PŘIKRYL, T. Optimalizace vybraných inženýrských úloh [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2023.

Posudek vedoucího

Mrázková, Eva

Práce se zabývá využitím optimalizace v oblasti úloh inženýrského návrhu. Autor si zvolil poměrně netriviální úlohu optimálního návrhu hřídele. Proto je v teoretické části kladen důraz na úlohy nelineárního programování. Krátce je také představena interpolace, kterou autor musel při implementaci modelu využít. Výborně je zpracována kapitola o hřídeli, i čtenář bez hlubších inženýrských znalostí se bude po jejím přečtení v problematice orientovat. Uvedené teoretické poznatky poté autor využívá při formulaci matematického modelu úlohy optimálního návrhu hřídele při minimalizaci její hmotnosti. Po implementaci do optimalizačního softwaru GAMS získává optimální rozměry a dále s těmito výsledky ještě pracuje, aby se co nejvíce přiblížil reálné úloze. Z formálního hlediska je důležité zmínit kvalitní sazbu práce v prostředí LaTeX. Autor pracoval velmi samostatně a rychle do práce zapracovával připomínky z konzultací. Dokázal se vypořádal se všemi obtížemi při implementaci modelu do softwaru GAMS. U tohoto typu práce dále považuji za velmi důležité adekvátně interpretovat získaná numerická řešení, což se autorovi v práci výborně povedlo. Autor v předložené práci splnil požadavky zadání práce. Celkově považuji práci za velmi kvalitní, hodnotím ji stupněm A a doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Popela, Pavel

Autor bezesporu splnil požadavky zadání bakalářské práce. V práci se podle mne pozitivně promítá i to, co jsem u autora poznal ve výuce, tedy jistá cílená zarputilost kombinovaná s entuziastickým zaujetím, když se setká s problémem, který ho upoutal. Postup a rozsah řešení úkolů práce je odpovídající, zvolené metody pro bakalářskou úroveň práce jsou adekvátní, motivační úvod práce je  výstižný. Autor vhodně uplatňuje poznatky získané studiem mechaniky a optimalizace, které si bezesporu rozšířil samostudiem. Vlastní přínos a originalita práce autora spočívá ve výběru zajímavé inženýrské úlohy a využití poznatků z oblasti nelineárního programování. To potvrzují i výsledky Theses, které prokazují vlastní zpracování a nikoliv doslovné převzetí i u poznatků citovaných pramenů. Autor prokázal schopnosti interpretovat dosažené výsledky a vyvozovat z nich závěry zejména v gradujících závěrečných odstavcích na stranách 29 a 30. Využitelnost výsledků v praxi nebo teorii je u bakalářské práce obvykle omezená. Já vidím využití práce zejména ve výuce, a to pro ty, kteří se začínají zajímat o využití optimalizace v aplikacích z oblasti mechaniky.  Proti logickému uspořádání práce nemám podstatné námitky, obsah je přehledný a jasný, jen bych uvítal konkrétnější a podrobnější abstrakt a více klíčových slov. K formálním náležitostem bych zejména uvedl kritickou připomínku ke zcela zbytečně nedotaženému formátování zdrojového kódu v příloze. Autor mě tím výrazně upozornil na svůj zdrojový kód, a přivedl mne tím k formulaci položených otázek. Dále některé značení a vyjádření, uvedené bez dalšího vysvětlení, bych doporučil upřesnit (viz např. = místo \in v (2.1); použití slova "sjednocení" ve vztahu k bodům níže, definice lokálních extrémů bez vztahu k M v 1. a 2. na str. 13; nezvyklé použití \xi pro doplňkové proměnné u (2.8); determinant versus pozitivní definitnost H před (2.13) ). Grafická úprava práce je příjemná včetně originálních decentně barevných nadpisů kapitol a odstavců. Pravopisné chyby a překlepy čtenáře neruší (viz "linární" před (2.2); jednopísmenné předložky na konci řádku, viz "s" za vzorcem (2.12) ). Stylistické pojetí podle mne odpovídá naturelu autora, jen bych (zejména v úvodu) ubral, s ohledem na jiné čtenáře, v rezolutnosti některých vyjádření, vyplývajících zřejmě z mnou vítané autorovy víry ve všemocnost optimalizace, viz např. slova "aplikovat prakticky na cokoliv" nebo "se problematikou vytváření matematických modelů zabývá obor operačního výzkumu". V přehledové optimalizační části bych s ohledem na výše uvedené postřehy uvítal ještě průběžnější, a tedy tím více vysvětlující, citace pramenů. Autor zúročil své znalosti z oblasti mechaniky a jeho výběr a uplatnění literatury, zejména pověstného Shigleyho, bezesporu potěší leckteré masovou výukou okoralé strojařské srdce. Kéž by recipročně i strojaři takto citovali matematické zdroje. Předloženou práci doporučuji k obhajobě a hodnotím ji celkovou známkou A.

eVSKP id 148982