MIŠO, M. Význam biosenzorů a biomarkerů pro posuzování kontaminace životního prostředí [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2013.

Posudek vedoucího

Zlámalová Gargošová, Helena

Student Milan Mišo se ve své bakalářské zaměřil na poměrně nové biologické nástroje, které umožňují posouzení kontaminace ekosystému; tj. na biomarkery a biosenzory, které jsou také někdy nazývány jako ekotoxické testy třetí generace. Zatímco biomarkery představují reakci organismu na určitou skupinu látek – poskytují retrospektivní informaci, biosondy umožňují identifikaci skupiny popř. individuální látky v reálném čase. V práci se student zaměřil na rozdělení, definování a vysvětlení mechanismů fungování výše uvedených biologických nástrojů. Jsou zde zmíněny i praktické aspekty využívání biomarkerů a biosenzorů v oblasti pozuzování kontaminace ekosytému. Práce je sepsána na 34 stránkách a je ryze teoretického charakteru. Svým obsahem i formou splňuje požadavky kladené na tento typ prací na FCH VUT v Brně. Autor prokázal schopnost samostatné práce, účelného využití informací a jejich přehledného zpracování. Menší poznámku má k vytyčenému cíli práce, který nebyl zcela úplně naplněn v oblasti využití biomarkerů k posouzení kontaminace životního prostředí. V této oblasti by bylo potřeba přidat více konkrétních příkladů. Rovněž mechanismy využívané v oblasti biosenzorů mohly být důkladněji a věcně správně vysvětleny. Práci doporučuji k obhajobě s hodnocením velmi dobře (B).

Posudek oponenta

Čáslavský, Josef

Předložená bakalářská práce teoretického charakteru je zaměřena na velmi zajímavou a perspektivní problematiku biosenzorů a biomarkerů a jejich využití při sledování kontaminace životního prostředí. Práce je strukturována standardním způsobem, má celkový rozsah 34 stran (Úvod a Cíle práce jsou jednostránkové, biosenzorům je věnováno 12 stránek, biomarkerům pak 8 stránek, Závěr, seznam použitých zkratek a seznam použitých chemických symbolů jsou jednostránkové). V seznamu použitých zdrojů je 35 položek, od monografií přes odborné časopisy až po internetové zdroje. Práce je zpracována s dobrou grafickou úpravou, rovněž jazyková úroveň je slušná. Vyskytuje se v ní ovšem poměrně dost překlepů a nepřesných až chybných formulací a výrazů (např. v nadpisu kap. 3.7), což vyvolává dojem poměrně malé pečlivosti při jejím zpracování. Poměrně častou gramatickou chybou je špatné kladení čárek ve větě. Překvapil mne rovněž výraz "jonty". Domnívám se, že je vcelku zbytečné vysvětlovat v seznamu zkratek pojmy všeobecně známé jako např. pH, ale když už tam jsou, tak by alespoň měly být správně - pH opravdu není potenciál vodíku, jak tvrdí autor. A uvádět a vysvětlovat v seznamu chemických symbolů CO2 a NH3 na chemické fakultě považuji za naprosto zbytečné. Další věcné připomínky: Str. 9: Charakteristika biosenzoru – spíše bych jej označil jako čidlo, ne jako přístroj Str. 10: Definice citlivosti a dynamického rozsahu není věcně správná. Str. 12: Konduktometrie, ampérometrie a potenciometrie nejsou elektrické parametry, ale elektrochemické metody Str. 13, Kap. 3.5.2. Optické biosenzory – podává poněkud nepřesné vysvětlení luminiscence jako výsledku interakce hmoty a záření a nesprávné tvrzení, že absorbance po průchodu kyvetou klesá. Str. 20: Částice „bio“ neoznačuje souvislost s životním prostředím (v tomto kontextu se používá „eko“), ale s živou hmotou. A ještě jsou tady špatně uvozovky. V seznamu citované literatury není důsledně dodržována norma ISO-690. a lze zde nalézti spoustu chyb. U cit. [10] je název článku psán kurzívou a název časopisu velkými písmeny, zatímco u cit. [11] je název časopisu psán normálním fontem a název časopisu malými písmeny a kurzívou. U cit. [13] chybí název časopisu, atd. atd. atd. atd.... Lze však závěrem konstatovat, že výše uvedené nedostatky nejsou zásadního charakteru a nebrání tomu, abych předloženou bakalářskou práci doporučil k obhajobě. Hodnotím ji stupněm dobře / C.

eVSKP id 36751