BURDA, P. Dvojčinný laboratorní spínaný zdroj se symetrickým výstupem [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Při řešení student prokázal své odborné znalosti a dobře se orientuje v dané problematice. K řešení dané problematiky student přistupoval zodpovědně, pravidelně chodil na konzultace a sám navrhoval možná řešení vzniklých problémů. Jeho řešení je přínosné a je možné jej dále rozšiřovat. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem práci doporučuji k obhajobě.
Cílem posuzované práce byl návrh dvojčinného laboratorního spínaného zdroje se symetrickým výstupem. Toto zadání je po odborné stránce středně náročné, představuje však poměrně velký objem konstrukční práce. Navržené řešení nevyžaduje použití speciálních součástek ani obtížně dostupných technologií a zadání práce plně vyhovuje. Předložená diplomová práce je zpracována pečlivě a z textu je zřejmé, že se autor v problematice spínaných zdrojů velmi dobře orientuje. Ve snaze vysvětlit všechny souvislosti však velmi často zabíhá do zbytečných podrobností. Teoretická část práce spočívá v přehledu vlastností jednotlivých typů měničů s krátkým zhodnocením jejich použitelnosti pro navrhovaný regulovaný zdroj. Těžiště celé práce tvoří kapitola “3 NÁVRH“. Tato kapitola je na stranách 19 až 56 a je v ní popsán nejenom návrh celého zařízení ale i zkušenosti z konstrukce a sestavování celého zařízení. V krátké podkapitole “3.6 ŘÍDÍCÍ ČÁST“ je zde popsáno také řízení zdroje mikrokontrolérem a konstrukční návrh mikrokontroléru. Protože správná funkce transformátorů je základem spolehlivé činnosti celého zařízení, je jejich návrhu věnována náležitá pozornost. Při stanovení průměru vodičů sekundárního vinutí autor respektuje vliv skin efektu, což je pro danou kmitočtovou oblast nezbytné. Je ale třeba také uvážit, že při umístění většího počtu vodičů ve vinutí transformátoru nebo tlumivky dochází ještě k tzv. “Proximity efektu“ a vytlačování proudu k povrchu vodiče se projevuje mnohem výrazněji a od mnohem nižšího kmitočtu, než vychází pro izolovaný vodič. S uvažováním “Proximity efektu“ by optimální tloušťky vodičů byly přibližně poloviční oproti tloušťkám stanoveným na základě rozvahy pro dvojčinný měnič na straně 26 a pro blokující měnič na straně 50. Zkušenosti s oživováním zdroje jsou popsány v krátké kapitole “3.7 UVEDENÍ JEDNOTLIVÝCH ČÁSTI ZDROJE DO PROVOZU“. Postrádám zde však zhodnocení celé konstrukce a naměřené výsledky. Nedílnou součástí práce je její příloha, kde jsou podrobná schémata, rozpisy součástek, motivy desek plošných spojů a fotografie osazených modulů. Grafické stránce práce autor nepochybně věnoval náležitou pozornost, neubránil se však vzniku následujících nedostatků. Dolní okraj stránky je nastaven s velmi malou rezervou, takže při tisku nebyly některé stránky očíslovány. Čitelnost některých schémat je problematická, protože byla přímo převzata z návrhového programu a u větších schémat není respektována velikost celého zobrazení. Drobné chyby a nepřesnosti ve vyjadřování nepřesahují rámec, který je u diplomových prací obvyklý. Vyskytují se v teoretické části i v návrhu: Str.15 , obr. 5: Tranzistor T1 je nakreslen obráceně. Str.50, 9.ř odspodu: .“.. při kmitočtu 100 000 kHz se začíná projevovat skinefekt v hloubce 0,21 mm..“ ..zde má být 100 000 Hz, nebo 100 kHz Str.39: V popis funkce blokujícího měniče podle obr. 22 je řada nepřesností jak v popisu funkce měniče tak v popisu použitých ochran. Výše uvedené nedostatky však přínos a odbornou úroveň celé práce významně nezhoršují. Pan Petr Burda prokázal dobrou orientaci v technice spínaných zdrojů a také potřebnou zručnost a trpělivost nutnou k praktické realizaci navržených obvodů. Diplomovou práci pana Petra Burdy proto doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 66839