BARTOŠ, L. Intenzifikace separace manganu při úpravě pitné vody [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2009.
Doktorand se zhostil zadaného tématu s velikým zájmem a pílí. Tomu také odpovídají velmi dobré výsledky, kterých dosáhnul. Z oblasti zadání diplomové práce není stále ještě dostatek poznatků z praxe a předkládané výsledky jsou cenné. Jejich získání je srovnání s laboratorním výzkumem nesrovnatelně obtížnější. Prostudoval i řadu pramenů i ze širšího základu zadaného v cíli práce. Metodika experimentální práce i její využití k získání maxima informací je na solidní úrovni, kterou bylo možné v praxi úpravy vody získat. Výsledky, které doktorand získal, jsou kvalitní a zcela původní. Výsledky jsou také kvalitně diskutovány a je zřetelně vidět, že doktorand nad tématem práce a jeho řešením v postupných krocích velmi intenzivně a dlouhou přemýšlel. Závěry jsou zpracovány přehledně, stručně a zcela vystihují dosažené výsledky. Disertační práce je celkově zpracována velmi přehledně, graficky kvalitně a lze v ní najít jen pár drobných chybiček, které nijak nesnižují výborné výsledky, které doktorand poctivou prací s literaturou i při experimentech získal. Doporučuji práci k obhajobě.
Posudek existuje pouze v listinné podobě a je založen ve spise studenta.
Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická Ústav chemie a technologie ochrany životního prostředí OPONENTSKÝ POSUDEK DISERTAČNÍ PRÁCE Ing. Ladislav Bartoš: Intenzifikace separace manganu při úpravě pitné vody Práce byla oficiálně doručena oponentovi dne 30.10.2009. Obsahuje 96 stran textu těsného řádkování, což je rozsah přiměřený. Disertační práce navazuje na autorovu dlouholetou praxi vodárenského technologa, přičemž jeho zkušenosti a praktické poznatky jsou v současné době respektovány nejen jeho zaměstnavatelem, ale i v rámci oborových odborných struktur. Cíl práce je formulován lapidárně v zadání práce, a to: Najít možnosti zlepšení separovatelnosti manganu při úpravě vody. Takto stanovený cíl je naprosto jednoznačný, avšak i dostatečně obecný, aby vytvořil pro disertaci dostatečný prostor. Z hlediska obsahového zpracování a přístupu k řešení je okamžitě zřejmé, že práce byla psána rukou zkušeného praktika. Autor po úvodních teoretických pasážích podrobně mapuje systém výroby a distribuce pitné vody od povodí, vodního zdroje, úpravny vody po distribuční síť a tím ke spotřebiteli. Prokazuje velmi dobré teoretické znalosti, v textu se odvolává na zdroje z české i ze světové odborné literatury. Shrnutí a výklad dosavadních přístupů k řešení problematiky včetně jejich kritických hodnocení zabírá úvodní část práce, což lze charakterizovat jako kritickou rešerši. Hlavně však autor práci zaměřil na svá vlastní měření a pozorování, která prováděl jak pro potřeby provozu, tak i pro potřeby výzkumu. Práce má výrazně experimentální charakter, což je nutno hodnotit pozitivně, neboť výsledky naměřené mají vždy vyšší hodnotu, než výsledky získané sebedokonalejším výpočtem. Jde o dílo koncepčně ucelené, dokládající nadstandardní znalosti problematiky a odpovídající pracovní nasazení. Práce má i praktickou část spočívající v návrhu, realizaci a využívání modelu úpravny vody, což umožnilo experimentovat i nad rámec vymezený zákonnými předpisy pro jakost pitné vody. Řešení je erudované a svým způsobem originálně pojaté, s důrazem na komplexnost řešení problému. Závěrečná část obsahuje shrnutí poznatků, praktická doporučení a postupy. Práci by bylo možno bez problému označit jako praktickou monografii o manganu ve vodárenství. Po stránce formálního zpracování jde o práci dobře sestavenou, s kultivovaným jazykovým projevem, didakticky velmi vstřícnou, která se přímo nabízí pro využití ve vzdělávací oblasti. Oponent nezjistil žádné závažné formální nedostatky, překlepy nebo nesrozumitelné formulace. To svědčí o autorově svědomitosti a sebekázni. Autor sice občasně používá textové formy v 1. osobě singuláru (např. zjistil jsem), což v českém prostředí doposud nebylo zcela obvyklé, zpravidla se volí buď pasivum (bylo zjištěno), nebo obecný podmět zvratný (zjistilo se), případně 3. osoba (autor zjistil). Možná však jde o nový trend, který není oponentovi dostatečně znám. V každém případě však jeho nevýhodou je určitý dojem subjektivity prezentovaných poznatků. Práce sice předpokládá vzdělaného čtenáře, ale přesto je psána velmi srozumitelně bez nadbytečných terminologických problémů. I v tom je zřejmá autorova zkušenost s komunikací v terénu. Práce je opatřena několika kvalitními barevnými fotografiemi a přiměřeným počtem tabulek a diagramů Připomínky k práci vyplývají zejména z toho, že téma je jednak rozsáhlé, jednak doposud málo frekventované. Jde o připomínky věcné i formální: - na str. 11 se uvádí optimum příjmu manganu pro člověka 20 - 30 mg za den, zatím co na str. 18 je to 3,5 - 7 mg za den, jde zřejmě o údaje z různých zdrojů, - v teoretické části je citována Hydrochemie prof. Pittera, což je v pořádku, protože jde o vůdčí osobnost oboru, pracuje se však se starším vydáním z roku 1999, přičemž existuje již novější vydání z roku 2009. To si lze vysvětlit časem potřebným pro zpracování díla a není to přímo nedostatek. Vzhledem k tomu, že jde o disertaci obhajovanou na Chemické fakultě VUT Brno, dalo by se předpokládat, že bude čerpáno též z prací zdejšího zvěčnělého pedagoga prof. Žáčka. který na poli úpravy huminových vod zanechal svou stopu, - str. 23 nahoře - názor na předpokládané úspory z titulu zvýšení filtrační rychlosti prostřednictvím úspory plochy filtrů je diskutabilní, protože vyšší rychlost obyčejně vyžaduje vyšší mocnost filtrační vrstvy, případně i zrnitost, spíše bude záležet na celkovém konstrukčním a hydraulickém řešení objektu, - str. 26 - hodnocení zařízení na oxidaci vody vzdušným kyslíkem je v zásadě správné, je však možno i u těchto jednoduchých zařízení použít inovační prvky, jako např. přepážky na stupních kaskády dle disertace Ing. Tomáše Adlera obhájené před časem na Stavební fakultě VUT. Názor na nevyhovující dobu zdržení vody v úpravně je pravděpodobně ovlivněn zkušenostmi z jednostupňových úpraven, - str. 27 a další - autor používá terminologicky správné označení oxidace ozonem, paralelně však i termín ozonizace, který je sice zaužíván, ale formálně vzato by měl být ozonace (podobně jako chlorace, nikoli chlorizace), - na str. 27 v posledním odstavci autor označuje za malé průtoky řádově do 100 l/s, což ve vodárenské praxi lze považovat za průtoky spíše velké, za malé průtoky, potažmo úpravny se obyčejně považují kapacity v desetinách, případně jednotkách l/s, zřejmě však je tento pojem relativní podle prostředí, v němž se používá, - na str. 34 autor uvádí, že volba konkrétního filtračního materiálu by měla být podrobena důkladnému technologickému měření - to je jistě správné u velkých úpraven, u malých úpraven je možné vycházet ze zkušenosti a z analogií, což se osvědčuje, - str. 35 - je použit termín kontaktní koagulace, častěji se používá koagulační filtrace, což ovšem důsledně vzato nemusí být totéž, - v kapitole 6, která je vybavena několika diagramy (obr. 9 - 19) je v popiskách grafů použit pojem závislost, to je nadsazené, jde v podstatě o průběhy předmětných veličin, které by bylo možno bez matematického rozboru označit nanejvýš jako souvislost. Ostatně takové množství naměřených dat přímo volá po korektním matematicko-statistické zpracování, nejlépe některou progresivních vícerozměrných metod, jako např. vícerozměrnou regresní analýzou, diferenciální analýzou nebo faktorovou analýzou, nebo alespoň jednoduchým korelačním počtem. Takto získané výsledky by jistě přinesly značný prostor pro interpretaci a vyvození více podložených závěrů, např. o pravděpodobnosti vzniku rizikových stavů, změnách chování povodí i nádrží a pod. To však je možná již za hranicí oboru a přesahuje do hydrologických analýz. - V kap. 7.5. autor vyslovuje hypotézu, že náhlé a vysoké výkyvy teplot mají vliv na počty poruch distribuční sítě prostřednictvím přenášení pohybů půdy na potrubí. Zkušenosti oponenta jsou takové, že vliv teplotních změn se přenáší především prostřednictvím armatur a objektů s vývodem na terén, méně pak prostřednictvím samotné zeminy, tím méně půdy. - Při popisu jednotlivých úpraven, potažmo experimentů na nich by názornosti prospělo, kdyby byla zobrazena technologická schémata objektů. - U většiny popsaných experimentů by bylo prospěšné uvést časové rozmezí (data), kdy byly prováděny. Je to zajímavé proto, aby bylo možno porovnat s jinými informačními zdroji, do jaké míry jsou získané poznatky nové. Např. vznik THM při předchloraci povrchových vod je znám již od 70. let minulého století, kdy vedl k opuštění používání zelené skalice pro výrobu síranu železitého oxidací chlorem. To však neznamená, že ostatní poznatky oponent nepovažuje za nové nebo za potvrzené v konkrétních specifických podmínkách. - Model navržený a realizovaný autorem je řešen pro potřeby jednostupňové úpravy, pravděpodobně by však mohl být doplněn o model dalšího separačního stupně. Uvedené připomínky nemají charakter vytýkací, ale konstatující a není nutné na ně při obhajobě reagovat. V tomto kontextu se doporučuje, aby doktorand při obhajobě pojednal tyto otázky: 1. Zda byla data získaná měřením na vodním zdroji a v jeho povodí matematicky zpracována, pakliže ano s jakými výsledky, pakliže nikoliv, zda se toto využití dat v budoucnu předpokládá ? 2. Při popisu práce na návrhu a využívání modelu oponent postrádá práci s gradientem rychlosti. Jaký je názor autora na použití tohoto významného parametru ? Závěr : Práce je pojata obsáhle, moderně, formuluje dílčí poznatky a shrnuje je do závěrečných postupů a doporučení. Cíl práce byl splněn výsledky jsou přínosem pro rozvoj vědního oboru. Přístup k problematice je korektní, autor prokázal tvůrčí schopnosti v oblasti technologického výzkumu, přináší nové poznatky a práce splňuje požadavky kladené obvykle na disertační práce. Doporučuji jeho doktorskou disertační práci k obhajobě a rovněž doporučuji, aby na základě úspěšné obhajoby této práce byla Ing. Ladislavu Bartošovi udělena vědecká hodnost PhD. ve vědním oboru Chemie a technologie ochrany životního prostředí na Chemické fakultě Vysokého učení technického v Brně. V Brně, 7.12.2009 Doc. Ing. Jaroslav Hlaváč, CSc.
eVSKP id 28233