UDVARDY, B. Detekce malých změn objektů pomocí kamery [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Zadání práce patří mezi obtížnější. Diplomant si vybral řešení pomocí moire metody, což je složité na představivost i zpracování. Vlastní vypracování bylo ovlivněno situací, kdy by bylo potřebné pracovat s černobílou kamerou a mechanickými přípravky, které student neměl k dispozici. Proto se zaměřil na práci s generovanými vzory. Vypracoval funkce pro generování vzorů vhodných pro testování algoritmů zpracování. Vytvořil základní metody pro zpracování. Čerpal z dostupné literatury, jejíž zdroje dostatečně využil především v úvodu práce. Práci pravidelně konzultoval. Na zpracování pracoval samostatně. Realizovaný generátor je použitelný univerzálně a umožňuje měnit parametry měřicí soustavy. U vyhodnocení zpracoval pouze základní konfigurace. Prezenční úroveň, formální úprava i jazyková úroveň zprávy jsou dobré, i když se student nevyvaroval překlepům. Práce má i dostatečný rozsah. Práce bude sloužit jako základní studijní materiál pro praktické ověření popsané metody.
Předložená diplomová práce pana Udvardyho na téma „Detekce malých změn objektů pomocí kamery“ má se všemi náležitostmi celkem 95 stran. Teoretická část (kapitoly 1 až 3 – cca 20 stran) se po řadě věnuje teorii promítání, detekci změn ve scéně a moaré efektu. Všechny tyto části jsou pro téma práce přínosné. U druhé kapitoly bych však vzhledem k spíše teoretické povaze diplomové práce očekávala větší počet možných metod a nějaké zhodnocení těchto metod vzhledem k velikosti změn polohy objektů. Moaré efekt je popsán poměrně dobře (7 stran). Pro zpracování této části byl však použit prakticky jen jeden literární zdroj (zdroj [6]), navíc nesprávně citovaný, resp. lze snadno najít odkazy i s uvedeným autorem práce. Vzhledem k tomu, že se praktická část zaměřuje pouze na využití tohoto efektu, očekávala bych nastudování z více zdrojů. Přes výše zmíněné výtky je však třeba říci, že využití moaré efektu (aniž by tuto metodu zadání konkretizovalo) je určitě vhodně zvolený postup pro detekci malých změn v obrazech. Praktická část práce popisuje nejdříve měřicí systém, dále návrh a testování algoritmů a v poslední šesté kapitole vytvořenou aplikaci. Vše bylo, pravděpodobně z důvodů omezení přístupu do laboratoře v souvislosti s šířením koronaviru, řešeno jen jako simulační model. Student tak formuloval geometrické uspořádání kamery, projekční roviny a teoretického přípravku tvořeného dvěma Ronchiho mřížemi (bílé a černé pruhy s ostrými přechody). Kamera je řešena jako pinhole model kamery. Algoritmy tak lze rozdělit na algoritmy, které podle vzájemné polohy mříží generují syntetické obrazy se vzniklými moaré vzory a algoritmy, které zpětně na základě obrazu určí vzájemnou polohu mříží. Uvažovány jsou všechny základní změny polohy – translace i rotace jednoho vzoru vůči druhému (pevnému). Vzhledem k rozsahu páté kapitoly (43 stran), by ji bylo lepší v dokumentu vhodně rozdělit. Pro samotné určení periody moaré interferencí, případně pro určení natočení vzorů (v případě natočení v ose Z), navrhuje student hned několik metod využívajících např. rozostření obrazu, houghovy transformace či skeletu. Jednotlivé metody vždy testuje z hlediska jejich absolutní chyby. Tento postup je sice metodicky správný, ale možná jim v práci vzhledem k jednoduchosti algoritmů nemusel být dán takovýto prostor. Společně s obrázky (např. dva velké binární obrazy pruhů na jedné stránce - str. 49 či grafy 15 a 16 sloučené do dalšího grafu 17) působí tyto pasáže trochu dojmem umělého navyšování počtu stránek dokumentu. Pro nalezení maxim a minim v rozostřeném obraze bych navrhovala průběhy jasu na obrázku 23 proložit vhodnou křivkou. Byla by tak dosažena subpixelová přesnost, která by usnadnila i určení natočení vzoru. Součástí práce byla i aplikace vytvořená v prostředí Matlab: appdesigner s přívětivým GUI, která umožňuje udělat si rychlou představu o tom, jak budou vypadat vzory pro různé nastavení vstupních parametrů. Aplikace zároveň prezentuje navržené algoritmy měření. Ošetřeny jsou nepovolené kombinace vstupních parametrů. Kód je vcelku dobře strukturovaný, čitelný a dobře komentovaný. Jazyková úroveň je nižší. Práce obsahuje řadu překlepů a stylistických neobratností. Některé převzaté obrázky, především v první kapitole, nejsou příliš kvalitní. K práci s literaturou lze k výše zmíněné připomínce (zdroj [6]) uvést, že odkazy na zdroje [9] a [19] se v práci nevyskytují. Zhruba třetina odkazů je na použité funkce Matlabu. Na druhou stanu lze ocenit, že zdroje jsou celkem ve čtyřech jazycích. Hlavní přínos práce vidím v teoretické studii, simulaci ideální kamery a moaré vzorů a naznačení možných algoritmů pro měření. Bez reálného experimentu potvrzujícího simulace a upozorňujícího na další komplikace, které by způsobilo použití reálné kamery, je podle mého názoru diplomová práce chudší a lze ji hodnotit jako spíše méně časově a odborně náročnou. Přes výše zmíněné připomínky pan Udvardy prokázal svou prací inženýrské schopnosti a práci doporučuji k obhajobě s hodnocením D (60b).
eVSKP id 126974