LEPÍKOVÁ, J. Studium vztahu mezi strukturou a reologickými vlastnostmi hydrogelů na makroskopické i mikroskopické úrovni [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2016.

Posudek vedoucího

Kalina, Michal

Studentka Jana Lepíková se ve své diplomové práci zaměřila na velmi aktuální oblast studia hydrogelů a procesů probíhajících v hydrogelové matrici připravené na bázi nereaktivního biopolymeru agarózy. Hlavní přínos práce spočívá zejména v objasnění vzájemného vztahu mezi strukturou agarózových hydrogelů, jejich viskoelastickými a transportními vlastnostmi a to jak na makroskopické tak mikroskopické úrovni. Důležitost předložené práce je rovněž podpořena komplexností zvolených experimentálních metod (makroreologie, DLS a FCS mikroreologie, makrodifúze, FCS stanovení koeficientů samodifúze), které poskytují ucelený pohled na studovanou problematiku. Přestože je oblast, kterou se zabývá diplomová práce opravdu široká, Jana Lepíková se tohoto úkolu zhostila velmi dobře. Musím vyzdvihnout zejména studentčino dobré rozvrhnutí práce, její pracovitost a samostatnost. Nedostatky naopak shledávám v poměrně krátké rešeršní části diplomové práce (zejména vzhledem k rozsáhlosti studované problematiky by bylo na místě provézt důkladnější průzkum toho, co již bylo na dané téma publikováno) a rovněž v malém využívání poznatků získaných studiem literatury při zpracování a diskuzi experimentálních dat. V některých částech kapitoly diskuze výsledků (kapitoly zabývající se daty z difúzních experimentů) bych rovněž očekával obsáhlejší a preciznější diskuzi jinak velmi zajímavých experimentálních dat. Předložená diplomová práce i přes výše zmíněné drobné nedostatky splnila dle názoru vedoucího vytyčené počáteční cíle, a proto ji doporučuji k obhajobě a navrhuji ji ohodnotit stupněm „velmi dobře“ (B).

Posudek oponenta

Klučáková, Martina

Práce má velmi ambiciozní cíl po vzájemné vztahy mezi strukturou a reologickými vlastnostmi hydrogelů na makroskopické i mikroskopické úrovni. Kromě reologických metod jsou do práce začleněny také difuzní experimenty. Dojem, který práce vyvolává je přinejmenším rozpačitý. C se týká formální stránky práce, autorka má velké potíže s gramatikou i slohem. Čtenář je v podstatě na každé straně nucen dumat nad tím, co konkrétní slovní spojení či věta vlastně znamená, např. lehce redukovatelná příprava (úvod), v kuželi (str. 12), proces gelace vysokomolekulárních látek patří mezi nejdůležitější technický proces (str. 13), termín byl zaveden tak, že zahrnuje různé molekuly, např. sodná sůl kys. hyaluronové (str. 21), detektor musí být ustaven v přístroji (str. 25), gely nemají snadnou strukturu (str. 29), metody difuzních buněk (str. 30) atd. O nepečlivosti při psaní práce svědčí i fakt, že odkaz [74] chybí v seznamu literatury a místo Obr.31 má být v textu na str. 54 Obr. 32. Z hlediska obsahového má také celou řadu výhrad. Úvodní pojednání o disperzních soustavách je zcela zbytečné. Diskuze k výsledkům často neodpovídá tomu, co autorka v práci prezentuje, např. na str. 41 autorka tvrdí, že komplexní viskozita roste směrem od nejvyššího k nulovému obsahu biopolymeru. Podle Obr. 17 b má ale nejvišší hodnoty komplexní viskozity hydrogel s obsahem středním? Na str. 38 píšete, že nejvyšší hodnotu komplexní viskozity má systém obsahující PSS, Obr. 18d tomu ale nedpovídá. Podobné je to i u dalších výsledků. Autorka použila celou řadu metod, přičemž se žádné (alespoň podle prezentace jejich výsledků) nevěnovala pořádně. Mnohem vhodnější a pro výzkum cennější by bylo se zaměřit na metody dvě a těm se maximálně věnovat tak, aby byly získány kvalitní a reprodukovatelné výsledky, na jejichž základě by bylo možné vyvodit závěry využitelné v dalším výzkumu. Podobně by bylo vhodné omezit počet použitých bioploymerů. Celkově hodnotím stupněm C.

eVSKP id 91347