VYSLOUŽILOVÁ, J. Analýza spektra a směrovosti elektro-akustického violoncella z kompozitních materiálů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Studentka si samostatně sehnala nástroje určené k měření: tradiční violoncello ze dřeva a inovované elektro-akustické violoncello bez rezonanční skříně vyrobené z kompozitu. V úvodní části odpovídající mírou a správně popsala anatomii akustického i elektro-akustického violoncella. Kapitolu o měření doplnila alespoň základní metodikou výpočtů se vzorci. Detailněji popsala proces záznamu vzorků. V části o měřených nástrojích postrádám údaje o menzurách obou nástrojů a zda měly oba stejný druh strun. V analytické části najdeme řadu spektrogramů a směrových grafů. Formálně i obsahově není ale tato kapitola dobře uspořádána. Spektrogramy táhnoucí se od strany 37 po stranu 50 jsou čtenářsky nepřívětivé a nejsou ani patřičně okomentovány. Patří do přílohy, stačil by jen jejich reprezentativní výběr. Oceňuji graf experimentálně zjištěné frekvenční charakteristiky snímače na str. 55, který hodně napoví, nakolik se snímač podílí na výsledné barvě umělého cella. Na konci práce bych očekával zobrazení signálního řetězce umělého nástroje od akustické barvy po barvu, která prošla snímači – údaje studentka měřením i výpočty měla. Je škoda, že studentka nebyla více samostatná a aktivní a nevnesla do práce více osobního vkladu. Je zajímavé, že elektro-akustické vcllo z kompozitu má mnohem širší spektrum, a to skoro u všech vzorků. Čím je to způsobeno? Pružnějšími strunami, jinou menzurou? Mělo akustické vcllo stejnou barvu jako většina akustických violoncell nebo bylo hlušší (práce mohla klidně obsahovat i vzorky jiných cell třebas nenahraných v bezodrazové komoře)? Jaký byl osobní pocit violoncellistů, když hráli na tyto nástroje? Zatlumuje akustická rezonanční skříň vyšší harmonické složky ve spektru? Řadu třebas zatím otevřených otázek nebo neověřených teorií k diskuzi v práci postrádám. Rovněž ucelenější vnitřní logiku. Práce má až na drobné výjimky (str.28 „7.složka“) dobrou jazykovou i grafickou úroveň. Práci doporučuji k obhajobě.
Předložená bakalářská práce zkoumá analýzu spektra a směrovosti elektro-akustického violoncella z kompozitních materiálů, konkrétně hudebního nástroje společnosti MyCello, vyrobeného pomocí 3D tisku. Celá práce je, dle mého názoru, problematická již ve své koncepci, protože nezohledňuje rozdílnost akustických vlastností violoncell nad rámec použitých strun. Proto je tedy elektro-akustické cello porovnáváno s neidentifikovaným nástrojem, který pro výzkum tvoří právě jednoho zástupce akustických violoncell. Fakt, že na akustické vlastnosti má vliv kromě použitého dřeva i lak a další složky, není v předložené práci ani zmíněn. Tato zkratkovitost je bohužel průvodním jevem celé práce, kdy autorka (bez zdroje) uvádí věty jako: „Violoncello je strunný smyčcový hudební nástroj, který se nejčastěji vyskytuje v klasické hudbě.“ (str. 11) nebo odbíhá od tématu, aby poskytla čtenáři radu, jak bezpečně postupovat pří výměně strun (str. 12). Často na sebe věty ani příliš nenavazují: „Kobylky se vyrábí ze speciálního druhu javorového dřeva. Poté následuje velký pražec a žalud s bodcem.“ (tamtéž). Autorka si často problematiku hry na violoncello zjednodušuje, když například tvrdí, že oproti hře pizzicato (autorka nazývá drnknutí), která je impulzního charakteru, (sic!) „naopak ke kontinuálnímu buzení dochází smykem“. Autorka zcela opomíjí standardní způsoby hry smyčcem jako „spiccato, staccato apod.“, k čemuž je ovšem i v rámci zadání práce vyzývána. (str. 13) Další slabinou jsou některé velmi nevhodné výroky bez uvedení zdrojů: „Podle specialisty na CAD a 3D tisk pro MyCello má právě tento plast nejlepší akustické vlastnosti“ (str. 15) Podobně chybí zdroje i pro další tvrzení či definice (4.1 na straně 20). Neobratných a nevědeckých formulací je bohužel v práci příliš mnoho. Marně jsem přemýšlel, co může znamenat „víčko hlavy“, „otvory malý a velký jack konektor a vypínač“ či „otvor pro držák na mobil“. Místy na mě práce působí dojmem strojového překladu z cizího jazyka (str. 16). Ukázkou výplňového textu je i následující odstavec: „Je očividné, že violoncello s ozvučnou skříní vyrobenou z dřevěného masivu bude poněkud bytelnější než violoncello, které má pouze „kostru“ namísto běžného těla a je vyrobeno z plastového materiálu. Vytáhneme-li na nástroji MyCello bodec, je možné si povšimnout toho, že nástroj nestojí tak stabilně, jak je hráč zvyklý u tradičního violoncella. Pokud se hráč o nástroj více opře, popř. vyvine větší tlak při hře smyčcem, nástroj se značně pohybuje a je více poddajný a náchylný k ohybům.“ (str. 19) Na straně 22 jsou zmíněny použité mikrofony, ale A/D převodník není specifikován, jako kdyby byl tento faktor při měření spektra zanedbatelný. Namísto této, dle mého názoru, podstatné informace, nalezneme v textu skrytou reklamu v podobě fotografie obalu violoncellové struny G (D’Addario Prelude) (str. 24). V bakalářské práci se nachází množství spektrogramů, které bych osobně uvítal spíše jako přílohovou část a do hlavní části bych uvedl jen jejich komparaci. Naopak kladně hodnotím uchopení směrovosti (str. 56), a následného celkového porovnání (str. 57). Porovnal jsem obsah práce s pokyny pro vypracování a zcela absentuje splnění pokynu „vyberte reprezentativní smyky a polohy“, dále nebyly měřeny a analyzovány požadované „zapojené další efekty“ u inovovaného violoncella. Závěrem mělo být zjištění, kde má MyCello jiné, a kde shodné vlastnosti. Toto zjištění jsem identifikoval v kapitole 6.6, která, i přes mé výše uvedené výhrady, naplňuje tuto část zadání. V závěru se dočteme spíše marketingově orientované tvrzení: „Dalo by se říct, že tyto výsledky jsou předpokládané a inovované violoncello se pravděpodobně nesnaží napodobit zvukovou barvu klasického violoncella a je vyrobeno spíše pro jiné účely a hudební žánry. Umožňuje tak hudebníkům za přijatelnou cenu vyzkoušet jinou alternativu.“ (str. 61) I přes mé velmi kritické připomínky však konstatuji, že studentka při měření odvedla větší část požadovaného zadání, a proto studentce Janě Vysloužilové navrhuji hodnocení D 65. Otázky: 1. V práci opakovaně upozorňujete na problematiku hry arco ve vztahu k únavě hráče. Navrhněte řešení, které by toto riziko zmírnilo na únosnou mez. 2. Umíte si představit technologické řešení, které by inovované violoncello zvukově přiblížilo akustickému nástroji? Pokud ano, zhruba popište.
eVSKP id 151156