HRABAŇ, V. Elektronkový zesilovač pro kytaru [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Student měl za úkol navrhnout a zkonstruovat elektronkový zesilovač pro kytaru, sestávající z korekčního předzesilovače se dvěma signálovými cestami (čistou a se zkreslením) a koncového stupně ve třídě AB pro výkon cca 40 W. Navržena měla být i napájecí jednotka, části zapojení měly být simulovány v PSpice a srovnány s měřením na funkčním prototypu zesilovače. Mohu konstatovat, že zadání bakalářské práce bylo splněno v plném rozsahu. V úvodu práce je navržena celková bloková struktura zařízení, následovaná podrobným návrhem jednotlivých částí, spolu s výpočty všech hodnot použitých prvků. Simulovány byly všechny potřebné charakteristiky v kmitočtové i časové oblasti, které dokreslují funkčnost navrženého zesilovače. Nechybí měření řady parametrů na realizovaném funkčním prototypu zesilovače, měření kmitočtových charakteristik, harmonického zkreslení, ale i dílčích spektrálních složek pro čistý i zkreslený kanál, a konečně měření účinnosti. Přiložena je také fotodokumentace funkčního vzorku zařízení. Práce je kvalitně zpracována a je psána velmi dobrým odborným stylem. K formální stránce mám jen několik drobných připomínek, např. některá schémata nejsou dobře čitelná, přitom mají různou velikost. Oceňuji zájem o tuto v dnešní době spíše méně běžnou konstrukci zesilovače založenou na vakuových elektronkách, k čemuž musel student nastudovat řadu materiálů, včetně anglicky psané literatury. Student pracoval samostatně a se zájmem o problematiku, přiměřeně využíval i možnosti konzultací. Proto doporučuji bakalářskou práci k obhajobě a navrhuji klasifikaci A/92 bodů.
Cílem studenta bylo navrhnout elektronkový zesilovač pro kytaru. Návrh se zdá být precizně promyšlen a opřen o výpočty. Student dokonce připravil model transformátoru, který doplnil o reálné parametry získané měřením (hodil by se i obrázek). Návrhová a konstrukční část je velice zdařilá. Student se v dané problematice velmi dobře orientuje. Správnost návrhů klíčových částí a předpokladů byla před realizací ověřena simulacemi. K práci mám řadu následujících připomínek víceméně spíše formálního charakteru. Ohledně principu (a použitých rovnic v textu) triody a dalších záležitostí popsaných v textu by se hodilo citovat nějakou literaturu. Není např. jasné, kde se vzal „bezpečnostní koeficient“ (str. 43). Měla by být více citována literatura, které bylo zapotřebí k získání všech vztahů i parametrů pro výpočet chladiče a dalších návrhových náležitostí. Místy chybí odkazy na popisované obrázky, to stěžuje orientaci v textu a přehlednost. V česky psaném textu by bylo, pokud možno, vhodné používat české názvy a pojmy. Sem tam hrubka nebo překlep nijak nesnižují kvalitu odvedené a popsané práce. Místy se vyskytuje několik nepřesností, např. nelze říct, že signály jsou zkreslené „málo“ (str. 28), ale v případě, že není k dispozici THD, je třeba alespoň naznačit nejmenší úrovňový odstup vyšších harmonických složek od základního tónu. Průnik řízení středů a výšek na obr. 4.4 a obr. 4.5 by možná bylo vhodné vyřešit lepším návrhem (pasivní korektor má vždy nízké Q) nebo volbou lepšího typu korektoru (aktivního). Význam obr. 4.6 a 4.7 není zásadní, normálně se taková analýza nedělá (reakce výstupu na jeden vstupní specifický tón o určitém kmitočtu dle pásma na nastavení korektoru), ale zde by neškodilo vynést závislost THD na úrovni konkrétního tónu a nastavení korektoru. Trimr není definován výkonem (je to pasivní prvek – nic negeneruje), ale jmenovitým zatížením. Není zřejmé, jaký parametr byl měněn v obr. 6.1-6.3 (jsou zde v každém 3 křivky). Význam obr. 6.4-6.5 není zcela jasný, takto se spektra nekreslí. Nepřizpůsobení zátěže (měření analyzátorem spektra s 50 ohmy) může mít za následek zcela jiné výkonové poměry než se očekává. V takovém případě je třeba doplnit testované zařízení o impedanční oddělení a ponechat hodnotu zátěže na 8 ohmech. Není úplně jasné, co je myšleno hodnotou vybuzení v %, většinou se uvádí hodnota napětí, kterou byl vstup buzen - jaké je tedy vstupní napětí pro 100% vybuzení (pořád 2Vp-p jako na začátku kapitoly 6.1?). Výsledky na obr. 6.6 se zdají být nejasné, THD vychází na desítky %. Je potřeba výrazněji naznačit, že se toto u kytarového zesilovače (jednoho z kanálů definovaných na začátku) očekává/vyžaduje (je to záměrné) – viz rozbor v teoretické části práce. Není, ale jasné jaké je napětí citlivosti celého zesilovače i jednotlivých bloků. Nejslabším místem systému se podle mne zdá být použitý transformátor, protože je velice složitý (mnoho vinutí), bude zakázkově vyráběný a díky tomu i asi hodně drahý. Anodové napájení elektronek (obr. 3.10) je velmi vysoké, a proto asi nelze snadno stabilizovat. Příčná část děliče byla navržena s ohledem na předpokládaný odběr napájených bloků. Jedná se však o velký odhad, protože parametry aktivních prvků se mohou lišit od předpokladu klidně o desítky procent. Mělo by se ověřit, jak bude celá koncepce zesilovače reagovat na změny napájení např. o +/-30%. K praktické realizační části není co vytknout, všechny náležitosti se zdají být patřičně odůvodněny. Napadá mne jen, že spoje na DPS by měly být zalamovány pod úhlem 90 nebo 45 stupňů. I přes nějaké výtky působí práce celkově jako velmi zdařilá, a proto ji doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 84608