BARTUŠEK, P. Matematické metody zabezpečení přenosu digitálních dat [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2014.

Posudek vedoucího

Vašík, Petr

Práce vznikla na základě spolupráce s firmou UNIS na konkrétní požadavek zpracování daného problému. Diplomant se úkolu zhostil s neobyčejným zápalem a projevil nebývalou míru samostatnosti nejen při psaní práce samotné ale i při vyhledávání a studiu aktuální literatury. Práce je napsána velmi pečlivě a srozumitelně, z mé strany bylo v tomto ohledu potřeba minimum zásahů. Interpretace výsledků je na velmi dobré úrovni, o čemž svědčí i jejich srozumitelnost pro firmu UNIS. Poukazuji na to, že některá tvrzení dokázaná v této práci nejsou z dostupných pramenů známa. Jejich formulace a důkazy jsou čistě vlastním přínosem diplomanta. Dodávám, že problém zadaný firmou UNIS byl kompletně vyřešen a spolupráce s diplomantem bude pokračovat. Vzhledem ke zřejmému vlastnímu přínosu a přímé aplikovatelnosti výsledků doporučuji práci k obhajobě se stupněm A.

Posudek oponenta

Kureš, Miroslav

Práce Matematické metody zabezpečení přenosu digitálních dat předložená Bc. Petrem Bartuškem se zabývá kódováním zpráv reprezentovaných jako polynomy nad Z2 a detekcí chyb. Autor splnil zadání práce a předložil zajímavý text a originálně naprogramované algoritmy v prostřední Matlab, které je možno využívat v praxi. Je třeba konstatovat, že práce je psána spíše inženýrským jazykem než jazykem matematickým. To je určitě škoda, právě od studenta oboru Matematického inženýrství zadavatel – firma UNIS – mohl právem očekávat, že problematiku pojme exaktněji. Jen několik příkladů. V Def. 1 je opomenuto, že existují i polynomy stupně 0. Chybí definice primitivního polynomu. Def. 2 je patrně věta (ovšem bez důkazu), nikoliv definice. V důkazu Tvrzení 2 nelze předpokládat, že mocniny f(x) se postupně snižují o 1 (a, a-1, a-2, …) Tyto (a další podobné) nedostatky sice nevedou k nesprávným závěrům, ale snižují hodnotu práce, přísně vzato, jde o chyby, jež musí čtenář sám opravovat, což čtení práce pochopitelně znesnadňuje. Metodicky nešťastné je použití termínu „Pozorování“. Ten se (někdy!) v matematice užívá pro konstatování evidentní skutečnosti. Zde tomu tak není, jde o hypotézy, obvykle vzniklé generalizací několika příkladů. Z hypotéz by bylo záhodno učinit dokázaná tvrzení, k tomu až na jednu výjimku ale v práci nedošlo. Práci je poměrně těžké hodnotit. Oceňuji, že student nastudoval ne právě snadnou, zato velmi aktuální problematiku, zvládl implementaci testování chyb v prostředí Matlab, porovnal zde experimentálně několik typů algoritmů a také úspěšně využil své výsledky v praxi. Pečlivé a kritické čtení textu jistě mohlo odstranit značnou míru matematické nerigoróznosti a práci zkvalitnit. Jazyková a grafická stránka práce je dobrá. Práci doporučuji uznat za diplomovou a v jejím hodnocení jsem se rozhodl akcentovat praktickou využitelnost, která je bezesporná.

eVSKP id 72193