ORSÁG, M. Modelování tepelného pohybu mikročástic [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2020.

Posudek vedoucího

Pekař, Miloslav

Diplomant přistupoval k řešení zadaných úkolů vcelku zodpovědně, prokazoval dostatečnou samostatnost, kterou doplňovaly pravidelné konzultace. Docela úspěšně se prokousával netriviálním matematickým základem modelování, které bylo předmětem práce. Nepodařilo se však významněji pokročit v modelování pohybu ve viskoelastickém prostředí. V průběhu celé doby, kterou práci na zadaných úkolech věnoval, si také vyzkoušel (spolu)práci v mezinárodním mini-týmu a prokázal tak i schopnost komunikace v odborné angličtině.

Posudek oponenta

Sedláček, Petr

Bc. Miroslav Orság se ve své diplomové práci zaměřil na počítačové modelování tepelného pohybu mikročástic. Cílem práce bylo především na základě výsledků souboru studentem navržených a realizovaných simulací zhodnotit využitelnost softwarového balíku COMSOL Multiphysics jako nástroje pro interpretaci výsledků reálných mikroreologických experimentů. Tento obecný cíl však dle mého názoru zůstal do velké míry nenaplněn. V teoretické části předloženého textu student poskytuje dle svého názoru „ucelený pohled na řešenou problematiku“ (viz str. 35). S tímto hodnocením se nemohu tak úplně ztotožnit. Dle mého názoru se spíše jedná o volný kompilát strojových překladů vybraných částí tematicky spřízněných textů. Již u prvního odstavce se čtenář může přesvědčit, že spíše než na vlastní stylistické schopnosti autor spoléhá na Google Translator, což se neblaze projevuje na srozumitelnosti a čtivosti textu (za mnohé viz např. str. 6: „ Brown zdokumentoval svoje zistenia a uverejnil ich v roku 1828 bez presvedčivého vysvetlenia návrhu“, všudypřítomný překlad výrazu „tracking particle“ jako „stopovacia částica“, příp. fyzikálního chemika podobně dráždící výraz „třecí koeficient“). Zdroje přejatých textů jsou sice řádně ocitovány, nicméně se domnívám, že standardní požadavky kladené na diplomovou práci předpokládají vlastní autorský text, což v případě předložené práce nepovažuji za splněné. Zvolený přístup k tvorbě textu s sebou také nevyhnutelně nese celou řadu formálních přešlapů, jako je např. nekonzistentní typografie a symbolika proměnných v rovnicích - např. frikční koeficient je na jedné str. 13 ve dvou rovnicích značen dvěma různými symboly (rovnice 2.18 vs. 2.22), stejně jako Boltzmannova konstanta na str. 12). Obtížné orientaci čtenáře v uvedených rovnicích také nepomáhá chybějící seznam symbolů. Často se také stává, že převzatý text je náhle ukončený bez logického závěru (např. chybějící limita vztahu 2.23 pro krátké časy na straně 13), případně mezi částmi textu z různých zdrojů chybí logická návaznost (přechod textu ze str. 14 na str. 15). V kontextu výše uvedeného pak občasné překlepy (např. „Raynoldsovo číslo“ na str. 19, „Langevinovaj rovnice“ v názvu kap. 4.1 na str. 30) působí jako malichernost. Také k práci s literárními zdroji musím být kritický. Celkové množství použitých literárních zdrojů (18 referencí) považuji s ohledem na typ absolventské práce za spíše nízké, nicméně i v tomto omezeném souboru se autor nevyhnul chybně uvedeným citacím (reference [9]), případně záměny citovaných zdrojů (reference [5] rozhodně neobsahuje informace z části textu, kde je na str. 13 a 14 citována). V kapitole 2.4 (Súčasný stav poznania) student prokázal schopnost vyhledat tématicky relevantní odborné publikace, nicméně v uvedeném textu poněkud postrádám návaznost na experimentální část práce, tj. informaci o tom, jakým způsobem se autor informacemi shromážděnými v rámci literární rešerše inspiroval při návrhu a realizaci vlastních experimentů. Co se týče realizovaných simulací, také zde se domnívám, že rozsah práce zcela neodpovídá požadavkům kladeným na diplomovou práci. Student provedl několik simulací zaměřených na vliv jednotlivých materiálových parametrů při pohybu částice ve viskózním prostředí. V grafech na obr. 17 – 22, které jsou těžištěm výsledkové části, student prezentuje časové závislosti středního posunu při variaci jedné z proměnných, aniž by ovšem čtenáře informoval o tom, jaké hodnoty ostatních proměnných byly při simulaci použity. Nakonec nabízí ještě porovnání výsledků vybraných simulací s výpočtem závislosti s použitím analytického řešení Langevinovy rovnice, přičemž rozdíly mezi oběma přístupy přisuzuje vlivu počtu částic, aniž by tento svůj závěr podpořil experimentálně (např. porovnáním se simulací pro různé počty částic, viz obr. 11). Samostatným tématem je pak plánovaná simulace pohybu částic ve viskoelastickém prostředí (viz bod 3. zadání práce), které v práci zcela chybí a čtenář je pouze jednou větou v závěru práce (bez jakýchkoliv experimentálních podrobností) informován o neúspěšné snaze autora o její realizaci. Závěry práce pak spíše představují seznam provedených simulací a velmi obecný návrh dalšího směřování navazující práce (viz otázka k obhajobě). Předloženou diplomovou práci na základě výše uvedeného považuji za spíše podprůměrnou. Student nicméně do určité míry prokázal schopnost orientovat se v relevantní odborné literatuře, v poměrně náročném prostředí simulačního softwarového nástroje a také prokazatelně realizoval určité množství vlastních experimentů. Proto práci doporučuji k obhajobě a hodnotím ji stupněm „Uspokojivě (D)“.

eVSKP id 123967