PECKOVÁ, P. METROPOLE ŽENEVSKÉHO JEZERA – MÉTROPOLE LÉMANIQUE [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2023.

Posudek vedoucího

Koleček, Ivan

1. Téma, úvahy, rozhodnutí, cíle Pohled na Metropoli Ženevského jezera se u autorky rychle zkoncentroval, nejen na jeden z jejich pólů, Lausanne, ale v jeho měřítku také na území jedné poměrně malé části ve struktuře města, Sévelin (čti „Sevlán“). Toto tajuplné jméno v sobě skrývá pojmenování jedné ze tří platforem zasypané řeky Flon, která se nachází více než dvacet metrů pod hladinou břehů „úrovně města“. Zóna, původně průmyslového charakteru, v sobě též skrývá silný náboj dynamického rozvoje, podobně, jako jeho sousedka, platforma Flon, která se během pár let stala novým centrem města. Naštěstí v jeho středu, takže je jeho přidanou hodnotou, nikoliv oslabením jako u nových center na periferii. Sévelin teprve čeká na svou pře-krystalizaci, kde jeho typická struktura zastavění se sítí pravoúhlých ulic zůstane katalyzátorem nové identity čtvrti. Je zajímavé, že i zde rychlost potřeb města předstihla jeho kontrolovaný vývoj, kdy zde stovky studentů našly provizorní „domov“ gymnázia a pedagogické školy v některých objektech bývalých kanceláří, dílen a skladů. Můžeme tedy rozumět volbě autorky reagovat na tuto „výzvu“ města, které toto území s podivem dosud nerozvíjí, ani v měřítku metropolitního plánu PALM, jehož hlavním pilířem je zahušťování, i samotného města Lausanne, které je v jiných částech velmi dobře plánováno. Reakce Patrície jsou rozvážené, bez teorií, experimentu a nebezpečných gest. Pohybuje se paralelně v několika projektech a měřítkách, v duchu pragmatického přístupu. Několika „tahy“ hledá v šachovnici území provokace změn, vytvoření nového prostředí městského prostoru, nabídnutí prvním obyvatelům místa nový domov a jeho prodloužení do sdílených prostorů sociálních vztahů, (až na dva roky starou výjimku se zde nebydlí), otevření parteru města, jak pro nové obyvatele, tak pro zaměstnance řady podniků nebo studenty a uživatele kulturních a sportovních center. Několik vět z jejích počátečních úvah a rozhodnutí dobře ilustruje její přístup a volbu tahů: - vytvořit potenciál nové polyfunkční čtvrtě - navrhnout novou identitu, která odráží různorodý charakter i historii - dbát na kvalitu veřejných prostorů, kde je na ní závislý sociální život - cituji: „ak chceme niekde žiť, mali by sme mať šancu sa s týmto miestom identifikovať, a zároveň mať možnosť pre sebarealizáciu“ - někdy stačí málo, abychom dosáhli našeho cíle. 2. Měřítko města Platforma Sévelin je jednou z částí různorodé mozaiky města. Má své velké hodnoty, blízkost centra, metro v jednom z břehů horního města, budoucí tramvaj a dnešní autobusové linky na břehu druhém. Jeho automobilová doprava obsluhuje pouze místo, kdy se městská síť odehrává až nahoře podél obou břehů. Autorka se příliš nesoustřeďuje na tento, vlastně výjimečný, charakter platformy. Bere jej pragmaticky jako dané parametry území a napojuje se na něj bez hledání dalších možných potenciálů. Je zajímavé, že pěší přístup je jen z jedné příčné ulice mezi břehy a zastávkami MHD, kdy tato naštěstí není mostem, ale spojením mezi horním okolním světem a platformou na její horizontální ploše. V silné struktuře zastavění nevedou ulice odněkud někam, ale organizují vnitřní život, který naopak může být velice dynamický a silný. Tato situace města ve městě provokuje řadu otázek, například kde je ještě jeho další potenciál, jestliže existuje? (Podobnost s Manhattan je zajímavá. Sice v jiném měřítku, ale v lineární struktuře avenues a příčných streets i ve vývoji zastavění, v principu zbourat a postavit nové.) 3. Měřítko místa „Město Sévelin“ je bráno z několika pohledů. V protikladu na venkovní prostor, který je zde automaticky jen veřejný, je vnitřní prostor již jen introvertní každého bloku. Autorka využívá těchto dvou směrů charakteru prostoru a jejich střetu, k prodloužení parteru města do přízemí s mezipatrem a do prodloužení privátního světa bytů do společných prostorů bydlení. Hlavně při hledání jeho nových komunitních forem. Dále věnuje velkou pozornost definici a kvalitě veřejných prostorů. Jak v organizaci lineárních ulic na tři typy: pěší, dopravní a zelenou, tak na definici prostorů příčných spojení nebo i dále návazností na velké prostranství náměstí, skateparku, parku a svahů k sousední části města platformy Flon. Zde se jí daří přiměřeným zásahy změnit dnešní neutěšené prostředí na kvalitnější městský prostor, který vyzývá k zastavení, posezení a vazbám mezi lidmi. V měřítku území je tento potenciál vepsán a Patrícia ho správně cítí a odkrývá. 4. Měřítko bloku, tj. domu Jejich větší hloubka je dána dvěma uličními čarami, jejichž silou je síť veřejných prostorů, ale nevýhodou ke stavění správně osvětlených bytů. Jak odpovědět na tuto podmínku rozumným způsobem? Dvě rozdílné reakce projektu jsou hodnotným přínosem k této otázce. Nejprve volba nezávislých kubických objemů na společném soklu. Ta respektuje uliční čáry, vytváří optimální situaci pro bydlení a jeho osvětlení i návaznosti na vnější prostory. Navržené typologie bytů jsou velké kvality a různorodosti, až k systému klastrového komunitního bydlení. Meziterasy dávají (částečně využitou) možnost prodloužení bydlení do venkovních sdílených prostor, který se stává polosoukromý s charakterem vnitrobloku, ale s volností prostorových vztahů k okolí. Přístup pouze z ulice po přidaném točitém schodišti a vazba na byty by ale zasloužily domyšlení. Principy tohoto „maison linéaire“ (čti „mezon lineár“) jsou použité i u dalšího obytného domu „La Tour“ (čti „la túr“) v centrální části platformy v místě příčného spojení břehů města. Autorka zde hledá zesílení identity místa, které bere jako strategické, nejvyšším objemem platformy. Zde si můžeme položit otázku, zda je v principu struktury rastru přípustné komponování, jako bychom popírali identitu sítě, největší, již historické, hodnoty platformy. V několika místech můžeme jít do určité výšky, ale komponování je těžko vysvětlitelné. Druhou reakcí na bydlení v „bloku“ je „Maison du skate“ (čti „mezon di skejt“) s principem lineárního dvojdomu s vnitřními pavlačemi, terasami a prostorem, který posiluje jeho lineárnost. Opět vysoká kvalita organizace bytů je odpovědí na nové možnosti komunitního bydlení, založené na prodloužení samotných bytových jednotek do sdílených obytných prostorů, meziteras a „mostů“, jejichž kvality si však musíme domýšlet jen z jednoho plánu. Je škodou, že vyjádření fasád nových obytných domů neodpovídá jejich kvalitě uvnitř. Příliš formální a těžko zdůvodnitelná rozhodnutí k vertikalitě, horizontalitě či barvě dávají v otázku pragmatický přístup celého projektu. Hodnotná práce je příkladem progresivního vývoje od prvních úvah a skic, až do formy architektonického projektu již profesionální úrovně, připraveného pro další etapy práce a realizaci. Texty i grafika jsou jasné, jednoduché a přehledné, v celkovém duchu pragmatické tvorby architektky. Celkové hodnocení diplomové práce: Předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A 90. Otázky a náměty k obhajobě: Jaká je tvá představa o prostředí meziteras na střechách soklů „des maisons linéaires“ (čti „de mezon lineáre“)? Vysvětli adekvátnost komponování výšky hmot v silné identitě rastru místa a v kontextu soudobých architektonických přístupů. Co je konstrukce železobetonových stropů na dřevěných nosných stěnách?

Posudek oponenta

Dlabáč, František

Diplomová práca študentky Patrície Peckovej vykazuje veľký rozsah. Od teoretickej analýzy miesta, urbanistického konceptu stávajúcej, zatiaľ nie príliš mestskej, časti mesta až po rôzne typológie mestského bývania. Každá časť vykazuje vysokú formálnu úroveň, avšak na úkor hĺbkového spracovania, dotiahnutia jednotlivých stupňov projektu, detailov či vyriešenia všetkých možností a výziev v jednotlivých častiach.

eVSKP id 150691