VAŠIČKA, P. Prostor jako paradigma výuky [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .

Posudek vedoucího

Rozwalka, Szymon

Bakalářský projekt Pavla Vašičky v celé své složitosti, v relativně dobře vyřešené dispozici a v racionálním konstrukčním systému funguje. Má v sobě ale jakousi nekonzistenci, protiklad. Na jedné straně je koncept projektu čistým, téměř asketickým konstrukčním a prostorovým systémem. Systémem, ve kterém ´se muže stát všechno´, systémem, který záměrně nerozhoduje o celku. Je ´pozadím´. Na druhé straně ta asketická a téměř abstraktní metoda tvoření vnitřního prostoru nebyla zachována až do samého konce. Zdá se, že se student této ´askeze´ bál a potřeboval násilně něco ´přidat´. To platí pro koncept zakrytí celé stavby předsazenou fasádou z polykarbonátu, fasádou, která ´definuje´, která ´zdůrazňuje´, která chce mít prvořadý význam. Je možné, že problémem je nepřesvědčivý konečný efekt (vizualizace, detaily, textová část) a nikoli samotná myšlenka této nekonzistence (estetizovaný asketismus) - jsem si vědom, že celá výše uvedená kritika je do velké míry subjektivní. Co je však rozhodně objektivní kritikou, je kritika práce s terénními upravami - projekt de facto neřeší vnější terén. Jaký je vztah s Tvrdého ulici? Čím se má stát vnitroblok celého areálu? Jaký má být vztah areálu školy s městem atd? Jakou má funkcí, smysl přemostěná část přístavby vzhledem k exteriéru? U obhajoby bych doporučil přesvědčivější řešeni fasád (jak ideově, tak technický např. jak jsou řešený tepelné mosty). Především bych doporučoval vyjasnit a ukázat způsob řešení celého areálu kampusu.

Posudek oponenta

Müller, Rudolf

Student urbanisticky otevírá celý areál do okolí tak, aby byl volně prostupný a vzniká mu tak relativně velkorysý veřejný prostor, který je ale docela neuchopený a myslím si, že by rozvržení ploch mohlo lépe reagovat na okolní podněty. Nosným prvkem je zde přísná konstrukční kompozice, modul 8 x 8 metrů, která se ale bohužel nepropisuje do celkového dojmu z budovy. Jak autor uvádí, jedná se o hru se skladbou kvádrů. V prolínání hmot mezi 2. a 3. nadzemním podlažím dochází ke kolizi konstrukčního systému vycházejícího z garáží a navazujícího, což bohužel oslabuje jinak velmi čisté utilitární řešení. Stačilo dodržet čtvercový modul a přizpůsobit jeho velikost a bylo by to bez chyby. Provozní rozvržení včetně vstupů je účelné a fungující. Autor se rozhodl umístit vedení a vyučující do stávající budovy a ateliéry a prostory pro studenty do nové přístavby. Trochu mně zde chybí bližší interakce studenta a vyučujícího. Za nevhodné považuji umístění záchodů a zázemí na jednom z nejdůležitějších míst v návrhu, a to v centrální poloze u atrií. Architektonický výraz je z exteriéru velmi oslaben zvoleným materiálovým řešením. V interiéru je naopak zvolená přísnost dobře čitelná. Konstrukčně a materiálově nemám výtek kromě již zmíněného křížení a fasády objektu, kde polykarbonát je s ohledem na normy stejně nereálný. Předloženou bakalářskou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení C 75

eVSKP id 126791