RUŠAROVÁ, E. Kreativní centrum – Kopřivnice [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Studentka během studia i při tvorbě závěrečné práce prokázala svůj talent a nadání úspěšně tvořit ve zvolené pracovní profesi
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | 90 | Jako vedoucí závěrečných prací se zřejmě často opakuji v hodnotících textech studentů. Stejně tak se opakují příběhy studentů, ač se každý rok mění téma prací. Není tomu jinak ani v případě usměvavé sympaťačky Evy Rušarové. Na začátku poctivá analýza prostředí, zadání, současných trendů výstavby galerijních prostorů. Zvolený kus města Kopřivnice k novému prostorovému a funkčnímu využití není nikterak malý a bylo se mu potřeba věnovat ve všech jeho řešených zónách, ne jen vyřešit galerijní prostor a znovu oživit jedny z nejstarších průmyslových objektů v místě a vdechnout jim nový život a nevšední náplň. Práce bohužel utrpěla tímto velkým rozsahem zadání a mohla být daleko více propracovaná a odprezentovaná. Zejména co se týká prostorových zobrazení interiéru objektu kreativního centra pro Kopřivnici. Nicméně oceňuji houževnatost a pracovitost budoucí kolegyně architekty, nadšení a viditelnou radost z práce, když začínají věci do sebe zapadat. Studentka má dobrý základ pro samostatnou architektonickou práci a je schopna přinést do oboru svěží myšlenky. Po prostudování daných problematik také správně vyřešených co se týče provozních návazností v objektech podobného typu, konstrukčních řešení atypických staveb a podobně. |
V první chvíli jsem byl rozladěn důrazem na gesta a principy, které jsme jako architekti měli nechat v minulém století. Chyběla mi i dostatečná citlivost k okolí. Nakonec jsem ale tyto vlastnosti objevil v technické části, kde se projevily všechny vlastnosti, které jsem v té urbanistické a architektonické postrádal - citlivost, intuice, um. Myslím, že pokud je bude autorka nadále rozvíjet, bude to ku prospěchu nás všech. V ostatních ohledech má práce nedostatky, ale nejedná se o nepřekonatelné překážky v práci na vysoké úrovni.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | C | Je těžké zvládnout v jednom návrhu takto velké a složité území. Zde se autorka snaží vypořádat s problémem komplexního pojmutí rozdělením do několika částí, které se potom už řeší samostatně. Ač je třeba uznat, že se jakýmsi způsobem snaží navázat na okolí - u hlavní ulice, další návaznosti jsou velmi rozpačité. Ač jsme v centru města, nemůžeme v návrhu hovořit o tvorbě ulic. Naopak, opakují se tytéž špatné kroky, které se v minulosti staly v okolí - zahledění do sebe, špatná hierarchie prostorů. Budovy zde po obvodu netvoří ulici, ale předsazují před sebe kousky území s tekutou identitou - parkoviště, kousky trávníků, nějaký ten strom - a tak město vyplňují další a další vatou. Uvnitř území už ale jde o něco jiného. Je možné, že to je menším měřítkem, tím, že budovy zde již existují, ale autorce se zde daří dávat náměstím alespoň nějaký základní význam. Problematické jsou zde nové struktury - parkovací dům, bytová zástavba. Parkovací dům naprosto nereflektuje své okolí, je zde zasazený necitlivě a extrémně snižuje hodnotu místa. Bytové domy se snaží o vytváření alespoň nějakých meziprostorů s jiným než veřejným charakterem, a do jisté míry se to i daří. Jejich měřítko ale dle mého názoru není odpovídající a přibližuje se svou atmosféru spíše nějaké dočasné struktuře, které se nedaří navázat na zbytek městské tkáně. „Vnitřní“ prostor bloku je však zvládnutý o poznání lépa. | |
| Architektonické řešení | D | Není možné si nevšimnout velkého gesta v podobě „vzducholodě“. Ostatní domy jsou už řešeny standardně, bez větších inovací, ale v zásadě ne problematicky. U vzducholodě bych se dokázal s tímto gestem smířit, bylo-li by patřičně dopracováno v citlivém vztahu ke konstrukci. Je vidět, že ta byla konzultována a není nefunkční, ale působí neobratně, příliš velké prvky v kombinaci s lehkým pláštěm, masivní věž vedle snad příliš tlustá, takže nakonec „vzducholoď“ spíše opravdu naplňuje olovem, než-li heliem. Koncepčně je těžké najít nějaký pevnější vztah se zbývajícími domy. Půdorysné řešení je spíše technicistní, splňující požadavky. Zajímavé je zde uvědomění si různých konstrukcí a snaha je využít. Tato tvořivá práce s jednotlivými konstrukcemi mimoděk reaguje v dostatečné míře na okolní kontext, což právě trochu chybí celkovému konceptu, kde se tento cit nepodařilo přenést. Je ale třeba ocenit i několik vtipných detailů, jako levitující auta, a pravděpodobně atraktivní vnitřní prostor auditoria | |
| Provozní řešení | B | Nejsem si vědom žádného provozního problému, který by se v návrhu objevoval, půdorysy dávají smysl, a mají jednoduchou formu. Samotné výstavě poskytují volný prostor a tak je to asi i správně. | |
| Technicko konstrukční řešení | A | Autorka si uvědomuje a i dobře definuje konstrukce, se kterými pracuje a řešení tvoří v souladu a v návaznosti na ně. Jde o část, která mně mile překvapila, a která působí jednoduše. Složitý levitující objekt je navržen zajímavě, samozřejmě ztrácí sílu v detailech provedení, ale je na něm zajímavá jakási návaznost na to již existující a dotvářené. | |
| Formální úroveň | C | Práce je prezentována v dostačující grafické podobě. Některé části by si zasloužili více sofistikované vyjádření, které by i pomohlo vnímání podstaty této práce, ale základní teze práce vyjadřují. |
eVSKP id 133934