MALINA, P. Nová nábřeží - skrytý potenciál Svitavského náhonu v Brně [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2009.

Posudek vedoucího

Havliš, Karel

Přesto, že si autor sám vybral řešená místa a zvolil vlastní program využití lokalit podél náhonu, je výsledná práce značně neosobní. Zřejmá malá zkušenost práce s většími měřítky, chybějící invence v urbanistickém navrhování spolu s malou mírou potřebné podrobnější znalosti míst vedly k obecnému, mnohdy až schematickému řešení jednotlivých lokalit. Diplomová práce se měla sice opírat o teoretická východiska a závěry práce z předcházejícího semestru, ale presentace velkého množství informací spíše obecného charakteru přehlednosti výsledné práce škodí. Otázky a náměty k obhajobě: Podrobněji vysvětlit urbanistickou koncepci jednotlivých řešených lokalit v kontextu celého náhonu

Posudek oponenta

Ležatka, Lukáš

Předkládaná práce na téma revitalizace Svitavského náhonu je ve své úvodní textové a grafické části po formální stránce dosti rozsáhlá. Obsahuje řadu obecných analýz a textů věnujících se danému území. Některé přílohy je ovšem možné označit i za nepatřičné k tématu a snad i zbytečné. Velká část těchto příloh mohla klidně zůstat součástí předdiplomové práce a použity měly být pouze ty podstatné. Naopak hůře se v tomto množství dokumentace hledá ústřední, nejdůležitější a předpokládaná nejúdernější část věnující se vlastní celkové koncepci řešeného území. Částečné odpovědi je snad možné nalézt v jednotlivých kapitolách textu. Vyplývá z nich, že práce si klade za cíl především vytvoření veřejných prostorů pro cyklisty a pěší v daném území a dále funkční navýšení podílu bydlení a s tím spojeného volnočasového vyžití v daném místě. Již méně se promítají výsledky analýz do vlastního konceptu a tedy i návrhu. Nepochopen zůstává historický vývoj a význam místa i náhonu. Místo toho je k revitalizaci vlastního náhonu přistupováno, jako kdyby se jednalo o původní přírodní řeku v krajině. Veškeré přiléhající plochy jsou řešené jako parkové, eventuálně doplněné o volnočasové využití. Návrh nerespektuje původní parcelaci, dvory a zadní trakty stávajících domů. U historicky daných průmyslových areálů řeší pouze okrajové přiléhající části. Některé nově dostavované části jsou mimo měřítko okolní stávající zástavby a jako sporné se jeví i jejich konkrétní tvarové řešení v dané lokalitě (především dostavba a vnitroblok na ulici Rumiště, výšková dominanta na Křenové). Jako problematické se jeví i zřízení podchodu pod silnicí v jižní části. Rozporuplné je i otevření severního bloku vůči rozpačitě působící střední části řešeného území a zcela nově řešenému jižnímu bloku, který naopak anachronicky do sebe znovu uzavírá náhon, přestože je zde zachována možnost průchodu. I přes nerespektování genia loci a zároveň nevyjádření se ke stávajícím bývalým průmyslovým areálům bych považoval za prvotní cíl tohoto návrhu vytvořit v této již dnes téměř centrální části Brna kompaktní část města s městsky pojatými průchodnými nábřežími, doplněnými o jeden nebo i více navazujících menších komornějších centrálních veřejných prostorů. Součásti městsky řešených nábřeží může být bezesporu cyklostezka nebo doprovodná zeleň. Lokálně v rámci veřejného centrálního prostoru může vzniknout i parková úprava. Důležité je jasné vymezení těchto veřejných ploch vůči současné i navrhované zástavbě, tedy městu, tak aby byly tyto prostory čitelné a přehledné. Navrhované řešení by mělo tedy město vymezit a ne ho rozmělňovat nekonečnou zelení. Takto navržené město je i drahé a neekonomické z hlediska infrastruktury i údržby daných prostor. Zajímavé by bylo i zjištění poměru zástavby vůči navrhovanému veřejnému prostoru, tedy v tomto návrhu zeleni. Autor sám píše v textu, že tímto řešením chce nahradit tzv. zbytkové plochy po průmyslu. Přitom sám tyto plochy vytváří zelené. Může se to zdát až jako populistický útok na city veřejnosti, která bez podstatných vědomostí o organismu města jednohlasně uvítá jakýkoliv "strom", jakoukoliv "cyklostezku", či cokoliv obdobně znějícího, což zase chápu po zkušenostech, které máme v našich městech, především v Brně s nově koncipovaným veřejným prostorem. Nicméně v roli ideového tvůrce má autor jedinečnou šanci, alespoň na papíře nabídnout řešení, založené na třeba menším počtu kvalitních veřejných městských prostorů menšího skromnějšího měřítka, než řešení založené na kvantitě těchto prostorů. To se bohužel v této práci nepodařilo.

eVSKP id 22755