STARÝ, V. Modelování antén letounu VUT 100 [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2009.
Diplomant měl za úkol vytvořit počítačový model antén letounu VUT 100. Směrové vlastnosti anténní soustavy měly být optimalizovány globálními algoritmy. Diplomant vytvořil v programu MATLAB model obecné soustavy drátových antén a pečlivě ověřil platnost modelu jeho srovnáním s programy SuperNec a 4nec. Model byl využit ve spojení s genetickými algoritmy a metodou roje částic k nalezení takové pozice antén, aby soustava vykazovala v horizontální rovině všesměrové vyzařování. Zadání tedy bylo splněno. Student pracoval na projektu samostatně a soustavně během celého semestru. Aktivně vyhledával odbornou literaturu a účelně s ní pracoval. K práci nemám formální připomínky.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Splnění zadání | A | 46/50 | |
| Aktivita během řešení a zpracování práce (práce s literaturou, využívání konzultací, atd.) | A | 18/20 | |
| Formální zpracování práce | A | 18/20 | |
| Využití literatury | A | 9/10 |
Diplomová práce Vladimíra Starého "Modelování antén letounu VUT100" se zabývá problematikou rozmístění poměrně velkého počtu antén, které vyžaduje současná avionika, na ploše potahu malého jednomotorového čtyřmístného letounu. Pravidla umístění antén od příslušných výrobců avioniky si navzájem konkurují, proto nemohou být zcela splněna, a tak je řešení daného problému vždy určitým kompromisem v hledání nejméně protichůdných variant. Diplomová práce předkládaná k obhajobě popisuje svým způsobem ojedinělý a poměrně zdařilý pokus o optimalizaci rozmístění dvanácti antén s pomocí dvou globálních optimalizačních metod - metody roje částic a genetických algoritmů. Obě optimalizační metody jsou uplatněny na skalárních modelech skupinových vyzařovaných diagramů pro tři různé kmitočty a srovnání výsledků je v diplomové práci velmi přehledně zpracováno. V závěru nechybí ani údaje o časových nárocích provádění uvedených optimalizačních algoritmů a poznatky o rychlosti jejich konvergence. Práce je psaná jasně a členěna je logicky do šesti vyvážených kapitol s nadprůměrnou úrovní technického vyjadřování. Kromě několika nepodstatných překlepů jí lze vytknout pouze nesprávné zařazení letounu VUT100 (a EV55) do kategorie ultralehkých letadel v úvodu diplomové práce.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Splnění požadavků zadání | A | 20/20 | |
| Odborná úroveň práce | A | 45/50 | |
| Interpretace výsledků a jejich diskuse | A | 19/20 | |
| Formální zpracování práce | A | 10/10 |
eVSKP id 21956