DOLEŽAL, J. Pragmatická analýza humorných konverzací z řízení letového provozu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Práce Jakuba Doležala se zabývá humorem v diskurzu řízení letového provozu. V úvodní části autor nejprve detailně představuje relevantní lingvistické teorie a procesy při „rozklíčovávání“ pointy účastníky konverzace. Dále pak autor pojednává o Griceově Kooperačním principu a o různých typech nerespektování jeho maxim, která se často podílí na vytváření humoru obsaženého v pointách. Druhou část práce uvádí stručný popis charakteristických znaků jazyka řízení letového provozu. Následuje pak analýza humorných prvků v souboru dvanácti konverzací z oblasti tohoto diskurzu, které jsou rozděleny na základě společných prvků do dvou hlavních kategorií: interně a externě humorné. U každé konverzace autor nejprve obeznámí čtenáře s technickými okolnostmi dané situace, dále popíše proces interpretace a rozvíjení point jednotlivými účastníky konverzace, následně identifikuje typ nerespektování Kooperačního principu a nakonec konverzaci okomentuje z hlediska teorií humoru představených v úvodní části práce, přičemž si všímá vzájemného prolínání těchto teorií. U této části práce oceňuji zejména komplexnost analýzy, která pracuje s různými úhly pohledu, a fakt, že se autor seznámil s relevantní leteckou terminologií. Práci lze vytknout, že některé pasáže působí poněkud „šroubovaně“ (což je zapříčiněno mj. nadměrným používáním hedgingu, např. str. 19: „it might be assumed that infringing could also be classified...“ ) a ve výjimečných případech nepřehledně. Závěrem bych ráda ocenila autorovu samostatnost při zpracování tohoto nelehkého tématu a celkově jeho svědomitý přístup k procesu psaní bakalářské práce. Práci doporučuji k obhajobě.
Bakalářská práce Jakuba Doležala se zabývá analýzou humoru v profesní komunikaci při řízení letového provozu. Teoretická část vymezuje použitý analytický rámec a dosavadní výzkum jak v oblasti teorií humoru samotného, tak z pohledu Griceova kooperačního principu. Na tomto základě pak analyzuje jednotlivé situace. Samotná analýza je pak nejen založená na poutavém zdrojovém materiálu, ale také kvalitně zpracovaná podle stanovených kritérií. K jejich specifikaci v podkapitole 5.5 se váže moje jediná výtka týkající se formálního členění práce. Při popisu analytických postupů dělí autor jednotlivé kroky do číslovaných podkapitol (5.1.1, 5.1.2, …), přičemž v analytické části je sice zachována posloupnost, ale ne číslované členění, které tak v rámci podkapitoly 5.5. pozbývá smyslu a je pro čtenáře poněkud matoucí. Díky detailnímu popisu teorie i dílčích analýz práce přesahuje obvyklý rozsah bakalářských prací, což ovšem díky zajímavě pojatému tématu není na škodu. Anglický abstrakt by ovšem podle zvyklostí mohl být kratší a obvykle neobsahuje citace. Po jazykové stránce lze vytknout snad jen občasné chyby v interpunkci a drobná opomenutí, jinak je práce psaná velmi dobrou a čtivou angličtinou, snad až na výjimku v podobě strany 41, kde se objevuje hned několik zarážejících chyb v pouhých dvou odstavcích. Výše uvedené výhrady nijak zásadně nesnižují celkově vysokou úroveň práce. Proto ji doporučuji k obhajobě a hodnotím jako výbornou.
eVSKP id 134546