KELLEROVÁ, M. Programování softwaru InSpec pro optický CMM SOL311 [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2024.

Posudek vedoucího

Polzer, Aleš

Studentka vypracovala diplomovou práci o rozsahu 89 stran + 26 příloh. Citovala 39 literárních zdrojů (především norem, odborných knih a článků, domácích i zahraničních autorů). Texty předložené k posouzení mají odpovídající grafickou i stylistickou úpravu, jsou doplněny názornými obrázky, jen některé foto-kopie by bylo vhodné překreslit např. v CAD SW. Studentka o zvolené téma projevovala velký zájem po dobu celého studia. Na konzultace docházela pravidelně a vždy řádně připravena. Četná doporučení k dalšímu postupu řešení tématu se jí dařilo operativně zpracovávat. Navrhla i na CNC stroji vyrobila vlastní experimentální vzorky, se kterými následně zcela samostatně pracovala na přístroji SOL311. Formulované vlastní závěry i doporučení pro praxi jsou aktuální, a především pro začínající operátory optického přístroje užitečné.

Posudek oponenta

Jankových, Róbert

Diplomová práce Michaely Kellerové odpovídá zadání. Práci považuji za původní a pro praxi přínosnou. Metodika splnění cílů práce je správná. Studentka prokázala schopnost interpretovat dosažené výsledky a vyvozovat z nich správné, ale někdy zjednodušené závěry. Cíle práce byly upřesněny ve 2. kapitole „Motivace“, zde mohla být podrobněji stanovena metodika pro jednotlivé cíle a vymezení rozsahu a způsobu plnění jednotlivých cílů práce. Hodnocená práce prokazuje způsobilost studentky samostatně pracovat a řešit praktické problémy v oblasti programování v softwaru InSpec. Práce je logicky rozdělena do úvodu, šesti hlavních kapitol, závěru a 26 příloh. Všechny kapitoly i přílohy jsou úplné a přehledné. Jednotlivé části práce na sebe přirozeně navazují a dokumentují postup řešení i úroveň splnění jednotlivých cílů práce. Hlavním přínosem je vytvoření funkčních programů pro změření vybraných charakteristik 3 různých výrobků, realizace značného množství měření a vytvoření excelovských souborů s vyhodnocením výsledků měření v souladu s ČSN EN ISO 14253-1:2023. Nesprávně je v přílohách 17-20 vyhodnocena způsobilost měřidla SOL 311, kdy za hodnotu etalonu (viz kap. 4.7) je považován aritmetický průměr naměřených hodnot. Není řádně doložen a zdůvodněn postup výpočtu nejistoty typu B pro jednotlivé parametry. Po formální stránce je hodnocená práce zpracována na průměrné úrovni s vyšším počtem věcných, gramatických, formulačních i formálních nedostatků. Za zbytečné chyby je možné označit především nesprávné odkazy na kapitoly v diplomové práci (kap. 4 str. 25, kap. 6 str. 49 a závěr str. 74 i 75), chyby ve formulacích vět (str. 26, 29, 33, 43, 47, 51 atd.) a nedodržování jednotného stylu psaní textu v minulém čase a v trpném rodě (str. 15, 18, 23). Nesprávný je text o podstatě odhadu zjmax na straně 39, chybný je popis obr. 30 na str. 44 a nesprávně je popsáno pole 2 z obr. 31. V kapitole 4.8 je pro koeficient ochranného pásma použit symbol „g“, v 6. kapitole a v přílohách je používáno označení „gA“. Odkazy na normu ČSN EN ISO 14253-1:2023 jsou často uváděny bez čísla části normy „-1“ (str. 15, 43, 54, 55). Studentka při zpracování práce vychází z doporučené literatury, kterou iniciativně doplnila o další vhodné tuzemské publikace. Vlastní text je tvůrčím způsobem doplněn o řadu myšlenek a jako celek logicky propojen s určitými chybami. Citace jsou správně formálně uvedeny, a tak není obtížné rozlišit převzatý a původní text. Výsledek práce prokázal, že autorka má potřebné zkušenosti z práce s technickou literaturou v oblasti řešené problematiky. Práce jako celek představuje publikaci, která může být po drobných úpravách využita v praxi i při výuce na FSI. Práci doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 156817