DOČEKAL, O. Wavefield syntéza pro lineární pole reproduktorů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2025.
Cílem diplomové práce bylo realizovat panorámování zdrojů zvuku v reálném čase pomocí Wavefield syntézy v lineárním poli osmi reproduktorů, které je k dispozici v laboratoři Studiové techniky Ústavu telekomunikací FEKT. Diplomant přistupoval k řešení práce aktivně, pravidelně chodil na konzultace a předkládal průběžné výsledky řešení práce. Neměl problémy s porozuměním principům a matematickým základům Wavefield syntézy a zadané úkoly plnil zcela samostatně a včas. Cíle práce byly splněny, vytvořená aplikace bude rozšířena a dále využívána ve výuce. V aplikaci není vyřešeno panoránování zdroje zvuku přímo v ose pole reproduktorů a v některých případech je zvuk mírně zkreslen. Kromě panorámování v reálném čase pomocí grafického prvku aplikace umožňuje také panorámování podle zadané sekvence, čehož bylo využito v poslechovém testu. Tato vlastnost není v textu práce zdokumentována. Závěrečný poslechový test byl zaměřený zejména na ověření funkčnosti panorámování, jeho porovnání s metodou VBPA a také na ověření vlivu vzdálenosti reproduktorů na přesnost lokalizace. Cílem nebylo hlubší zkoumání vlastností Wavefield syntézy. Text práce má minimální požadovaný rozsah, teoretická část mohla být rozsáhlejší a v praktické části schází některé detaily implementace. Po formální stránce je text práce na velmi dobré úrovni.
Diplomant O. Dočekal měl realizovat syntézu vlnového pole pro lineární pole reproduktorů a následně je porovnat s vlastnostmi amplitudového panorámování. Z hlediska úpravy či jazykové úrovně lze práci hodnotit jako výbornou. Při vlastní implementaci a zejména při vlastním testování s respondenty odvedl také velký kus práce. Horší je to však s technickým vyjadřováním. Diplomant v práci užívá laická značení některých parametrů signálu, např. síla signálu (s. 13), nebo velikost signálu (s. 25). Označuje maximální hodnotu neperiodického signálu nesprávně jako amplitudu, což je dle normy pouze maximální hodnota harmonického signálu. Diplomant snad vůbec nepochopil, jak je řešen ambiosonický mikrofon. Dle naznačených charakteristik vypadá, jako by mikrofony byly nasměrovány dovnitř do středu mikrofonní soustavy, ačkoliv ve skutečnosti jsou nasměrovány ze středu soustavy ven. V práci jsou i další drobnější nesrovnalosti např. v obr. 1.1 jsou vektory označeny jinak, než v rovnicích (1.1) a (1.2), v tomtéž obrázku chybí vyznačení azimutů, použitých v rov. (1.1) a (1.2), nebo se uvádí, že při měření se mikrofon otáčel mezi úhly +/- 90° od referenční osy (s. 41), ale v obrázku 3.1 je uvedeno měření jen od 0°do 90°. Co mi však nejvíce vadí, že diplomant sice provedl řadu testů pro určení přesnosti určení polohy zdroje zvuku, a to pro různé odstupy sousedních reproduktorů, ale žádné doporučení pro ještě akceptovatelnou vzdálenost reproduktorů z těchto měření nevznikla. Pro závěrečné tvrzení (s. 46), že schopnost lokalizovat zvukový zdroj se zhoršovala s rostoucí vzdáleností mezi jednotlivými reproduktory, nebylo nutné tyto experimenty provádět, to totiž vyplývá z fyzikální podstaty.
eVSKP id 167232