PŮČEK, O. Fenomén fotbalu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2018.

Posudek vedoucího

Kristek, Jan

Ondra zpracovával téma, které je mu blízké a ve kterém je osobně angažován. Výzkumem byl projekt ustanoven už v rámci předdiplomu – fotbalové hřiště, jako současný venkovský sociokulturní prostor. V průběhu druhého semestru Ondra hledal možnosti a míru, kterou může jako architekt k fenoménu vesnického fotbalu přispět. Toto hledání ve výsledku prostoupilo a definovalo celý projekt na několika úrovních. Na obecné rovině pracuje s elementárními prostorovými prvky jako je čára nebo stůl (pivní set) a neoddělitelné političnosti jejich prostorového uspořádání. V konkrétnějším smyslu řeší hřiště jako kontextuální místo spojené s lokální komunitou. Skrze design (ať už prostorový nebo grafický) pak řeší problém identity a jejího konstruování na úrovni regionu, vesnice a v neposlední řadě na úrovni samotného fotbalového hřiště. Přístupem spojující „tvrdé“ infrastrukturní prvky s brandingem, tj. s měkkým společenským inženýrstvím, se stává architektem nejen prostorového uspořádání, ale komplexu mnohem efemérnějších věcí jako je identita, soutěživost nebo sdílení.

Posudek oponenta

Pavlová, Jana

Hlavní přínos práce Ondřeje Půčka vidím v rozklíčování a pojmenování fenoménu “vesnického fotbalu” jako jistého druhu socio-kulturního dědictví daného místa. Narozdíl od fotbalu pořádaného na úrovni měst či větších obcí, fotbal na vesnici, tak jak popisuje předkládaná práce, nabývá řadu důležitých přidaných funkcí pro rozvíjení aktivního společenského života a občanské angažovanosti jejích obyvatel. Jedná se tak o zcela opačný fenomén od podoby fotbalu konaném ve městě, kde se společenská sounáležitost a aspekt “sdílení kulturních a společenských hodnot” odehrává na rovině xenofobie či rasové nesnášenlivosti přecházející do deviantního chování “fanoušků”. Zjištění této části analýzy, kterou podpořil i menší sociologický výzkum v podobě ankety je, že fenomén vesnického fotbalu pomalu mizí úbytkem zájmu mladší nastupující generace. Mizení tohoto fenoménu tedy znamená i značné ohrožení utváření společenské sounáležitosti dané obce. Autor si v návrhu bere za cíl najít řešení pro obnovení fotbalového hřiště v jeho specifické povaze “veřejného prostoru”. Půček v předkládaném návrhu zkoumá a nově formuluje architektonicko-urbanistické vztahy fotbalové hřiště na vybraných třech případových studiích – sousedících vesnic. Půček přistoupil k řešení této problematiky z pozice architekta, který si je vědom komplexní povahy a šíře architektonické profese, která přesahuje do dalších disciplín. Architektonický návrh zde odhaluje charakter fotbalového hřiště jako specifické podoby socio-kulturního dědictví a snaží se o jeho uchování. Finálním návrhem se stává “design” nové podoby fotbalové soutěže, která by se měla stát prostředkem “budování” identity vesnice / obce. Prostřednictvím soutěže koncipuje i zcela nový geografický celek “Litavské oblasti”, který tak dává pocit sounáležitosti a maže pocit nevraživosti vzájemně soupeřících vesnic. Jako architekt se zde zároveň stává dramaturgem dané události – fotbalové soutěže – kterou proměňuje v událost společenskou nad rámec dané obce. Posiluje a utváří pozitivní aspekty fotbalu jakožto určitého prostředku dosažení vyšších socio-kulturních funkcí a to takovými zásahy, které citlivě podporují a rozvíjí lokální zvyklosti a specifika. Navzdory tomu, že finální návrh, který předkládá nenabízí propočtění ekonomické stránky realizace celého projektu, vnímám jako zcela zásadní přínos práce v dobře provedené a invenční analýze a ke správnému odhalení komplexní role architekta, v šetrnosti jeho přístupu.

eVSKP id 108379