POŽÁR, P. Plánování terapie ionizujícím zářením [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2010.

Posudek vedoucího

Kolářová, Jana

Student se ve své práci zabýval problematikou radioterapie. Prostudoval oblast generování ionizujícího záření, účinky na lidský organismus a využití záření v radioterapii. Ve své práci dále naprogramoval aplikaci, která umožňuje zobrazení výsledného pole záření. V aplikaci je umožněno uživateli nastavit počet zdrojů zářičů, jejich polohu, velikost a intenzitu záření u jednotlivých zářičů. Navržená aplikace je funkční a obsahuje všechny požadované prvky. Aplikace je funkční a přehledná. Student byl během řešení práce méně samostatný, zato se však věnoval práci soustavně a využíval konzultace. Předloženou práci hodnotím stupněm D/67 bodů a doporučuji práci k obhajobě.

Posudek oponenta

Sekora, Jiří

Předmětem práce pana Pavla Požára je návrh programu pro simulaci šířění ionizujícího záření v prostředku Matlab, s možností zadání vstupních parametrů zdrojů záření. V úvodu teoretické části se vyskytují velmi smělá tvrzení, jako např. že „chirurgická léčba je nejlepší způsob léčby nádorů“ nebo, že „chirurgická léčba se provádí hlavně u nádorů hlavy či v oblasti krku“. Zajímavý je i obrázek 2 na str. 3 - údajně prezentuje „vymezení svazku záření“? Rovněž jsem neporozuměl tvrzení na str. 4: „Hloubková dávka se rovná dávce dané v hloubce pod povrchem. Zpravidla se dávka změnou velikosti hloubky zmenšuje.“ Prosím o jeho vysvětlení. Obrázek 3 na str. 5 také není příliš jednoznačný, lze jistě nalézt lepší obrázky vč. popisu. Na obr. 5 na str. 8 uvádíte křivky hloubkové dávky elektronů, domnívám se, že se jedná o diskrétní body. Na téže straně je uveden vzorec (2), ve kterém se vyskytuje konstanta nebo proměnná „PDD“, ta ale není nikde v práci zmíněna ani vysvětlena. Na str. 13 uvádíte, že „Místnost, ve které je ozařovač, by měla být stíněná, aby nedocházelo k ozáření pracovníků.“ Po dobu ozařovacího výkonu pracovníci nejsou v dané místnosti, proto je správné stínění nezbytným požadavkem místnosti pro ozařování. Popis lineárního urychlovače je pro neznalého čtenáře nedostatečný pro správné pochopení jeho funkce. V praktické části student navrhuje program pro simulaci rozložení dávek v terapeutickém plánu. V části 6.1.2 popisuje snímky, které jsou na výběr, zajímá mě, kde student snímky získal. V části 6.1.3 pak popisuje panel výběru zářiče, v práci jsem se ale nedozvěděl, o jaké zářiče se jedná. Škoda je, že student program odladil na display svého notebooku (což i uvádí v 6.1), se spuštěním programu na svém monitoru jsem měl drobný problém. Zadání šířky zářiče je v programu prováděno pomocí počtu sloupců a řádků matice, tedy diskrétně. Obávám se, že to bude mít negativní vliv na výpočet spojitých rovnic. Intenzita je nastavena v procentech, ale chybí údaj, čeho to jsou procenta. Po formální stránce obsahuje práce místy gramatické chyby, ale i spoustu chyb z nepozornosti, jako například chybějící či nedokončená slova. Kapitola 7.1 v obsahu je irelevantní. Citovanou literaturu používá student jako předmět věty, např. „Obecně se rovná [2] [3].“ Literatura uvedená v zápisu neodpovídá citační normě (např. Prof. MUDr. Pavel Kuna, DrSc. se cituje jako Kuna, P.), navíc autoři jsou uváděni na prvním místě. I přes uvedené výtky doporučuji práci pana Pavla Požára k obhajobě a navrhuji hodnotit známkou "dostatečně / E“.

eVSKP id 31006