TOMÁNEK, M. Centrum trvale udržitelného rozvoje [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2009.

Posudek vedoucího

Koleček, Ivan

Úvaha autora vzhledem k filozofii TUR se soustřeďuje na jeden ze tří jeho pilířů - sociálního vztahu člověka k jeho prostředí, který je v kontextu prostředí Ostravy stále aktuální. Jiné stránky TUR, ekologie či ekonomika jsou brány okrajově - přítomností zeleně nebo energetickými principy klimatických podmínek bydlení. Základní otázka, kterou si autor klade, je soustředěna na definování výjimečných situací k výměně, setkání a činností člověka v jím definovaném světě. Jeho odpověď zůstává na jedné straně teoretická, ale na druhé straně toto vytržení z kontextu města nabízí pohled na hranice reálných prostředků architekta v rámci funkce a potenciálu místa, které přeci jen zůstává jedním ze základních prvků architektonického projektu. Jsme zde před klasickými postoji v historii architektury: dům město - město domy umělé prostředí - prostředí člověka přírodní prostředí - prostředí města Tři úrovně města Ostravy, podzemí, parter a jeho zastavění ve výškové hladině, jsou pro město typické - průmyslové stavby, radnice, věžové domy. Výšková hladina je definována již v měřítku města jako celek s návazností na jeho bohatost struktur a na okolní krajinu, zde autor využívá jen částečně tohoto dominantního postavení veřejné funkce. Napojení na parter města je otevřený vztah bez definice vchodů a bez jasnější návaznosti na městskou strukturu. Příliš formální vyjádření architektonických prvků, fasáda, vertikální komunikace, mechanická výška podlaží, prostorová struktura nemají dostatečnou základní strukturu odpovídající městu domu, orientace, identita místa v domě- městě. Ta je jen vázána na vztah s okolní krajinou, zastavěnou, volnou, dálkovou. Zde vidím ještě další potenciál stavění ve výšce, členění odpovídající prostorům města - náměstí, čtvrtě, bloky.

Posudek oponenta

Rudiš, Viktor

Návrh si zaslouží podrobnější komentář. Domnívám se, že jeho autor nepochopil základní smysl trvale udržitelného vývoje. Přes mlhavost tohoto pojmu jde bezpochyby při aplikaci na architekturu o stavby, které jsou šetrné ke svému okolí, ale zároveň se dají také postavit a provozovat prostředky přiměřenými svému účelu. Návrh pana Tománka je extrémně náročný na provedení a na provoz. Ukazuje především fantazii svého autora. K. Frampton, nejvýznamnější současný teoretik, mluví o neetické architektuře ( v souvislosti s olympijským stadionem v Šanghaji realizovaným s mimořádnou spotřebou oceli - prakticky jako reklamní objekt). S tímto názorem se stotožňuji. K návrhu pana Tománka mám nedůvěru, považuji jej za nepřiměřený vůči svému prostředí a v rozporu s obsahem. Domnívám se, že architekt má určitou odpovědnost k prostředí, ve kterém se pohybuje. Heslo TUR na tom nic nemění.

eVSKP id 22748