WEIGL, F. Návrh a optimalizace nosné konstrukce pro obráběcí stroj [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2024.

Posudek vedoucího

Hermanský, Dominik

Předmětem zadání diplomové práce, jak již z názvu vyplývá, je návrh a optimalizace nosné struktury obráběcího stroje. Konkrétně byl vybrán uzel - lože frézovacího centra. Při analýze student deklaruje, že využívá systémového přístupu. Bohužel právě systém a struktura je to, co této práci chybí. Byly náhodně vybrány "nějaké" konstrukční varianty bez jakýchkoli hlubších úvah. Následně byly realizovány simulace, na jejichž základě byly vyhodnoceny jednotlivé varianty. Vyjadřuji obavu, že student má značné mezery v oblasti mechaniky, naučil se pracovat se softwarem ANSYS, který je poměrně intuitivní, ale nedokáže vyhodnocovat a komentovat výsledky. Výstupem práce měl být optimalizovaný model a na základě toho měl vzniknout konstrukční návrh lůžka stroje. Toto v práci zcela chybí. Nedokážu pochopit, v čem vlastně spočívá přínos této práce. To je patrné i ze závěru práce, který vlastně není závěr. Student jen popisuje průběh své práce. Práci hodnotím jako velmi podprůměrnou, dalo se z tohoto tématu vytěžit daleko více.

Posudek oponenta

Marek, Jiří

Diplomová práce řeší velmi aktuální téma, které stále nabývá na významu i v dnešní digitální době. K obsahu prácé mám  několik připomínek. V úvodu (str.9) diplomant hovoří o tom, že veškeré chyby stroje jsou přeneseny na špičku nástroje a odtud na obrobek a jsou tedy zdrojem nepřesností. Toto je poněkud vágní a nepřesná informace. Nástroj neřeže třísku špičkou, ale řeznou hranou. Špička nástroje je konvence, ke které se nepřesnosti pracovní (výrobní)  a geometrické vztahují. Ze zdrojové literatury si v současném stavu poznání diplomant vybral nevhodné typy frézovacích a některých soustružnických strojů. Uvádí z velké části konvenční - tj. ručně řízené stroje. U těch v současné době příliš nepřesnost neřešíme. Měl hovořit spíše o CNC obráběcích strojích.  Nesouhlasím s tvrzením z horní části str. 30, že odlévané konstrukce nosných soustav jsou vhodné pro větší série. V dnešní době výrobní firmy zvládají technologii výroby modelu z polysterénu, což je efektivní a vhodné i jeden kus odlitku.  I když diplomant na str. 42 uvádí "něco" jako Systémový rozbor práce a využívá zde pojmy jako systémový přístup, předložené tomuto neodpovídá. Systémový přístup lze považovat za „kuchařku“, která doporučuje, jaké základní ingredience (v podobě atributů systémového přístupu) mají být součástí našich činností, aby tyto byly zdařile a efektivně vykonány. Tyto atributy pak definují systém podstatných veličin, které ovlivňují řešenou problemtiku. Ty diplomant na str. 44 v podstatě sice uvedl, ale pouze  z pohledu konstruktéra stroje. Chybí zde např. rozbor stochastičnosti a determinističnosti, cílového chování, apod.   V kapitole 7 jsou některé tabulky označeny jako obrázky (např. 7.21, 7.24), tabulka 7.3 a tabulka 7.4 je zmiňována v textu na staně 63 a přitom je uvedena až na str. 70 - to činí text značně nepřehledným. Za zcela nepřehledné považuji z pohledu konstruktéra, který přebírá výsledky od výpočtáře, jak prakticky vypadá topologie žebrování jednotlivých variant A až D. Bylo by vhodné k tabulce 7.4 uvést i topologii loží. Je potom otázkou, zda je skutečně výhodná varianta D, když mi vzroste hmotnost lože o 41,4 %. To si potom musí každá výrobní firma zvážit sama, zda je toto pro ni ekefektivní či nikoliv.  Z pohledu modelování a vlastních výpočtů nemám připomínek.   

eVSKP id 154020