ZÁVIŠ, J. Model křižovatky s průmyslovou komunikací [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Cílem diplomové práce bylo navrhnout a realizovat komunikační rozhraní mezi modelem křižovatky a průmyslovým řídicím systémem Logix Diplomová práce nenavazovala na semestrální práci. Diplomant ve své práci splnil všechny body zadání. Udělal literární rešerši o řízení světelných křižovatkách, průmyslových sítích se zaměřením na Ethernet. Pro realizaci zvolil Modbus TCP. Své řešení ověřil a při zjištěných problémech je aktivně řešil. To také detailně popisuje ve své technické zprávě. Na závěr se dostal do časové tísně, což se odrazilo na úrovni psaného projevu. I přes problémy byl student při práci aktivní a samostatný. Rozsah diplomové práce je 98 stran (od úvodu po závěr). Přílohy jsou v rozsahu 37 stran. Student při vypracování vycházel z literárního průzkumu, kdy v seznamu citované literatury uvádí 71 literárních zdrojů, na které se v práci průběžně odkazuje. Doporučuji práci k obhajobě.
Hlavním cílem diplomové práce pana Bc. Jana Záviše bylo navrhnout a realizovat komunikační rozhraní mezi modelem křižovatky a průmyslovým řídicím systémem Logix Pro komunikační rozhraní i systém Logix měl diplomat vytvořit potřebné softwarové vybavení. Náročnost zadání považuji za odpovídajícím požadavkům kladeným na zadání diplomové práce. Diplomová práce obsahuje cca 105 stan textu a je členěna do 10 kapitol. V první části práce (kapitoly 1 až 3) autor popisuje možnosti, jak řídit křižovatky a dopravu obecně, průmyslové komunikační protokoly (zejména Ethernet/IP a Modbus TCP) a programovatelné automaty Logix firmy Allen Bradley. Tato část práce je převzata z literatury a nemám k ní po věcné stránce vážnější výhrady. Zbývající části práce již jsou dílem diplomanta. Velmi krátkou kapitolu „4. Úvod praktické části“ na str. 30 považuji za nevhodně nazvanou a zcela zbytečnou. V kapitole 5 pan Záviš uvádí požadavky na server tvořící komunikační rozhraní mezi modelem křižovatky a programovatelným automatem a volí způsob realizace serveru. Využití vývojové desky místo konstrukce vlastního zařízení považuji za správné. Naopak zdůvodnění volby procesoru tím, že se diplomantovi v minulosti zalíbila práce s procesory rodiny AVR nepovažuji za dostatečné. Návrh software pro komunikační rozhraní i programovatelný automat je uveden v kapitole 6. Softwarová řešení vytvořená diplomantem považuji za správná. V kapitole 7 autor uvádí návrh elektronických obvodů komunikačního rozhraní. Jedná se o doplnění vývojové desky o binární vstupy/výstupy, převodník USB-UART, ethernetový komunikační modul a napájecí zdroje. K postupu diplomanta mám následující výhrady: • Návrh začíná od napájecích zdrojů bez toho, aby znal odběr jednotlivých větví potřebných pro napájení komunikačního rozhraní. Napájecí zdroje by se logicky měly navrhovat jako poslední, až bude znám odběr ostatních obvodů. • Návrh vstupních obvodů považuji za chybný. Diplomant používá pro přizpůsobení napěťové úrovně vstupních signálů +30 V napěťové úrovni +5 V na binárních vstupech mikrokontroléru darlinktonovo zapojení dvou tranzistorů. To považuji za zbytečné, protože pro uvedené napěťové přizpůsobení nepotřebuje velký zesilovací činitel. Použití darlinktonovo zapojení by bylo opodstatněné pro proudové posílení výstupů nikoli vstupů. Dále diplomant má vnitřně na vstupní vývody mikrokontroléru připojeny pull-up rezistory a mezi vývod mikrokontroléru a kolektory darlinktonova zapojení tranzistorů vkládá vnější rezistor. Úbytek napětí na vnějším rezistoru při sepnutých tranzistorech způsobí posun napěťové úrovně tak, že na vstupu mikrokontroléru nemůže vzniknout napětí odpovídající úrovni logické nuly. • Při návrhu digitálních výstupních obvodů si nestanovil maximální proud, který je třeba dodávat do zátěže. Na základě tohoto proudu měl diplomant zvolit vhodné optočleny. Práce není sestavena v logickém sledu, návrh elektronických obvodů by měl předcházet návrhu software a návrh desek plošných spojů by měl být proved až je hotov návrh všech elektronických obvodů nikoli „mixovat“ návrh dílčích obvodů s návrhy částí plošného spoje. Návrhu plošného spoje a mechanické konstrukci komunikační rozhraní měla být věnována samostatná kapitola. Kapitolu 8 autor věnoval testování komunikačního rozhraní. Postup při testování považuji za správný. V kapitole 9 PODOBA HARDWARE diplomant rozebírá “opravy poruch“. Ve skutečnosti se však jedná o pokusy o nápravu chyb při návrhu elektronických obvodů. Práce bohužel obsahuje značné množství netechnických formulací, zkomolených a neúplných vět a je na mnoha místech psána heslovitě. Např.: str. 42 „Jsou zde definované globální proměnné volatelné napříč celým kódem“, str. 43: „Tato struktura obsahuje následující:“ (správně by mělo být „Tato struktura obsahuje následující složky:“) nebo str. 101 předposlední odstavec: „Pokud předpnu přepínač …“. Některé kapitoly mají nevhodné názvy. Např. ÚVOD PRAKTICKÉ ČÁSTI, „8. TESTOVÁNÍ ŘEŠENÍ“ nebo „9. PODOBA HARDWARU“. Za chybu také považuji, že autor v práci střídá trpný rod, první a třetí osobu jednotného čísla. Některá schémata nejsou kvalitně vytištěna, např. neočíslované schéma na str. 83 nebo schéma Obrázek 7.21 na str. 87. Poměr mezi částí práce převzatou z literatury a vlastním dílem diplomanta považuji za vyvážený. Diplomant prokázal schopnost pracovat s odbornou literaturou. Dle mého názoru pan Bc. Jan Záviš prokázal solidní inženýrské schopnosti při vytváření ladění a testování software pro mikrokontrolér a programovatelný automat. Jako podprůměrné však hodnotím jeho znalosti a dovednosti v oblasti návrhu a konstrukce elektronických obvodů. Na základě výše uvedených skutečností hodnotím práci pana Bc. Jana Záviše známkou C/70 bodů.
eVSKP id 134528