ŠEBORA, V. Budova loutkového divadla v centru Opavy [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2024.
Autor po celou dobu usiloval o co nejintenzivnější využití zadané lokality s cílem vytvořit kulturní centrum, které kromě funkce budovy nové studiové scény loutkového divadla také rozšíří kapacity stávajícího dvousouborového Slezského divadla v Opavě. Úspěšně dosáhl cíle a centrum města navíc obohatil o chráněný venkovní prostor mezi novostavbou a stávající konkatedrálou.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | B | Student postupoval zodpovědně a vytrvale, drobné problémy v návrhu si způsoboval občasnou neochotou vybočit se stanoveného konceptu. |
Poctivý urbanistický koncept se nepodařilo překlopit do stejně přesvědčivého architektonického řešení. Budova působí mimo měřítko místa a její výraz je vzhledem k náplni poměrně komisní. Přesto oceňuji evidentní zájem o formální tvarování budovy (a tím potažmo i místa), odvahu při vytváření inspirativních prostor a dobrý materiálový rozvrh s velkým potenciálem, který však zatím nebyl adekvátně naplněn.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | A | Urbanistický rozbor místa představuje nejvýraznější kvalitu návrhu. Tvar domu reaguje na zaužívaný pohyb místních obyvatel průchodem z ulice Čapkova na zastávku MHD – Opava, divadlo. Zhruba v místě průchodu se objekt láme a vytváří veřejný prostor, který dělí hmotu na dvě části. Tato sekvence domu vytváří synergický prostor s předpolím konkatedrály. Velmi dobrý prostorový rozvrh nemá bohužel pokračování v dalších částech projektu, které sílu primární úvahy spíše oslabují. | |
| Provozní řešení | B | Provoz divadelního komplexu je poměrně složitý a navrhovaná dispozice jeho přehlednosti příliš neprospívá. Poměrně rozsáhlá podzemní podlaží sestávají z prostor nepravidelných tvarů, které by v jiných než obslužných částech domu snad mohly mít emoční účinek, zde však působí zbytečně komplikovaně. Kladně lze hodnotit oddělení předprodeje vstupenek s malou kavárnou od vstupu do hlavního sálu. Nepříznivě naopak působí velikost a tvar foyer – nutno mít na zřeteli situaci, kdy se návštěvníci v jednu chvíli o přestávce přemístí do foyer pro občerstvení. Podstatná část foyer je navíc věnována dvěma rampám, překonávajícím 700 mm výškový rozdíl. Cesta návštěvníků ze sálu na WC je poněkud dlouhá, navíc přes schodiště a poměrně úzkou chodbu. Na výkresech 1. NP chybí vyznačení nakloněné roviny přidruženého venkovního prostoru u konkatedrály. Ta sice není součástí domu, ale s provozem bezprostředně souvisí. Orientaci v budově by také pomohlo naznačení dispozic Slezského divadla v místech, kde se obě budovy propojují. I přes výše uvedené je navrhované řešení v principu funkční, jen obtížně čitelné. Pohyb v domě by nebyl intuitivní a vyžadoval by alespoň částečně obeznámeného návštěvníka nebo sofistikovanou typografickou navigaci. Provoz divadelního komplexu je poměrně složitý a navrhovaná dispozice jeho přehlednosti příliš neprospívá. Poměrně rozsáhlá podzemní podlaží sestávají z prostor nepravidelných tvarů, které by v jiných než obslužných částech domu snad mohly mít emoční účinek, zde však působí zbytečně komplikovaně. Kladně lze hodnotit oddělení předprodeje vstupenek s malou kavárnou od vstupu do hlavního sálu. Nepříznivě naopak působí velikost a tvar foyer – nutno mít na zřeteli situaci, kdy se návštěvníci v jednu chvíli o přestávce přemístí do foyer pro občerstvení. Podstatná část foyer je navíc věnována dvěma rampám, překonávajícím 700 mm výškový rozdíl. Cesta návštěvníků ze sálu na WC je poněkud dlouhá, navíc přes schodiště a poměrně úzkou chodbu. Na výkresech 1. NP chybí vyznačení nakloněné roviny přidruženého venkovního prostoru u konkatedrály. Ta sice není součástí domu, ale s provozem bezprostředně souvisí. Orientaci v budově by také pomohlo naznačení dispozic Slezského divadla v místech, kde se obě budovy propojují. I přes výše uvedené je navrhované řešení v principu funkční, jen obtížně čitelné. Pohyb v domě by nebyl intuitivní a vyžadoval by alespoň částečně obeznámeného návštěvníka nebo sofistikovanou typografickou navigaci. | |
| Technicko konstrukční řešení | B | Z předložené dokumentace je zjevné, že tato část navrhování nebyla při navrhování prioritou. Základní principy konstrukčního řešení jsou však v zásadě jednoduše a přehledně popsány. Do detailu návrh nepokračuje. Náznak technického řešení je v řezu F-F¨, který je na rozdíl od ostatních řezů zpracován se šrafami konstrukcí, což by naznačovalo vyznačení skladeb, které jsou však suplovány pouze základním popiskem. Detail zavěšení pultu na lehkém obvodovém plášti je spíše ilustrační bez hlubšího vysvětlení. | |
| Architektonické řešení | B | Dobrá výchozí urbanistická úvaha bohužel nepřechází v adekvátní rozpracování při architektonickém řešení budovy. Lze teoreticky ocenit koncept mohutné zdí, kterou se divadlo uzavírá směrem k rušné cestě a tato strohá fasáda pak má na druhé straně protivu v intimnějších venkovních prostorech pro „živé“ aktivity divadla. Přesto tato zeď (a potažmo celá budova) vytváří dojem neadekvátnosti vzhledem k měřítku místa. Eliminaci tohoto prvotní pocitu pomáhá aplikace propracovaného rastru, který střídá transparentnější plochy s vizuálně nepropustnými. To je dobré východisko pro práci s dynamikou fasády. Z autorské zprávy je evidentní, že s ní autor počítá, leč na prostorovém zobrazení není manipulace s hloubkou struktury příliš patrná. Totéž platí pro jinak inspirativní volbu materiálů: kovový rastr s polykarbonátem obvodu budovy v kombinaci s odhalením betonové struktury v místě narušení hmoty vnitřním nakloněným dvorem. Kontrast těchto dvou výrazových prostředků by musel být extrémnější, aby bylo dosaženo kýženého emočního účinku. Přes zmíněná problematická místa je na místě ocenit odvahu autora při formálním tvarování domu, evidentní snahu o stanovení principů, při kterých při zpracovávání návrhu vychází | |
| Formální úroveň | B | Formální zpracování návrhu je standardní. Vzhledem ke komplikovanosti celého návrhu velmi pomáhají grafická znázornění konceptu, rozbory výchozích podmínek a schema urbanistického kontextu. Vizualizované axonometrie dávají přehled o celkovém tvaru budovy a souvislostech, které stavba vyvolává ve svém okolí. Méně průkazné je pak na nich materiálové řešení, které by ilustrovalo jinak dobrou úvahu o kontrastech na stylově zásadních částech fasády. Chybí zákres do fotografie, který by potvrdil nebo vyvrátil dojem přemrštěné hmoty na daném místě. |
eVSKP id 159597