AUST, O. REVITALIZACE PŘEDPOLÍ KVĚTNÉ ZAHRADY V KROMĚŘÍŽI [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2009.

Posudek vedoucího

Havliš, Karel

Tvůrčí a pracovní úsilí bylo věnováno nepřiměřeně novému prostorovému konceptu Pomerančové a Holandské zahrady.Téměř scénografické úlohy a zaujatost pro jejich detailní vyřešení jsou významově autorem ceněny více, než celkové uspořádání zadaného území. Kromě toho i složité hledání výchozího konceptu a špatné hospodaření s časem způsobily kvalitativní rozdílnost řešení i presentaci ostatních fragmentů celkového řešení. Otázky a náměty k obhajobě: V čem spočívá smysl zvolené hierarchie nově navržených prostor?

Posudek oponenta

Ležatka, Lukáš

Práci bych popsal slovy: příliš mnoho motivů a absence čitelné jednotné hlavní koncepce. Autor zachovává hlavní vstup ve stávající budově. Obě řešené zahrady se v dosti odlišné a nesourodé podobě odvíjejí od této stávající budovy s dvorem. Za pozitivní lze považovat vymezení řešených zahrad vůči hlavní obdélné části Květné zahrady zdí s průchody. Bohužel celkové řešení postrádá jednotnou hlavní koncepci. Namísto toho obavy z uchopení těchto prostorů vedly k přemíře motivů a snaze tyto prostory maximálně vyplnit, přestože se jedná o zahrady. Příčinou může být i stavební program a jeho rozsah, který není přesně stanoven. Přesto představa, celkové možnosti a tedy cíle, ke kterým svou rekonstrukcí míří tato historická památka, budou ve skutečnosti skromnější, než nabízí tato práce. Pokud bychom byli konkrétní, tak jako nepatřičnou a nad rámec věci, můžeme minimálně označit galerii v prostoru Holandské zahrady. V rozporu je i řešení obou zahrad, což samozřejmě mohl být i záměr. Bohužel ani jedno z řešení není přesvědčivé. Pomerančová zahrada je rekonstruována z velké části v historické stopě. Pozitivně lze vnímat zachování podélné osy s výstupem z křídla centrální budovy. Jako nahodilé a spíše tedy negativně lze vnímat zrcadlově souměrné doplnění této osy. Respektive otázkou je, proč zrovna takto jsou pojímány všechny zužující se a rozšiřující se novotvary, kterými je tato historická zahrada doplněna. Ve své podstatě to nelze vnímat jako pokus o historické doplnění struktury, to by bylo silně povrchní. Na druhou stranu to není ani přesvědčivé moderní nápadité řešení, které by pracovalo například s kontrastem starého a nového. Holandská zahrada má úplně jiný obraz. Neobrací se k historii místa a kromě otvorů v dělící stěně nerespektuje, respektive nereflektuje, formální ortogonální, maximálně o diagonálu pod úhlem 45 stupňů doplněnou, strukturu historické Květné zahrady. Novou osou řešené zahrady se stává spojnice, která vyšla z pouhého fádního přímého propojení hlavního vstupu s kolonádou. Od této osy se odvíjejí jednotlivé prostory zahrady, které jsou i různě prostorově tvarovány. Závěrečné shrnutí: Pokud bylo záměrem v Pomerančové zahradě rekonstruovat, respektive dobudovat, původní historickou zahradu, mělo k tomu dojít důsledně na základě historických průzkumů a studia. V případě moderního pojetí tohoto celku anebo jeho části pracovat s prostorem přesvědčivěji na základě silnější koncepce. Obdobně to platí pro Holandskou zahradu. Pokud bylo záměrem v této části vybudovat moderní zahradu, mělo být k tomu přistoupeno velkoryseji, s menším množstvím motivů a zastavěné plochy a silnou srozumitelnou čitelnou koncepcí, s využitím minimálního množství prostředků, potřebných k dosažení tohoto cíle.

eVSKP id 22702