ŘIHÁK, P. Základní vlastnosti polovodičových materiálů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2011.

Posudek vedoucího

Špinka, Jiří

Práce byla zaměřena na zjišťování vlastností polovodičů, s důrazem na křemík. Tvoří určitý přehled o dané problematice. Přínosem je rozbor problematiky, výběr metody, konstrukce měřicího přípravku, výběr diod, realizace kontaktů na vzorku křemíku a ověření možností změření difúzní délky vzorku křemíku. Student během řešení diplomové práce pracoval velice aktivně, řešení konzultoval s vedoucím práce na konzultace byl připraven. K celkovému řešení přistupoval velice odpovědně a iniciativně. Pan Řihák pracoval s literaturou zcela samostatně, využíval vhodné prameny, ve kterých se orientoval s přehledem a využil je ve své práci. Přestože, jako bakalář nemá dostatečné hluboké teoretické znalosti z dané problematiky, dokázal získané teoretické poznatky celkem uplatnit. Práce byla dokončována v určité časové tísní. Prokázal schopnosti tvůrčí práce, pracoval samostatně a předložená práce má odpovídající úroveň. Doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Frk, Martin

Předložená bakalářská práce pana Řiháka je zaměřena na diagnostiku základních vlastností polovodičových materiálů. Z obsahu práce lze konstatovat, že student vypracováním teoretické a experimentální části práce splnil zadání nebo se ho pokusil splnit (jedná se o vyhodnocení měření, o kterém bude diskutováno v části posudku, týkající se interpretace výsledků). V práci jen postrádám zobrazení (fotku) pracoviště jako komplexního celku a ne jen jeho dílčích součástí. Odborná úroveň teoretické části, týkající se vlastností polovodičových materiálů, odpovídá svým obsahem znalostem studenta bakalářského stupně. V praktické části je realizováno pracoviště pro měření difúzní délky polovodičových materiálů a je rovněž popsán způsob kontaktování polovodičového vzorku. Rozumím, že problematika kontaktování polovodičových vzorků není jednoduchá, ale v případě stejných vzorků by se neměl odpor lišit desetinásobně (viz vorek 1 a vzorek 3). Neztotožňuji se také s tvrzením, že je to způsobeno vysokou hodnotou přechodového odporu, neboť ten by byl nezávislý na protékajícím proudu. Vaše závislosti odporu vykazují náznak exponenciálního poklesu. Tyto špatné vzorky měl autor ihned vyřadit. V případě měření rezistivity autor uvádí jako nejvhodnější vzorek 1 (dle charakteristiky na str. 29), ale pro měření difúzní délky se mu nejlépe jeví; nyní citace „kupodivu vzorek č. 2“, který však byl špatně nakontaktován. Tyto tvrzení jsou v rozporu. Z dalších odborných nedostatků musím upozornit na tyto: • absolutně se neztotožňuji s výpočtem hodnoty vnitřní rezistivity a metodickým postupem výpočtu difúzní délky, • není patrné, zda výpočet difúzní délky se vztahuje k minoritním nebo majoritním nosičům proudu, • domnívám se, že průměr stopy dopadajícího záření 1,3 mm je příliš velký a mělo být použito menší apertury otvoru, • postrádán jednotky u výpočtů dílčích nejistot typu B, • pokud je veličina difúzní délka nepřímo měřená veličina, tj. je počítána z nějakých vztahů, nelze jen prostě sečíst kvadráty dílčích nejistot typu B jednotlivých vstupních veličin a následně odmocnit, ale vztah je potřeba parciálně derivovat podle všech veličin, které se v něm nacházejí, • chybná jednotka u difúzní konstanty ve vytvořeném textu laboratorní úlohy (Příloha 4 -1) Jako oponent mám pocit, že student často postupoval stylem „pokus - omyl“ a bral v úvahu vždy údaje, které se mu momentálně hodily. Celkový přístup k měření a zejména vyhodnocení vlastností shledávám jako absolutně bezkoncepční a domnívám se, že naměřená data a výpočty vůbec nekonzultoval s vedoucím, neboť jinak by taková práce nemohla ani vzniknout. Celkově mám výhrady k metodice výpočtu vybraných polovodičových veličin. Pracoviště, stejně tak i vytvořený návod, v žádném případě nelze využít v laboratorní výuce. Po formální stránce se práce vyznačuje jednotným vzhledem a uspořádáním, ale současně vykazuje větší množství chyb ve stylizaci vět, pravopisných chyb a typografických nedostatků, z nichž některé jsou uvedeny v následujícím souhrnu: • kapitola Úvod nepopisuje uvedení čtenáře do problematiky, ale pouze shrnuje o čem je bakalářská práce (toto je přece abstrakt), • nesouměřitelná velikost a popis některých obrázků v práci (např. str. 11, str. 12), • pravopisné chyby (str. 11, 20, atd.), • není dodržován stylistický zápis fyzikálních veličin v textu práce, tj. kurzivou, • číslování a popis tabulek se zpravidla uvádí nad tabulkou.

eVSKP id 41335