MUNDUCH, J. Návrh výroby dusítka trombonu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2024.

Posudek vedoucího

Podaný, Kamil

Práce byla zaměřena na návrh výroby dusítka trombonu, které se přikládá při hraní do rozevřeného konce nástroje a svým tvarem mění proudění vzduchu a tedy i výsledný zvuk. Zvolen byl typ „plunger mute“, což je komplikovaná rotační součástka z hliníkové slitiny AW-3103 s tloušťkou stěny 0,5 mm. Protože se jedná o kusovou výrobu, byla vybrána technologie kovotlačení. Provedení odpovídá stanovenému zadání, je přehledné, srozumitelné a graficky vyvážené. Student začal s konzultacemi v březnu a pak již přistupoval k řešení zodpovědně. V průběhu vypracovávání se projevovalo slabší stylistické vyjadřování a pravopis, což je zohledněno v dílčím hodnocení.

Posudek oponenta

Peterková, Eva

Bakalářská práce Jaroslava Munducha je zaměřená na návrh výroby dusítka trombonu. Na úvod autor názorně představil funkci daného dílce a zvážil možné způsoby jeho výroby. Při volbě vhodné metody výroby bral v úvahu zejména výrobní sérii a požadovanou přesnost dílce. Na základě toho zvolil jako nejvhodnější technologii kovotlačení, respektive ručního rotačního tlačení bez ztenčení stěny. Na tuto problematiku sepsal rešerši, provedl vybrané výpočty a navrhl nástroj. Práce splňuje potřebný rozsah i vytyčené cíle zadání. Na úvod je nutné poznamenat, že problematika kovotlačení je velmi složitá, co se týká napěťově-deformačního popisu procesu tváření. Ve skutečnosti existuje jen velmi málo podkladů, týkajících se podrobné analýzy tohoto procesu. V praxi se k výrobě přistupuje spíše prakticky, čerpá se z předchozích zkušeností a teoretické rozbory sil a potřebných procesních parametrů se v podstatě neprovádí. To se také odráží i na celkovém zpracování teoretické a především výpočtové části této bakalářské práce, kterou si autor značně zjednodušil. Dle mého mínění, je to velká škoda, neboť kdyby si autor uvědomil značnou podobnost této technologie s technologií jednobodového inkrementálního tváření, o kterém existuje velké množství podkladů, mohla být tato práce obohacena o inženýrský přístup aplikace získaných poznatků z přírůstkového tváření na problematiku kovotlačení. Co se týká samotného zpracování závěrečné práce, bakalářská práce je na dobré úrovni z hlediska grafického a stylistického vypracování. Kapitoly jsou logicky řazené a kladně hodnotím i názorné obrázky dobré kvality. V úvodní části bych poupravila jméno hudebního skladatele skladby Žabák, jedná se o Václava Trojana, nikoliv Pavla Trojana. Co bych vytkla, je celkem častá absence literárních zdrojů uvedených u odstavců textů a zejména u přejímaných vzorců. Správnost postupu řešení je takto neověřitelná. Dále by bylo dobré sjednotit názvosloví pro tvářecí formu. Někde se vyskytuje pojem tvárnice. U dělené formy chybí zmínka o segmentovém typu formy. Kapitolu 3.6 by bylo lepší nazvat Postup výroby, nikoliv jen Postup. Ve stati týkající se stanovování velikosti polotovaru chybí uvedeno, jaký program byl použit pro výpočet hmotnosti dusítka. Informace o tomto programu je uvedena až o 5 stran dále. Při zhodnocení technologičnosti a stanovení velikosti přístřihu si autor poradil a využívá úvahy a jednoduché vztahy platné pro konvenční tažení plechů. Ovšem při výpočtu dílčích ploch dusítka za účelem stanovení velikosti polotovaru, nejsou nikde uvedeny výpočty délek oblouků. Vzhledem k tvarové složitosti dílce, autor navrhl výrobu dusítka na dvě operace, přičemž v první operaci se bude vyrábět dno a ve druhé operaci kuželové tělo dusítka. Pro obě operace vypočetl otáčky stroje, přičemž uvažoval pro daný materiál konstantní obvodovou rychlost 100 m/min. Pro druhou operaci, kde se vyrábí kuželový tvar těla, je tento přístup diskutabilní, nicméně jak sám autor píše, jedná se o otáčky doporučené a v praxi je nutné optimální hodnotu experimentálně doladit. Při výpočtu kovotlačicí síly na str. 36 by bylo vhodnější uvést obecný vztah s následujícím výpočtem dílčích veličin, které v daném vztahu figurují a pak tento vztah znovu uvést s odkazem na číslo vzorce a dosadit do něj vypočtené hodnoty. Mělo by to logický spád. Takto čtenář v daném okamžiku neví, odkud jsou dosazované veličiny vzaty a dočte se to teprve na dalších stranách. Navržený postup stanovení velikosti kovotlačicí síly je dle mého až příliš zjednodušený a zavádějící. Bakalář kovotlačicí sílu pojal jako sílu ohybovou, působící na určitém rameni. Řeší v podstatě úlohu vetknutého nosníku. Správně uvažoval, že největší síly je zapotřebí v místě, které je nejblíže středu, tedy ose rotace, a směrem k okraji rondelu se postupně zmenšuje. Problémem je, že rameno, na kterém největší síla působí, nemůže být vztaženo přímo k ose formy, neboť plech je k formě upnut příložkou a tudíž se nemůže prohýbat. Rameno bylo možné nadefinovat například jako poloměr zaoblení hrany výstupku formy + nějaká vzdálenost odvozená od velikosti a tvaru paličky. Vypočtená síla 48 N dle vztahu (3.5) se tedy nemůže brát jako směrodatná a ve skutečnosti bude mnohem větší. Úvaha pro stanovení modulu průřezu v ohybu Wo se mi zdá nelogická vzhledem k bodovému zatěžování kruhového přístřihu nástrojem. Zvolený průřez dle mého není nejvhodnější. Bylo by dobré uvažovat např. jednotkovou šířku + tloušťku plechu, nebo lépe šířku odpovídající stykové ploše nástroje s plechem. V tomto směru bylo možné prozkoumat problematiku jednobodového inkrementálního tváření, které je v současné době hodně diskutované a existují odborné studie a články zabývající se právě silovým, respektive napěťovým stavem vyskytujícím se při tomto procesu tváření. Při výpočtu třecí síly autor jako normálovou sílu považuje sílu kovotlačicí vypočtenou v předchozím postupu. Tento přístup je velmi zjednodušený, neboť ve skutečnosti tato kovotlačicí, respektive tvářecí síla, je výslednici radiální, tangenciální a axiální složky síly a pravděpodobně není kolmá na plochu plechu. V závěru práce autor popisuje postup výroby zadaného dílce. Nicméně, zcela postrádám finální operaci, a to přeleštění povrchu. Vzhledem k tomu, že při kovotlačení zůstávají na povrchu tvářeného dílce stopy po působení nástroje, je tato operace nezbytná, a to především z estetického hlediska. Autor navrhl dva nástroje, tedy tvářecí formy, u nichž využívá společného upínáku. I když je tento upínák stejný jak pro formu 1 tak i formu 2, na samostatných výkresech sestavy každého nástroje by měly být vždy uvedeny pozice všech částí složeného nástroje, tedy i upínáku. Tzn. na výkrese sestavy formy 2 musí opět figurovat pozice upínáku, které jsou shodné s pozicemi na výkrese sestavy formy 1. Obzvláště, když pro oba výkresy sestav je stejný kusovník. Výrobní výkres upínáku je dle mého důležitý a ve výkresové dokumentaci ho postrádám. Nicméně chápu, že rozsah výkresové dokumentace je dán úvodními požadavky. Na výrobních výkresech forem chybí základní tolerance tvaru a polohy. Nástroje by měly být funkční a rozdělení výroby na dvě operace bylo správným rozhodnutím.

eVSKP id 157712