RAMPÁK, D. Hodnocení oslnění exteriérových osvětlovacích soustav [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Student Bc. Dominik Rampák měl za úkol ve své práci provést literární rešerši z oblasti věnující se oslnění od venkovních osvětlovacích soustav a nabyté poznatky aplikovat při praktickém měření a vyhodnocení pomocí jasového analyzátoru LDA – LumiDISP. V tomto ohledu byly vytyčené cíle splněny. Pro praktické měření student vytipoval rovný úsek ulice Technická nacházející se v těsné blízkosti naší fakulty, kde se snažil aplikovat metodu hodnocení oslnění pomocí prahového přírůstku. Na základě roztečí stožárů veřejného osvětlení diplomant zvolil vhodný krok, s jakým je nutné toto měření hodnotit. Následně k měření užil jasový analyzátor s různými variantami objektivů, přes které snímal hodnocenou komunikaci. Pomocí takto pořízených obrazových dat se student pokusil vyhodnotit funkci prahového přírůstku, která je používána jako hodnotící kritérium oslnění na komunikacích. Celý postup byl zvolen logicky a správně. Během práce student postupoval víceméně samostatně a vzniklé problémy operativně konzultoval a řešil. K účelu hodnocení oslnění pořídil poměrně velké množství dat, které následně zpracoval a vyhodnotil. Závěry svého měření se student pokusil shrnout do závěrečných kapitol, nicméně tyto výsledky by si zasloužily širší a hlavně přehlednější prezentaci. Diplomant se v závěru své práce dopustil chyby, kdy nepřepočítal výsledky na počáteční (nový) stav osvětlovací soustavy (tak jak to předepisuje norma) a hodnotil čísla odpovídající aktuálnímu stavu. To může vést ke zkreslení konečného posouzení, zda je soustava po stránce normativní vyhovující či nikoliv. Až na tento nedostatek považuji práci za splněnou a přínosnou s velkým potenciálem k dalšímu využití a doporučuji k obhajobě.
Práce Dominika Rampáka se zabývá problematikou hodnocení oslnění ve venkovním prostředí, resp. jeho měřením objektivními měřicími postupy. Jedná se o velmi důležitý aspekt v oblasti umělého světla, který je dosud značně opomíjený. Důvodem je absence měřicí techniky a následně i znalosti technického personálu. Student měl za úkol ověřit, že bude možné oslnění měřit pomocí jasového analyzátoru LDA-LumiDISP a k tomu směřovaly postupně jednotlivé části práce. V teoretické a rešerší části popisuje jednotlivé metody měření a vyhodnocení a zde bych byl vytknul zbytečné uvádění některých obecně známých pojmů, které je možné dohledat v literatuře a nebylo nutné je zde přímo uvádět - vysvětlování světelných veličin, fyziologie zrakového vnímání až na úroveň biorytmů a hormonální činnosti, která s oslněním souvisí jen velmi okrajově (celkem 10 stran textu a obrázků). Zaměření na oblast oslnění je tím pádem ochuzená (rovněž asi 10 stran textu a obrázků). Velmi přínosnou vidím část praktickou, kde student provedl měření na vybraném úseku komunikace měření s různými objektivy a nastavením fotoaparátu a pomocí zvolené metodiky provedl výpočet závojového jasu a prahového přírůstku. Chybí mi však přehledné srovnání jednotlivých měření vedle sebe, viditelně. Tabulka 6.12. uvádí průměrné odchylky prahového přírůstku od hodnoty získané referenčním měřením s objektivem 135 mm. Pokud porovnám tabulky 6.3., 6.6., 6.8. a 6.11. nebyl jsem schopen zjistit, jak student došel k hodnotám v tabulce 6.12. U Fish Eye objektivu je to zřetelně více, naopak u 50 mm objektivu mnohem méně než student uvádí. V tabulkách 6.7. a dalších mi chybí příspěvky jednotlivých svítidel, tedy hodnoty dílčích TI a závojových jasů, aby bylo možné zjistit, které zdroje jsou dominantní. Dále není jasné, z jakých fotografií byly nakonec vytvářeny HDR sekvence. Výběr nastavení dle tabulek 6.1. a dalších, není vhodný. Změna clony totiž mění i rozložení jasu na snímku a objevují se zde parazitní jevy jako je vliv lamelové uzávěrky. Očekával bych srovnání snímků s uzavřenou clonou a otevřenou clonou s příslušným expozičním časem a možnosti sloučení takových fotografií do HDR sekvence. U Fish Eye objektivu je zcela zřejmé, že optické vady degradují výsledná data a je třeba tuto skutečnost respektovat. V kapitole 6.5 se student věnuje simulaci světelné situace na počítači. Bohužel pouze konstatuje, že špatný údaj z programu TI=0 je dán nevyhovujícím svítidlem pro tento účel komunikace a dále nezkoumá dílčí veličiny, které k takovému výsledku vedou. Očekával bych výpočet stejných veličin jako při skutečném měření, tedy přímé osvětlenosti od svítidel, jasu pozadí, úhlů a dosazení do stejných vztahů jako při měření. Z tohoto hlediska považuji simulaci za nedostatečnou. Obsah zadání a osnova splněna byla, nicméně vlastní výsledky a přínosy práce jsou znehodnoceny chybami v postupech a výpočtech. I když student věnoval práci relativně hodně času terénním měřením, v práci toto dostatečně nezúročil. Po formální stránce je práce bez závažných nedostatků a referenční literatura je přiměřená úrovni práce s dostatečným citováním použitých pramenů. Práci doporučuji k obhajobě u státní závěrečné zkoušky.
eVSKP id 134913