VELKOVÁ, S. Formy péče o nezaopatřené děti [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Přístup studenta ke zpracování: Studentka doktorského studijního programu Ing. arch Sońa Velková se zájmem a zaujetím analýzoval problém bydlení nezaopatřených dětí, posoudila neutěšený stav a zamyslela se ve své práci nad možným vývojem péče o děti, které z nějakých důvodů nemohou vyrůstat ve standardním rodinném prostředí. práce především otevírá problémy spojené s ubytováním početných rodin a nabízí témata pro další studium. Pracovala soustavně. V termínech plnila své studijní povinnosti. Zkoušky zvládala k mé spokojenosti. Účastnila se výuky tak, jak požaduje Studijní řád a Směrnice děkana FA VUT v Brně a nad rámec svých povinností se úspěšně zapojila do pedagogického procesu výukou především prvních ročníků, podílela se na organizaci výstav studentských prací a workshopů u nás i v zahraničí . Svou práci průběžně prezentovala na doktorandských konferencích.
Oponentní posudek disertační práce Ing. arch. Sonj Velkové "Formy péče o nezaopatřené děti" Školitel - vedoucí práce: doc. Ing. arch. Dagmar Glosová, CSc. Práce je nadprůměrná obsahem i rozsahem - 141 stran včetně všech seznamů použitých zdrojů a citaci, s bohatou grafickou a fotografickou výbavou, ale hlavně neobyčejně hlubokou analýzou dosud jen nesystémově zpracované problematiky prostorového zajištění péče o nezaopatřené děti. Dále jsou to průzkumy i rozbory jejich životů a zařízení pro jejich zajištění směřující ke tvůrčí hypotéze a možností kvalitních řešení typologických i architektonických aspektů. 1. Práce je až příliš aktuální. Údaje o počtech nezaopatřených dětí v ústavní péči v naší zemi byly pro oponenta dosud neznámé a jejich množství bohužel vysoké. Z vybraných států jen Chorvatsko počtem ústavních dětí převyšuje. Až se nechce věřit, že v celých USA je relativně méně ústavních dětí nejen jako u nás, ale i v Norsku. V USA je zájem bezdětných rodičů velmi vysoký a nedávné skandály s dětmi z Haiti i Ruska to dosvědčuji. Přitom tak často zpracovávaná architektonická problematika zařízení pro seniory (byť je nás velmi mnoho) je podstatně méně důležitá, neboť k'aždé nezaopatřené dítě, které aspoň základně uspěje v životě, je významným přínosem pro celou společnost. Příklady známých i prostých osobnosti s takovou anamnézou to dosvědčují. Pokud se však oponent s lidmi s takovou anamnézou setkal, pak se na tom úspěchu podílely převážně genetické vlastnosti a laskavá péče pěstounů. To naprosto nepopírá význam prostředí a výchovy, přestože by tam "samostatný pokojíček" většinou nepřevládal. 2. Zvolená metoda zpracování není sice přímo vyslovena, ale vyplývá zejména z dobře formulovaných cílů disertace. Ty se odvíjejí logicky od základních zjištění a poctivé inventarizace a rozboru zařízeni náhradní péče o děti v České republice. Ty jsou pak porovnány se zahraničím a zjištěny významné rozdíly. Dalším cílem je porovnání a konfrontace ústavní a jednoznačně výhodné pěstounské - náhradní rodinné péče s různých pohledů. Závěrem se dochází k analýze a řešení optimálního bydlení ve městě pro velké pěstounské rodiny. K tomuto závěru pak vede potvrzení dobře volených šesti hypotéz. 3. Práce nejen splnila, ale i překročila vytyčené cíle. Ty jsou formulovány náročně na straně 11 a ve zkratce mluví také, jak výše zmíněno, o metodě zpracování. 4. Práce přináší původní výsledky pro praxi péče o nezaopatřené děti. Z přehledu použité literatury a citací vyplývá, že podobně komplexní pohled, rozbor a návrh se v naší dostupné literatuře nevyskytuje. Proto by podstatně zkrácený výtah, brožura byl užitečný v praxi péče o nezaopatřené děti. Složitější je to s přínosem pro vědní obor. Přirozeně by se jednalo o aplikovanou vědu a zde by měly výsledky architektonického návrhu různých druhů zařízeni doplnit a podpořit kvalifikované testy psychosomatické. To je všeobecně problematická otázka vlivu těch našich stavebních obálek skutečného života příslušného společenství. Často je typologický méně vyhovující prostor a jeho vybaveni naplněno laskavou pohodou proti chladu perfektně profesionálně realizovaného prostoru. Tím nechce oponent jakkoli zlehčit význam kvalifikovaného návrhu a jeho realizaci. U zařízení pro nezaopatřené děti však zvláště platí do jisté míry šťastná náhoda osobnosti vychovatele a dětí. Ty hodně problematické dovedou nevyužít" i nejlepší dispozici a zařízení. 5. Za významný přínos nejen pro praxi, ale i aplikovaně pro vědní obor považuji vyhodnocení dotazníku k postojům děti k řešení jejich životního prostoru. Předně se uvádí, že tyto dětí jako mladší preferují vesnici, čím starší, pak město. Ale jistě pro jeho zřejmě pubertální svody (chlapec, který udal pěstouny Roznerovy a při šikanách je natáčel na mobil v městečku Slavkově, že mu nedovolili diskotéku). Neměla by v péči o tyto děti převládat vesnická zařízení s prostším ale i romantičtějším životem v kontaktu s přírodou? Ty průbojnější osobnosti do města stejně dorazí, když ty méně asertivní zůstanou na venkově, budou stejně šťastné. Dále je přirozeným výsledkem ankety zdůraznění významu exteriérového prostoru u bytu pro pěstounské rodiny. Je to přirozené. Venku sportovně vyřáděné děti jsou v interiéru méně dynamické. Zel, doktorandka neuvádí ani jeden náznakový návrh venkovní plochy u řady vysoce kultivovaných architektonických objektů. V podstatě by šlo o univerzální plochu, ale s určitým mini zařízením. Zcela idealisticky - dle povahy oponenta - by u této plochy mohl fungovat mini záhon zeleniny nebo květin. Možná že úroda ředkviček by na určité, jistě dosti výjimečné dítě zapůsobila stejně pozitivně, jako dřevěný interiér samostatného pokojíčku - spíše kajuty - kde si toho dítě moc nezahraje. Určitě je však velmi šťastné ve svém malém soukromí. Jednolůžkové soukromí však nenabízí žádný modelový návrh úpravy partelu paneláku "Stamicova", ale je o to reálnější, dvou i třílůžáky jsou výchovně hodnotnější, ale není divu, že mimo společného jídla už si děti společně nehrají. V disertaci jsou četná osobní pozorování konfrontována s publikacemi o daném oboru. Práce svojí kompletností a zpracováním materiálů i osobní angažovaností přináší významný vklad. 6. Po formální a jazykové stránce je disertační práce plně vyhovující, obzvláště četné jsou odkazy a citace malými písmeny. U četných a tedy poněkud malých, téměř mozaikových fotografií bych doporučoval méně, ale větších obrázků. Jak z posudku vyplývá, práci plně doporučuji k úspěšné obhajobě. V Ostravě dne 9.6.20 10 ' Prof. Ing. arch. Mojmír Kyse'ka, CSc.
Nazov dizertačnej práce: Formy péče o nezaopatřené děti Forms of Caring for the unprovided Children 1. Aktuálnosť témy: Do r. 1989 úlohu výchovy nezaopatrených deti preberal na seba v plnej miere štát s výnimkou adopcie.Po r. 1989 v Ceskej republike vznikalo množstvo organiz.ácií a občianskych združení založených s ciel'om pomócť ohrozeným deťom ale bez mandátu k priamemu sprostredkovaniu osvoj enia alebo k pestúnskej starostlivosti. Okrem doriešema legislativy a zabezpečenia kvalifikovaných pracovníkov pre výchovu detí v zariadeniach alternatívnej výchovy je nevyhnutné vybudovať adekvátne objekty só špecifckými urbanisticko- architektonickými riešenianii pre kvalitnú prevádzku vo výchove opustených detí v príslušných zariadeniach. Je potrebné sa odborne pripraviť na riešeme tohotó aj architektonického problému. 2. Zvolené metódy spracovania DP: - Metóda obecná, t.j.analýza, ktorá zahfňa štúdium relevaritriých informácií k danej problematike a následne komparácia ‚ ktorá doktorandke umožňuje porovnanie kvantitatívnych i kvalitatívnych hodnót v riešení problému doma i v zahraničí. - Metóda empirická, hlavne "in situ", bestpractice, workshop formou diskusií, pozorovanie a dotazníkové hodnotenie - Metóda štatistická, ktorá bola využitá najmä pn vyhodnocovaní zadaných dotaznlkov 3. Splnenie stanovených cieľov Dizertantka hľadala odpovede na 6 stanovených hypotéz, z ktorých je evidentně, že jej cieľom je preukázať vhodnost' výchovy opusteného dieťaťa v individuálnej náhradnej rodine v porovnaní s ústavnými zariadeniami. K ciel'u dospela po podrobnom výskáme všetkých foriem starostlivosti o nezaopatrené deti v kap.4.Po stránke sociologickej ‚ psychologickej a architektomckej vyhodnotila detské centrá- ústavy, diagnostické ústavy, detské stacionáre, detské domovy, ústavy sociálnej starostlivosti, Sos dedinky, výchovné ústavy, domovy na polceste ažpo náhradnú rodinnú starostlivosť. Pri všetkých typoch starostlivosti uvádza príklady v CR, uvá.dza výhody i nevýhody z róznych hľadísk Dosiahla odpoveď, že optimálnym nešením je profesionálna pestúnska rodina, ktorá je úplná, má 6-8 detí a podporu štátu. Tomuto problému sa z hľadiska architektonického venuje v kap.5. 4. Póvodné výsledky nešeného vedeckého problému Dizertantka vo svojejpráci našla odpovede na hypotetické otázky, stanovila najprijateľnejší spůsob náhradnej výchovy detí v náhradnej pestúnskej rodine a ďalej sa venovala riešeniu problému v prostredí mesta a vidieka.Vyhodnotením dotazníkov medzi deťini róznych vekových kategórií a pohlaví dospela k zaujímavým záverom o usporiadaní vonkajších i vnútomých priestorov pre život detí i celej rodiny. Problém bývania detí skúmala i z hľadiska interiérového usporiadania, farebnosti a dizajnu mobiliáru. Rovnako sa venovala problému voľného času detí, hrám a športu. V kapitole 6. navrhla 2 varianty rekonštrukcie priestorov panelového domu využitím garážového podlažia pre mezonetové bývanie vel'kej pestúnskej rodiny. 5. Význam práce pre ďalší rozvoj vedného odboru a pre prax Prf nos práce spoČIva v komplexnom stanovení a spracovaní problému nezaopatrených detí v ČR s naznačením optimá.lneho spósobu starostlivosti v adekvátnom urbanistickom i architektonickom prostredí, 6. Formálna úprava DP Práca má 144 strán textu ‚156 obrázkov a 18 tabuliek.Má 6.kapitol vlastnej práce, 4 kapitoly dodatkov a záverov, má prehľadně Členenie a spracovaná je na vysokej grafickej úrovni vrátane poznámkového aparátu. 7. Publikovanie dielčích výsledkov DP Pre konkrétne využitie výsledkov práce je vhodné ju posunúť na príslušné štátne inštitúcie, ale aj po malých úpravách ju využit' ako študijný materiál pre poslucháčov architektúry prípadie sociológie. Po podrobnom preštudovaní DP Ing.arch.Soni Velkovej konštatujem, že dizertantka sa dobre orientuje v problematike zvolenej témy, teoretické poznatky dokázala sumarizovať v kvalitnej DP, doporuČujemju k obhajobe a po úspešnej obhajobe jej udeliť titul Philosophie doctor(Ph.D.) Otázky k obhaj obe, resp.nepodstatné pripomienky k DP - Detské centrum Chovánek má skutočne 86 zamestnancov a 60 detí ?Ak je v pestúnskej rodine cca 4-6 detí na matku je tu luxus v prevádzke - Pestúnska starostlivosťmá prioritu zdravú výchovu jedinca.Majú byt' pestúni homosexuáli?( S.87 v Belgii),najma ak platí výbonie štylizovaný posledný odstavec na s. 99 - Podobne ako bolí spracované návrhy úpravy priestorov vjestvujúcich panelových domoch pre bývanie pestúnskych rodín by bob prínosom dokumentovať ideálne riešeme novonavrhnutého bytu v dispozícii alebo aspoň vo viacerých dispozičných schémach či diagramoch. V Bratislave, 3.VI1.2010 B.Budkeová
1. Aktuálnost tématu Vysoce hodnotím výběr tématu práce. Vyspělost společnosti je odedávna posuzována podle toho, jak tato společnost pečuje o svoje nejohroženější a nejslabší členy — nemocné, opuštěné, znevýhodněné původem, věkem nebo osudovými okolnostmi. Architektura reaguje na požadavky společnosti a naplňuje potřeby, které jsou společenským zadáním. Ta nejlepší architektura posunuje hranice estetické i funkční a zprostředkovaně vytvářením materiálního prostředí napomáhá vývoji kvality naplnění společenských potřeb. Soňa Velková si vybrala téma, které z tohoto pohledu stojí na okraji zájmu naší současné společnosti i odborné architektonické obce. Oceňovaná a publikovaná díla dnešní architektury v naší zemi nezahrnují žádný kvalitní příklad novostavby, dostavby nebo rekonstrukce určený pro péči o děti bez vlastní nebo nefungující rodiny (dokonce by bylo těžko najít i příklad typu domu nebo bytu, který by vhodně a inovativně řešil bydlení rodiny s více dětmi obecně). Příklady staveb z veřejných prostředků, které doktorandka ve své práci shromáždila, jsou po architektonické stránce (provozní i výtvarně estetické) dokladem spíš průměrné až podprůměrné kvality (s výjimkou stavby Děiského domova Dagmar od Bohuslava Fuchse z roku 1929!). To se dá vysvětlit pouze současným malým zájmem naší společnosti o hodnotu tohoto typu staveb. Mohlo by se zdát, že péče o děti bez vlastních rodin je u nás organizována způsobem, který tento typ.objektů nevyžaduje, ať už proto, že dětí bez rodin výrazně ubývá, nebo proto, že je o ně pečováno převážně v rodinách náhradních, které řeší svoje bydlení individuálně v běžných obytných stavbách. Současný stav péče o tyto děti doložený v doktorské práci tento předpoklad nedokládá, vysoký počet dětí bez péče vlastních rodin u nás neklesá a nutnost řešit kvalitu prostředí pro život těchto dětí je naléhavá. Práce Soni Velkové popisuje a analyzuje současný stav forem náhradní péče o děti v České republice a hodnotí jednotlivé typy zajištění péče o tyto děti. Individuální náhradní rodinnou péči o nezaopatřené děti považuje za nejvhodnější řešení, ke kterému musí společnost vytvořit vhodné prostředí — rodinné byty pro rodiny s více dětmi. Pokud k respektovaným hodnotám v naší společnosti chceme stále počítat péči o nastávající generaci, dotýká se autorka práce tématu, kterému jsme jako společnost ještě mnoho dlužni. 2. Zvolená metoda zpracování V osnově disertační práce je vymezení pojmů, metodika práce, výsledky analýz jednotlivých forem péče o nezaopatřené děti, architektonicko-typologický rozbor a návrh konkrétních řešení bytů. V analytické části poněkud postrádám důraz na přehledné porovnání parametrů jednotlivých forem péče i jednotlivých typů staveb, včetně většího důrazu na čitelnost a výstižnost jednotlivých obrázků. Oceňuji pečlivě nashromážděnou dokumentaci kjednotlivým objektům, jejíž shrnutí např. na CD příloze by tuto dokumentaci povýšilo z ilustrativní role na plnohodnotnou součást práce. Část architektonicko-typologického rozboru zahrnuje výsledky a vyhodnocení dotazníku zadávaného dětem a následné určení požadavků na životní prostor dítěte. Název kapitoly „rozbor“ nevystihuje přesně její obsah — v první části jde o dotazníkové šetření, ve druhé části o stanovení požadavků na prostředí pro děti. K hodnocení dotazníku postrádám uvedení počtu dětí vjednotlivých věkových skupinách, které na dotazník odpovídaly, počet chlapců a dívek, jednalo se o děti žijící v nějaké náhradní péči nebo o běžný vzorek dětí v tomto věku, jednalo se o děti žijící na venkově nebo ve městě? Předpokládám, že všechny tyto skutečnosti jsou autorce známy a jejich uvedení by zvýšilo vypovídací hodnotu dotazníku (např. v porovnání, jaké preference místa bydlení mají děti žijící skutečně na venkově nebo ve městě, lze porovnávat i pohled dětí žijících v rodinném domě se zahradou ve městě a ve venkovské obci). 3. Splnění stanovených cílů práce Doktorandka si stanovila za cíl zmapovat a vyhodnotit současné formy náhradní rodinné péče, porovnat je se stavem v zahraničí a sumarizovat požadavky na vhodné řešení prostoru pro život dětí jak obecně, tak na příkladu bydlení velkých pěstounských rodin v aplikaci pro městský bytový panelový dům. Ve všech kapitolách práce autorka poctivě usiluje o naplnění stanovených cílů práce. Již samotnou volbou tématu a shrnutím současných informací včetně úsilí stanovit základní požadavky na bydlení pro rodiny s dětmi směřuje k velmi hodnotnému výsledku. 4. Původní výsledky řešení vědeckého problému Význam práce spočívá už v tom, že pracovává téma ležící u okraje zájmu odborné veřejnosti. Prostředi,pro děti je sice teoreticky považováno za důležité, ale ve skutečnosti je jeho úroveň často na bedrech lidí, kteří přes dobrou vůli nemají odborný náhled ani dostatek prostředků na kvalitní řešení. I děti z úplných běžně fungujících rodin procházejí společenskými zařízeními jako jsou nemocnice, zdravotní střediska, školky, školy, družiny, dětská hřiště a koutky, kde se setkávají Jen málokdy s architekturou a výtvarným řešením na vysoké úrovni. Příliš často je vidět důsledky improvizace a nedostatku vkusu i prostředků. Z vlastní praxe vím, že i vlastní rodiče dětí jsou často na rozpacích při řešení interiéru dětského pokoje. Obecně publikované příklady jsou z odborného pohledu mnohdy nevhodné. Děti žijící mimo vlastni rodinu se v tomto „bezradném“ prostředí často pohybují po celé dětství a těžko tak mohou získat znalosti a cit pro tvorbu prostředí pro vlastní rodinu. Práce poukazuje na příkladech na nevhodné podmínky v zařízeních pro nezaopatřené děti a dokládá, že výchova v rodinném prostředí je pro vývoj osobnosti dítěte výhodnější. Pro rodiny, které se v pěstounské péči budou starat o děti, sumarizuje požadavky a na příkladech navrhuje řešení bytů. Protože doufám, že výsledky práce by mohly být rozvíjeny a případně i publikovány jako podklad k hlubší debatě pro změny v péči o děti bez péče vlastní rodiny, dovolují si uvést tyto připomínky: - za velmi vhodný a užitečný bych považovala souhrn zákonných norem a požadavků, které se k péči a prostředí pro tyto děti vztahují — zákony jsou uváděny v textu bez systematického shrnutí (str. 13 zákon vymezující pojem „ohrožené děti“ není uveden — č.359/1999 Sb. vdalším textu?, str.14 legislativa upravující systém sociálního zabezpečení je uvedena z ústního zdroje ?‚ str.21 novela Zákona o sociálních službách Č.?, str.32 — zmiňované zákony a vyhlášky, str. 61 zmiňované odlišné požadavky požárně bezpečnostní a hygienické na rodinný dům v S.O.S. vesničce — není uvedeno podle čeho a jaké konkrétně?, str. 84 - zákon o rodině Č. 94/1963 Sb. apod.). Pro další rozvíjení tématu je znalost prostředí jednotlivých zákonů a vyhlášek, které péči o děti a řešení staveb pro tuto péči upravují, nezbytná. - dílčí připomínky bych měla v části typologických požadavků na prostředí pro dítě — část 5.2: (chápu, že prvky zařízení jsou uváděny modelově, ale pro další práci na textu např. pro zmiňovaný „návod“ na řešení prostorů pro děti doporučuji ke zvážení) a) kojenec zcela výjimečně spí vjiné místnosti než matka (nebo osoba, která přebírá péči matky v rodině) — proto potřeby pro kojence jsou součástí ložnice matky nebo rodičů, což mimo jiné znamená, že místnost musí mít min.12 m2 plochy b) rozměr dětské postýlky mezi prvním a třetím rokem se většinou nemění a už vůbec není důvod, aby se měnilo 8 cm c) pokoj batolete do 3 let vybavený košem na odpad, zrcadlem, houpačkou, žebříkem a kruhy (myšleno tělocvičné nářadí?) si z bezpečnostních důvodů nedokážu představit, proč má být křeslo otočné? d) pro kategorii dětí 3 — 6 let předchozí vybavení s menšími výhradami, hodiny dítě v tomto věku většinou ještě nepozná, lavice s úložným prostorem jako sezení k pracovnímu stolku nevhodná (není mobilní), dítě tohoto věku nepotřebuje v pokoji klasickou šatní skříň (oblečeni je malé a většinou se poskládá do polic nebo zásuvek) Dítě od 3 let může sotva spát na posteli 160 cm vysoké z důvodů nejen bezpečnosti, dostupnosti, údržby lůžka a lůžkovin, ale i vzhledem k tornu, že děti tohoto věku jsou často nemocné a ošetřování dítěte ve výšce 160 cm je nereálné... Nevýhody spaní dětí na patrových postelích jsou tak značné, že je lze s výhradami doporučit až pro děti starší (cca 8 let) a jen v opravdové nouzi o prostor. e) dítě věku 6-12 let má mít v pokoji gauč ? umístění TV a CD (myšleno přehrávač ?) považuji za diskutabilní, navrhované zařízení se do pokoje 8 m2 všechno nevejde f) proč končí řada věkem 16 let ? Pokud se děti připravují na povolání, většina je „doma“ nejméně do 18 let, velmi často ještě déle g) nesouhlasím s formulací (str. 132), že neutrální vybavení dětského pokoje základním nábytkem „generuje nudné nekreativnĺ řešení kopĺrujícĺ dospělý svět...“ Naopak, neutrální základní nábytek umožňuje doplňovat pokoj dítěte měnitelnými součástmi (výmalba, textil, doplňky, hračky, knihy a ostatní věci), které dávají dítěti možnost dotvořit si prostředí k vlastnímu velmi proměnlivému vkusu a rodičům šetří náklady na nesmyslné výměny zařĺzení, zakoupeného v dobré víře jako „dětský nábytek“. 5. Význam práce pro další rozvoj vědního oboru a praxi: Práce má význam jako příspěvek k tématu bydlení a prostoru pro děti obecně, konkrétně pro praxi jako podklad k diskusi o způsobech a nárocích péče o nezaopatřené děti žijící mimo vlastní rodinu. Mě osobně práce velmi profesionálně zaujala jako dokumentace určitého málo obecně známého a publikovaného typologického druhu obytných staveb se silným sociálním podtextem a s laskavým svolením autorky bych ráda některé poznatky zahrnula do svých přednášek z Nauky o stavbách. Předpokládám, že vhodná publikace práce by přispěla k rozvoji odborné diskuse na toto opomíjené téma. 6. Formální úprava disertační práce Po formální stránce je disertační práce jako celek bez zásadních výhrad. Při čtení jsem narazila na drobnosti, které nemají vliv na celkové vyznění práce. Autorka práce u všech vlastních obrázků vtextu uvádí označení „Zdroj: autor“ což mě poněkud zmátlo, protože jsem měla za to, že se autor někam vytratil. Posléze mi došlo, že „autor“ je Soňa Velková, autorka práce. Je škoda nevyužívat možnosti českého jazyka tam, kde přispívají významně ke srozumitelnosti a jasnosti textu. Po jazykové stránce jsem si musela poněkud zvykat na to, že se děti a rodiny „sanujĺ“ a dotazníky se dětem „aplikují“, protože tyto výrazy jsou použity z odborného jazyka medicĺny a pro mě z prostředí architektury a stavebnicví je jejich význam posunutý jinam. Celou práci jsem prostudovala s velkým profesním zájmem a považuji ji za hodnotný příspěvek k zatím málo odborně zpracovanérhu tématu prostředí pro děti v náhradní péči. lng.arch. Soňa Velková prokázala schopnost vědecké práce a tématu se věnovala svelkou erudicí a osobním zaujetím. Přála bych si velmi, aby autorka výsledky svojí práce dále rozvíjela ‘ prohlubovala. Pokud by se podařilo přispět ke zlepšení prostředĺ dětem, které začínají svůj život v méně výhodných podmínkách, naplnil by se vrchovatě smysl její dosavadní práce. Práci FORMY PÉČE O NEZAOPATŘENÉ DÉTI doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 32929