ADÁMEK, D. Automatický výpočet relativní orientace dvou kamer [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2016.
Cílem práce byla tvorba algoritmu realizujícího automatický výpočet relativní orientace dvou kamer. Pro úspěšné dosažení tohoto cíle bylo třeba, aby student nastudoval informace týkající se jednak epipolární geometrie (spolu se souvisejícím matematickým aparátem) a jednak metod pro detekci korespondenčních bodů ve dvojici obrazů. Student si práci nerovnoměrně rozložil, zpočátku jí věnoval jen malé úsilí a s blížícím se datem odevzdání se ztrátu snažil dohnat, což se neblahým způsobem projevilo na kvalitě práce. Větší snahu by bylo vhodné věnovat mnoha částem práce např.: teoretický rozbor je strohý a obsahuje řadu chyb a nepřesností, ověření závislostí na umělých datech je prezentováno bez výsledků, nízký počet experimentů neumožňuje tvorbu komplexních závěrů. Konzultace využíval student pouze zřídka a i přesto se stávalo, že mezi některými konzultacemi nebyl patrný žádný významný posun kupředu. I přes uvedené výtky byly formální požadavky zadání splněny. Celkově hodnotím odbornou úroveň studenta jako uspokojivou. Práci doporučuji k obhajobě.
Zadání bakalářské práce s názvem „Automatický výpočet relativní orientace dvou kamer“ zpracované panem Danielem Adámkem patří mezi středně náročné. Práce má od úvodu po závěr rozsah 34 stran. Student v práci popisuje algoritmy a metody vhodné pro výpočet relativní orientace stereopáru kamer v prostoru, přičemž vychází z nalezených korespondencí v předem nedefinované scéně. Pro zvládnutí práce si musel student osvojit znalosti z oblasti epipolární geometrie a detekce, popisu a párování významných bodů v obraze. Nastudovanou teorii student popisuje v kapitolách 1 a 2, které jsou čtivé, přiměřeně obsáhlé, dostatečně citované a podložené matematickými definicemi. V kapitole 3 pak student popisuje implementaci jím navržených algoritmů v jazyce c++. Student zde až příliš zachází do implementačních detailů a naopak např. na straně 31 se při popisu generování syntetických testovacích dat omezuje na pouhé konstatování, že „O vytvoření umělých dat se stará funkce init, …“ a dále neuvádí žádné závěry z testování. Kapitola 4, popisující experimenty a ověření funkčnosti algoritmů, je obsahově zcela nedostačující. Student na stranách 40, 41, 42 a 43 uvádí velké množství tabulek, kterých chybí jakýkoli popis. Student se omezuje na velice stručný popis výsledků experimentů až v závěru práce, která je však opět nedostatečná, obzvláště pak vyhodnocení studentova „prvního měření“, ze kterého vyplývají chyby rotace až 180°. Student v práci zdařile popsal teoretický základ nutný pro zpracování této bakalářské práce, nicméně absence kvalitního a smysluplného zhodnocení výsledků práci velmi degraduje. S ohledem na výše uvedené konstatuji, že předložená práce odpovídá bakalářským schopnostem studenta a práci hodnotím stupněm D/uspokojivě.
eVSKP id 94291