MICHALOV, J. Komentovaný překlad [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Bakalářská práce studenta sestává z aktivního překladu dvou odborných textů do angličtiny a následného komentáře. Práce je pojata ryze prakticky, jednotlivé problematické jevy jsou popsány na základě znalostí praktického jazyka a překladatelských strategií, které student načerpal během studia anglického jazyka. Z hlediska jazykového je práce psána dobrou angličtinou s minimem gramatických chyb, ačkoli např. užití členů se místy může jevit problematické. Stylově práce odpovídá, jen některé použité výrazy mají snad až archaický nádech. V překladech se autor snaží zachovat vlastnosti původního textu. Určité nedostatky shledávám v rovině formální a teoretické, především student nevyužívá doporučené sekundární zdroje. Absenci teoretické části však vynahrazuje detailním rozborem a komentářem jednotlivých pasáží textu. Zajímavé je také srovnání obou textů, které se liší jak žánrem, tak i stylem. Celkově bylo zadání práce splněno a práci doporučuji k obhajobě.
Ján Michalov si za téma své bakalářské práce zvolil komentovaný překlad, a to konkrétně dvou stylisticky odlišných textů. Jeden je z oblasti stylu žurnalistického (nikoli tedy populárně vědeckého, jak diplomant uvádí); druhým zdrojovým textem je pak učební text, jemuž předchází krátký sebezaštiťující text z oblasti stylu administrativního či legislativního. Specifičnost, kterou v případě prvního textu „Válka prohlížečů“ připisuje Michalov autorovi textu, považuji spíše za funkci použitého žurnalistického stylu, nemluvě o tom, že tento text je „špatně napsaný“. Otázkou tedy dle mého není, jak překládat „originální“ autorův styl (jak uvádí Michalov na s,. 18), ale jak přeložit styl „špatný“. Po formální stránce se objevuje několik nedostatků. Na s. 7 se objevuje na „stejném“ místě hned dvě chyby, jednak zápis „Ph.D,“, jednak nepoužití interpunkce v „Poděkování“ – „Ph.D.“ má funkci přístavku. Bibliografie předkládané práce o třech (!) položkách je ve dvou případech zcela nefunkční – není podle ní možné dohledat citovaný text. Z doporučené literatuře uvedené v zadání bakalářské práce využívá Michalov pouze jediný titul. Nulová pozornost byla věnována přílohám, uvádějícím výchozí texty, které byly pouze překopírovány – u prvního textu je jméno autora uvedeno hned třikrát; druhý text používá znaky (písmena), které česká abeceda nezná – vtírá se samozřejmě otázka, jak je možné překládat text, který obsahuje neexistující česká slova, o rozpadlém kladu odstavců a porušeném řádkování nemluvě. Samotný překlad obou textů je provedený s dostatečným nadhledem, místa, k nimž je možné mít výhrady, Michalov sám zmiňuje v analýze, a přestože ne se všemi překladovými řešeními souhlasím, diplomant přinejmenším dokazuje, že je schopen podobná místa identifikovat a nad jejich překladem uvažovat. Samotná analýza postupuje intuitivně, což nemusí být nutně na závadu, přesto by práci určitě prospělo rozšíření repertoáru sekundární literatury o další tituly, třeba z oblasti teorie překladu. Takto není vůbec jasné, zda a nakolik je diplomant vůbec schopen pracovat se sekundární literaturou, ba co víc, zda je s jejími poznatky vůbec obeznámen, což je možné chápat u odborného textu věnovaného problematice překladu jako nedostatek.
eVSKP id 85480