolační vlastnosti použitých materiálů a obvodových prvků, na stínění a vůbec návrh topologie obvodu. Kapitoly 8 až 10 se věnují popisu experimentálních měření, prováděných na dvou variantách AK a posléze s využitím navržených zesilovačů. Autor porovnává hodnoty naměřené jednotlivými variantami AK resp. zesilovačů. Zde mám výtku ke statistickému zpracování dat. Metodika je popsána poněkud stručně v úvodu kapitoly 8, srovnání naměřených hodnot pak v kapitole 10.3. Bylo by možná lépe vysvětlit použité statistického zpracování dat ve zvláštní kapitole nebo odstavci. Chybí např. uvedení počtu měření m, navíc se zdá, že tento počet se měnil pro měření s různým polarizačním napětím. Po formální stránce je práce na velmi dobré úrovni, nechybí ani seznam zkratek a symbolů. Vyskytují se drobné překlepy nebo chyby v obrázcích (např. chybějící písmena v obr. 5.5). Závěrem lze konstatovat, že autor odvedl značné množství práce teoretické, praktické i experimentální a vytvořil dílo, jejhož výsledky jsou dobře použitelné pro další vývoj metodiky měření pomocí AK.
eVSKP id 52283