ZAJÍČEK, V. Ruiny diskotéky a architektura noci [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.
Vojta pracoval celý semestr pravidelně a svědomitě a doporučuji proto práci k obhajobě.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | Návrh prostorů pro sociální experiment, inspirovaný úvahami radikálních italských architektů 60. let o tanečních klubech, pojal Vojta jako tzv. „longhouse“. Čerpal přitom z výzkumu architekta a teoretika Piera Vittoria Aureliho o kolektivních prostorách, které slouží jak pro práci, tak k zábavě. Vymezil se tak přímo proti koncepci Cedrica Price Fun Palace for Joan Littlewood, ve kterém Peter Cook rozpoznal podobnost s jiným, dnes slavným vizionářským projektem L’Altro Mondo italské radikální skupiny Gruppo Sturm. Jak L’Altro Mondo, tedy „Jiný svět“ (jak se nazývala jedna z prvních moderních diskoték), tak Fun Palace měly být „laboratoří zábavy“. Mechanicky rekonfigurovatelné prostory neměly svým obyvatelům klást překážky ve fantazii ani v možnostech užívání a měly podnítit jejich kolektivní kreativitu a svobodu. Vojta správně rozeznal úskalí volné zábavy jako koncepce, která je dnes plně rekuperována spotřební společností formou spíše úniku než svobody. Longhouse v sobě oproti tomu integruje jak potřebu práce, tak zábavy, jak potřebu individuality, tak komunality. Domnívám se, že adaptace těchto myšlenek není ve Vojtově projektu pouhou manifestací teoretických východisek, ale zároveň přínosnou eventualitou pro obyvatele sídliště, ve kterém se dům nachází. |
Autor je jistě inspirativní osobností, hledající přesahy architektury, její významy i vazby na společnost. Dokazuje schopnosti kritického myšlení a formulace vlastního zadání. Jádro práce toto dobře rozvíjí, nicméně nevyhýbá se konfliktům, stejně jako nenabízí poctivé dotažení ve všech aspektech architektonické tvorby, což ji pak sráží až na průměr. I přes to ale díky za otevřený pokus o oživení hodnotné stavby i zvolený experimentální způsob.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | C | Autor si vybral nelehký dům na nelehkém místě, což vnímám jako výzvu a jednoznačnou kvalitu projektu. Opuštěné či zanedbané stavby z druhé poloviny 20. století nectíme, máme je zbytečně svázané s minulým režimem a nejsou pro nás jakýmikoliv hodnotami. Zde autor dokazuje kýženou zodpovědnost i cit pro potřebné. Situace je pro neznalého nedostatečně prezentována, ve smyslu vazeb na okolí a terén, ale naštěstí napoví streetview. Stávající navázání na dolní a horní úroveň města je chytře řešeno příčným propojením, tj. průchod domem a někdejší nakupování v něm bylo inscenovanou cestou mezi plástvemi pater a teras. Toto téma domu je v návrhu záměrně popřeno, ve jménu vloženého konceptu “long house”, který inspirativně zkoumá Pier Vittorio Aureli. Citovaný autor jej nabízí jako radikální reakci na dnešní společenské problémy, čímž autor práce zdařile odpovídá na výzvu zadání, tj. testování nových společenských situací. I v tomto měřítku se však nemohu ubránit pocitu, že je koncept na dům naroubován jaksi na sílu, jelikož výše zmíněnou identitu původního domu otáčí na hledanou podélnou osu, odpoutává se od východního pěšího tahu, jako i potenciálu vazeb na sousední školu, jejíž přítomnost chtěl autor v programu vytěžit. Vstupy ze štítů jsou jistě možné a původní zásobovací rampy by se vymanily z prokletí zadních fasád, nicméně při takto radikálním gestu bych čekal jasnější reakci na kontext a úvahu nad kombinací pobytových kvalit vstupů a zásobování. Co však implementovaný koncept domu jednoznačně přinesl je bohatství vazeb kavárny, umístěné na (dříve zásobovací) parter. Tímto krokem se dům více připoutává na střední úroveň terénu i nehmotné vazby výhledů do krajiny. Tyto autor rozvíjí i v radikálním uvolnění nejvyšší úrovně pro otevřené terasy. Toto gesto je silné, nicméně pobytovou kvalitu prodloužení žití ven by bylo třeba dokázat větším dopracováním vazeb na vnitřní prostory. | |
| Provozní řešení | D | Zmíněné problémy napojení domu na kontext se přenáší i dovnitř. I kdyby byl program jakkoliv neurčený, neuzavřený a nekonečně se měnící, což autor v práci hledá především a čehož si vážím, tak některé části zkrátka fixní či samozřejmě fungující být musí. Volnost stojí na strategických rozhodnutích umístění obsluhujícího v nekompromisních polohách. Zde se kompromisům, kolizím i opomenutím autor nevyhýbá a je bohužel cítit, že to není záměrem, což by se ev. dalo při zaměření práce pochopit. Nerad vyjmenovávám chyby, ale např. zázemí kavárny, vazby sdílené kuchyně, umístění výtahu, odstupy vložených objemů od stáv. skeletu, sociální zázemí, a především “koupelna” aj. jsou kolizní a nedostatečné. Tyto problémy by jistě byly řešitelné při hlubším pochopení původního domu, jeho potenciálů vazeb na složitý terén i méně konfliktním naroubování konceptu “dlouhého domu”. Je však možné, že je tento konflikt záměrný, což se ale z pohledu provozu hodnotí dost těžce… | |
| Technicko konstrukční řešení | E | Není těžištěm práce, ale považuji jej za samozřejmost, vizte výše. Zde opět narážíme na úctu a pochopení původního domu. Bourání v montovaném skeletu je navrženým způsobem obtížné, ať jde o dílčí průrazy stropu nad 2.PP, a především pás panelů V strany vložené haly, který je v poloze za průvlakem (dle vizualizace) snad nějak podstojkován? Druh konstrukce je pro různé adaptace vhodný, ale i on má své meze a zajištění kritických míst mělo být zdokumentováno. I zde platí, že adaptace modernistické stavby není jednoduchá, ale tím spíše bych čekal autorovy důsledné reakce. Detail je nedostatečný měřítkem, postižením kritických míst a skladby nejsou správně. Autorovi doporučuji hlubší studium fenoménů difuze, tepelného izolování, roznášecích vrstev podlahovin a logik nosných konstrukcí. Teoretické či experimentální směřování architekta bude čím dál častější a naše role se nám naštěstí stále obohacují, nicméně zakončení stupně bakalářské práce má být suverénní i v otázkách technických. | |
| Architektonické řešení | B | Velice oceňuji výběr odtažitého domu čekajícího na naši péči, hledání podstaty soudobé architektury pro soudobou společnost i vlastní vložený inkluzivní program. Autor si klade podstatné otázky a studuje hodnotné zdroje, nicméně tuto teoretickou část měl důsledněji prezentovat, vč. myšlenkového procesu a konkrétního popisu reakcí na vytyčený koncept “dlouhého domu” i inspirativní myšlenky obou velikánů. Další kvalitou práce je nabízené bohatství venkovních otevřených i krytých prostorů, které nejlépe odpovídají na hledané téma permanentní změny. Na druhou stranu si autor mohl poctivěji odpovídat na otázky k čemu všemu mohou sloužit a komu? To platí i u lapidárního rytmu lemujících pásů individuálních kójí, vložených do skeletu jaksi natěsno. Ano, nechceme diktovat, ale měli bychom více předvídat a nabízet, což je právě Pricovo a Aureliho umění. Nabídku pro otevřený svět konceptu “udělej si sám” oceňuji a cítím, že se nestal výmluvou. Ještě k problému popření identity původního domu, tj. průchodu napříč a pláství pater s akcentem cihelné věže. Stálo za to na ni roubovat získání typologie “dlouhého domu” za každou cenu, i přes rozsáhlé bourání? Jedním z aspektů těchto konceptů je i svěžest přístupu a ekonomická výhodnost. Zde vnímám spíše boj, ale oceňme již zmíněné nejisté hledání, až riziko, které k architektuře bytostně patří a je dnes většinou opomíjené. Zde nakonec musím vyzdvihnout výtvarnou a prostorovou kvalitu autorovy vložené převýšené haly, vč. zařízení svěžím mobiliářem. I kdyby znamenala výše popsané kolize či snášení zimy i horka, prostorový účin, materialita a barvy jsou velice silné a zdařile navržené. Stejně tak sociální přesah návrhu i hledaná forma sdílení. Koncept haly s navěšenými kójemi není nijak nový, nicméně dobře reaguje na stav naší společnosti, které dává potřebný podnět. | |
| Formální úroveň | D | Práce je na lehce podprůměrné obsahové a prezentační úrovni, které u experimentů nutně očekávám nejvyšší. Znovu uznávám, že adaptace jsou těžší, tím spíše u moderní architektury, ale autor na to myslím má. Nerad vysvětluje příliš a předpokládá znalost kontextu i jeho způsobu myšlení. Dá so do nich nahlédnout, ale forma práce to nepodporuje. Navržené prostorové kvality mohly být více vyzdviženy, stejně jako teoretické myšlenky. |
eVSKP id 167650