KOVAŘÍK, M. Experimentální elektromagnetické vystřelovací zařízení s více stupni [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Student pracoval po celou dobu naprosto samostatně, oceňuji také velké množství odvedené práce. Student prováděl vlastní vývoj vystřelovacího zařízení, prováděl elektromagnetické simulace i veškerý návrh a realizaci hardware i řídicího software. Výsledkem práce je funkční zařízení o 4 urychlovacích stupních.
Práce se zabývá netradiční problematikou elektromagnetické střelné zbraně. Po historickém přehledu je postupně a vcelku logicky a přehledně popisován postup návrhu a realizace jednotlivých subsystémů. V závěru práce jsou prezentovány dosažené výsledky. Věcné nedostatky práce: Z práce není jasné, jak se jednotlivé cívky mezi sebou lišily. Z principu funkce vyplývá, že každá cívka pracuje s jinou rychlostí střely a měla by tedy mít jiný poměr mezi indukovaným napětím a proudem, neboli jiný počet závitů. Toto v práci není nikde diskutováno. Pouze na straně 25 autor píše, že cívky byly upravovány za účelem změny indukčnosti s ohledem na optimální průběh proudového pulsu. Toto tvrzení je též podivné, jelikož tvar pulsu je přece možno libovolně regulačně přizpůsobit za využití PWM. Realizaci projektu by prospěla větší systematičnost. Nepůsobí solidně, když je nejdříve obšírně popisována funkce hardwarové nadproudové ochrany, aby v zápětí následovalo suché konstatování, že nakonec tato ochrana nebyla použita, protože bylo na DPS mnoho chyb a že se proto celé zařízení musí nutně provozovat jen na nižších parametrech. Nesolidně též působí, že až při oživování software bylo zjištěno, že zvolený procesor zcela nevyhovuje z pohledu výkonu a bylo tedy zvoleno řešení nouzové, s více procesory. To nesvědčí o správném inženýrském přístupu k návrhu, běžnému u realizace diplomové práce. Formální nedostatky: Z textu je patrné, že vytvoření vlastního zařízení bylo věnováno značné úsilí. Je jen škoda, že podobné úsilí nebylo věnováno též formální stránce práce, která často obsahuje nezvyklé a méně logické formulace a též nemalé množství pravopisných chyb a překlepů. Text je nezřídka psán i v první osobě, což působí podivně. Na straně 4 se mluví o potenciální energii uložené ve střelném prachu. V tomto případě by bylo by vhodnější přidržet se ustáleného označování "chemická energie", ikdyž může někdo namítat, že se též jedná o jistou formu energie potenciální. Popisky grafů na straně 14 a 15 též neodpovídají zažitým zvyklostem, kdy je žádoucí přesně stanovit, o jakou závislost (čeho na čem) jde. Interpretace estimovaných kinetických energií projektilu na straně 46 je též nepřehledná a zasloužila by si nějaký textový doprovod. V pasáži popisující oživování elektroniky není bezpodminečně nutné barvitě líčit, co všechno bylo napoprvé špatně zapojeno a jakým způsobem byla sjednána náprava. Především vzhledem ke značné originalitě a velkému množství odvedené realizační práce, lze i přes uvedené nedostatky práci označit za kvalitní a odpovídající úrovni nutné k získání magisterského titulu.
eVSKP id 108639