FRANTA, F. 3D rekonstrukce za pomoci řádkových kamer [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2025.
Student měl za úkol navrhnout systém pro měření 3D objektů pomocí řádkových kamer. Tato problematika pro obecné řešení není v literatuře dostatečně popsána. Jsou popsány případy pro speciální vzájemné umístění kamer, více jsou popsány způsoby kalibrace, ovšem bez následného popisu použití pro měření. I když nebyly při řešení využity, mohly být v textu uvedeny. Student vypracoval matematický aparát, který následně ověřil na simulovaném pracovišti v prostředí MATLAB. V závěrečné části student sestavil i reálné pracoviště, na kterém v praxi ověřil kalibraci a měření podle navržených metod. Tato část mohla být propracovanější, například bylo použito ruční značení odpovídajících si bodů. Z předložené práce plyne, že student splnil zadání. Prezenční a formální stránka práce jsou na dobré úrovni, rozsah odpovídá doporučenému množství. V práci je menší množství chyb (odkazy na neexistující rovnice …) a vytknout by šlo situace, kdy student popisuje textem řešení, pro které by bylo výhodnější a srozumitelnější použít obrázek. Student postup prací a dosažené výsledky pravidelně konzultoval. Dosažené výsledky práce ukazují, že pro objekty s detekovatelnými body je možné tento typ rekonstrukce použít. Předložená práce celkově svědčí o magisterských schopnostech studenta.
Pan Franta se ve své diplomové práci věnoval 3D rekonstrukci pomocí minimálně dvou řádkových kamer. Odevzdaný dokument má 64 normostran (úvod - závěr), celkem včetně formálních náležitostí a příloh 95 stran. Formální a grafická úprava práce je na dobré úrovni. Místy se vyskytují drobné překlepy a stylistické neobratnosti a také špatné odkazy na obrázky a vztahy, které komplikují pochopení. Vztah 6.2 není rovnice. Výpisy v přílohách mohly mít menší font. V rámci teorie (první dvě kapitoly – 11 stran) mi chybí literární rešerše konkrétně řešeného problému. Oproti obecné teorii snímání a zpracování obrazu, ze které navíc v práci kromě prahování a gaussova filtru moc využito není, naopak složitější metody, např. detektory významných bodů nebo dbscan, popsány nejsou, bych dala přednost vyhledání a zpracování odborných článků na téma kalibrace a měření řádkovými kamerami. Jsem si vědoma, že takovýchto článků je podstatně méně než u plošných kamer, ale o to cennější by taková rešerše byla. Navíc by inspirace takto zaměřenou literaturou napomohla v terminologii, matematické formulaci i prezentaci. Slovní popisy jsou často i přes několikeré čtení špatně srozumitelné. Bylo by dobré např. alespoň zavést indexy pro souřadné systémy, pokusit se více vysvětlit obrázkem apod. Na druhou stranu tento „silový“ přístup pravděpodobně znamená, že postupy jsou vlastní, a tedy i inovativní. Výtce odpovídá i seznam literatury s devíti zdroji. Ne všechny reference jsou korektní, citace v textu však ano. Od třetí kapitoly začíná vlastní návrh měřicího stanoviště, kde student navrhuje rozmístění kamer a dopravníku, způsob kalibrace vnitřních i vnějších parametrů kamer, testovací objekty a způsob výpočtu souřadnic měřených bodů včetně souřadnice X (ve směru pohybu dopravníku) pomocí značek. Konkrétní navržená trojúhelníková podoba značek a způsob určení aktuální polohy v rámci značek jsou popsány v úvodu čtvrté kapitoly. Postup hodnotím kladně. Oceňuji také přípravu a simulace reálných měření v prostředí Matlab. Simulované i reálné stanoviště mohly být popsány detailněji (viz připomínka níže k vyhodnocení). Programové řešení jednotlivých kroků je popsáno v páté kapitole. Vyřešení korespondenčního problému je třeba řešit podle studenta odlišně než klasicky jako u plošných kamer, proto navrhl vlastní postup, který demonstrují digramy 5.8 a 5.9. Přiznávám, že jsem postup ne zcela pochopila, ale přesto je nepochybně, podle dosažených výsledků, funkční. Vyhodnocení (kap. 6 – 23 stran) v prostředí Matlab i na reálném laboratorním pracovišti je důkladné. Jsou zhodnocena jednotlivě všechna testovací tělesa (i různě umístěná na dopravník) z hlediska počtu nalezených a správně korespondovaných bodů i přesnosti určení 3D souřadnic. Užitečná by byla i celková statistika a spíše relativní, protože pro posouzení, zda je chyba velká či malá mi chybí některé údaje jako například velikost záběru kamer či parametry simulovaného prostředí. Závěrem lze konstatovat, že všechny body zadání byly splněny. Pan Franta prokázal magisterské schopnosti. Jeho postupy a výsledky bude možné využít k dalšímu výzkumu v této problematice. Proto jeho práci doporučuji k obhajobám s hodnocením C (76 b).
eVSKP id 168162