HORNA, A. Laboratorní elektronická zátěž 400 W [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2022.
Cílem práce byl návrh a konstrukce elektronické regulovatelné zátěže, využitelné např. při konstrukcích zdrojů a nabíječů, nebo pro měření kapacity akumulátorů. Zátěž má pracovat v režimech CC, CV, CR, CW a navrhované maximální parametry jsou: Imax = 30 A, Umax = 100 V a Pmax = 400 W. Návrh zadání vychází z reálných požadavků, realizovaná konstrukce bude využívána na UTEE v rámci laboratorních vývojových prací. Student se věnoval rešerším možných řešení a ideovému návrhu v rámci své semestrální práce. Během letního semestru poté dokončil návrh obvodu, simulací ověřil jeho správnost a dosahované parametry a navrhl konkrétní obvodové řešení, využívající pro ovládání, měření a řízení CPU ESP32 s možností konektivity přes WiFi. Student se práci věnoval průběžně a postupoval pečlivě a systematicky, jednotlivé kroky pravidelně konzultoval. Finální obvodové řešení se jeví jako velmi dobré. Ke konci letního semestru během realizace došlo nikoliv vinou studenta ke zdržení dodávky několika klíčových komponent (speciální snímací rezistor 1 mOhm, přesný analogový multiplexer) z důvodu komplikací s dodavatelem Mouser v důsledku nutnosti prokázání konečného účelu embargovaných součástí. Proto v okamžiku odevzdání práce nemohlo být provedeno experimentální měření zátěže, přičemž předpokládám předvedení výsledků během obhajoby, čímž bude zadání zcela splněno. Před uvedenou komplikaci práci doporučuji k obhajobě s hodnocením C/75 bodů.
Student Horn Aleš vypracoval bakalářskou práci na téma Laboratorní elektronická zátěž 400 W. Rozsah práce od úvodu po závěr je 36 stran, což je dostatečný rozsah pro bakalářskou práci. Práce obsahuje 4 kapitoly a je sepsána v logickém sledu, vhodnou jazykovou formou. Student použil doporučenou šablonu, práce je psaná v českém jazyce, neobsahuje zásadní chyby. Obrázky a tabulky mají odpovídající grafickou úroveň. Student správně pracuje se zdroji a vhodně strukturuje text. V první kapitole student teoreticky rozebírá použití umělých zátěží, jejích možnosti provedení. V další kapitole popisuje požadované parametry přípravku a podrobně popisuje jednotlivé části zapojení. Třetí kapitolu věnuje popisu konstrukce. Teoretická část práce je velmi pečlivě vypracovaná a jsem byl natěšen na část praktickou. Bohužel ale byl jsem zklamán z části praktické jsem o realizaci skoro nic nedozvěděl. Autor celou konstrukci odbije na pouhých necelých čtyřech stránkách. Ze závěru jsem pak dozvěděl že mu zbývá ještě dokončit program pro mikroprocesor, montáž všech potřebných součástí do jednoho funkčního celku a ověření správné funkce a vlastností zátěže. V takovém stavu práce by splňovala akorát půlku zadání, tj. zadání semestrálního projektu. Po konzultaci s vedoucím práce jsem zjistil, že důvodem je pozdní dodání některých klíčových součástek ale momentálně zátěž již je postaven, oživen a je v plně funkčním stavu. Navzdory popsaným nedostatkům předložená práce je na dobré úrovni a splňuje požadavky na bakalářskou práci. Práci doporučuji k obhajobě s hodnocením C, 72 b.
eVSKP id 141502