VESELÝ, Z. Vliv makroelementů z potravy na DNA a epigenetický profil [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2022.

Posudek vedoucího

Brázda, Václav

Ve své bakalářské práci se Zdeněk Veselý věnoval analýze vlivu iontů na DNA. Student testoval několik sekvencí s potenciálem tvorby G-kvadruplexu a analyzoval je pomocí biofyzikálních metod. Ukázal, že tyto i malé koncentrace iontů mají vliv na struktury nukleových kyselin. Seznámil se také s prací s eukaryotickými buněčnými kulturami, kde testoval vliv rozpouštědla DMSO, které se běžně používá při práci s buněčnými kulturami. Získal velmi důležitý výsledek, který ukazuje na nepříznivý vliv tohoto rozpouštědla na citlivé eukaryotické buněčné kultury. Student Zdeněk Veselý je student dálkového studia a při vypracování bylo často problematické synchronizovat jeho práci s jeho dalšími povinnosti. Nicméně, i když se nepodařilo splnit všechny cíle (příliš ambiciózního) zadání, tak se mu nakonec podařilo úspěšně získat cenné výsledky a svou bakalářskou práci vypracoval samostatně. Své výsledky mohl intenzivněji a zejména dříve konzultovat. Přes drobné problémy při práci a jejich zpracování – své výsledky úspěšně prezentuje ve své bakalářské práci a jeho práci doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Kouřilová, Xenie

V předložené bakalářské práci se Zdeněk Veselý zabývá vlivem makroelementů z potravy na DNA a epigenetický profil. Práce je standardně dělena na hlavní kapitoly – Teoretická část, Experimentální část, Výsledky a diskuse, Zdroje a Seznam používaných zkratek. V teorii je čtenář uveden do problematiky minerálních látek, epigenetiky a jejich mechanismů, především do oblasti metylace DNA a modifikace histonů, dále vlivu výživy v epigenetice, DNA a G-kvadruplexů. I přesto, že je teoretická část stručnější, představuje dostatečný podklad pro pochopení daného tématu. V experimentální části student popisuje 2 experimenty in vitro – ThT test a cirkulárně dichroickou spektroskopii a 1 experiment in vivo – test cytotoxicity, nicméně i tento experiment se řadí spíše mezi in vitro pokusy. Většina metodických postupů je napsaná jasně, srozumitelně a reprodukovatelně. Nicméně schéma u popisu testu cytotoxicity (obr. 8) je poněkud zmatené, s čímž se také pojí jedna z níže uvedených otázek. Také část výsledků a diskuse je stručná, ovšem na rozdíl od teoretické části je tím snížená úroveň této kapitoly a tím i dojem z práce jako celku. Výsledky jsou stroze komentované a diskuse zcela chybí. U vyhodnocení dat z ThT testu se dozvídáme, že při interakci ThT se sekvencí hTEL docházelo k 89% navýšení signálu v porovnání s negativní kontrolou, nicméně z grafu 1 se dozvídáme, že hodnota intenzity fluorescence sekvence hTEL se pohybuje okolo 1100 % a u náhodné sekvence přibližně kolem 100 %. V případě výsledků z testů cytotoxicity není patrné, jakým způsobem student získal data uvedená v tabulce 2 (viz otázka). Je také škoda, že na buněčných liniích nebyl otestován vliv zkoumaných solí z předchozích experimentů. V neposlední řadě jsou v seznamu zkratek uvedené mimo jiné běžně používané jednotky, které není nutné v tomto seznamu uvádět, navíc ne vždy se správným vysvětlením (l/l není mikrogram na litr). Naopak u některých zkratek postrádám vysvětlení a v seznamu nejsou uvedeny, např. FBS, SAHH. Bakalářská práce i přes výše uvedené výhrady a nedostatky splňuje po obsahové i formální stránce požadavky kladené na závěrečné práce v daném studijním programu, a proto ji doporučuji k obhajobě s hodnocením D.

eVSKP id 139030