GAVROŇOVÁ, K. Kunsthalle ve vnitrobloku [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.

Posudek vedoucího

Palacký, Jiří

Projekt situovaný na Pražském Předměstí, představujícím nově se rozvíjející centrum Hradce Králové, vznikl ve spolupráci s městem a Galerií moderního umění. Město, často označované jako „Solón republiky“ díky svému výjimečnému urbanistickému vývoji, tvoří východisko této práce. Návrh kunsthalle je integrován do sítě osmi tradičních galerií a dalších kulturních institucí, které se navzájem doplňují v oblasti prezentace výtvarného umění. Projekt tuto síť rozšiřuje o současné výstavní prostory a vytváří platformu pro odborný i veřejný dialog nad aktuálními kulturními a uměleckými tématy. Svým specifickým zaměřením usiluje o poskytnutí adekvátního zázemí pro současné umění a kreativní odvětví v atraktivní lokalitě, přičemž současně prověřuje možnosti revitalizace největšího městského bloku, v němž aktuálně sídlí dílny GMU, na kvalitní kulturní veřejný prostor. Diplomové práci předcházela podrobná analýza urbánního kontextu a návrh aplikace zásad současného urbanismu, včetně konceptu prostupného města s kvalitními veřejnými prostory a integrací ekosystémových prvků. Tyto přístupy přispívají ke zmírnění dopadů klimatické změny, podporují udržitelný městský život a rozvoj města krátkých vzdáleností. Výstupem analytické fáze bylo definování podmínek potenciální architektonické soutěže a formulace výchozího rámce – zadání, bilancí, koncepčních principů a regulačních parametrů pro návrh samotného projektu. Řešený vnitroblok představuje urbanisticky složitý a kontextuálně nejednoznačný prostor, avšak s potenciálem stát se kvalitním rámcem pro kulturní instituci, která by území stabilizovala a přinesla dlouhodobou přidanou hodnotu. V tomto ohledu je kladen důraz na vymezení komunikační osy, propojující hlavní vstupy do vnitrobloku, jež zajišťuje orientační přehlednost i čitelnost funkční struktury území. V rámci návrhové fáze autorka prověřila jednu nosnou urbanisticko-architektonickou koncepci, jejíž východiska a zásady představila v analytické části a v návrhu soutěžních podmínek. Tuto koncepci dále rozpracovala do podoby finálního architektonického řešení, založeného na motivu vstupní brány – pasáže-foyeru, která slouží jako hlavní přístupová trasa do výstavních prostor a umožňuje vizuální kontakt s přednáškovým sálem vystupujícím z podzemí. Architektonické řešení sestává ze dvou podélných bloků s výrazně vysunutými konzolami na koncích, určenými pro expozice a provozní zázemí. Obě části propojuje zastřešená venkovní pasáž s nakloněným tubusem schodiště, jehož střešní světlík je ztvárněn jako výtvarný prvek. Konstrukční systém tvoří kombinace železobetonového skeletu a ocelové příhradové konstrukce; obvodový plášť je navržen z cihel jako přírodního materiálu s nízkou uhlíkovou stopou. Architektonická hmota objektu umožňuje vznik umělecké zahrady – hájku, který tvoří přechod k nesourodému okolí. Provozní řešení vychází z promyšlené typologie kulturní instituce a zahrnuje energeticky úsporné systémy osvětlení a vytápění výstavních prostor. Projekt počítá s jedním podzemním podlažím určeným k parkování, které nahradí stávající neorganizované stání ve vnitrobloku. Součástí návrhu je také střešní vyhlídková plošina nad pasáží, určená pro komunitní využití. Projekt je zpracován na vysoké úrovni, a to jak po stránce koncepční, tak konstrukční. Důraz je kladen na komplexní a udržitelný přístup ke všem složkám návrhu – od urbanistického rámce, přes architektonické řešení, až po provozní a environmentální aspekty.

Posudek oponenta

Bittner, Oldřich

Autorka se v úvodu věnuje zamyšlení se nad opodstatněností či vhodností Kunstahlle v daném místě. Analyzuje město v širších souvislostech a hledá oporu pro své rozhodnutí zejména v principech městotvornosti záměru. Zabývá se dostupností místa pomocí všech typů dopravy, pozoruje a vyhodnocuje proudění a koncentraci obyvatel města. Dochází k závěru, že Kunsthalle ve vnitrobloku má potenciál být impulzem k dalšímu rozvoji městských funkcí, přinést městu chybějící instituci moderního umění, zlepšit prostupnost městem a zároveň i předpoklady být přirozeně i hojně navštěvovaná. Vytyčuje si záměr vytvořit důležitý bod na ose kreativní třídy v rámci celého organismu kreativního průmyslu města. Těmto východiskům odpovídá i zvolený koncept. Hlavní osa objektu reaguje na 3 vstupní body do vnitrobloku, aby umožnila přirozený průchod územím. Průchod - hlavní motiv návrhu, je zformován jako prostorově a konstrukčně výrazná pasáž. Obklopena je 2 vzájemně posunutými kvádry, ukrývající provozy Kunstahalle. Okolí je promyšleně organizováno pro přirozený pohyb a pobyt návštěvníků. Vytváří se zde příjemný venkovní veřejný prostor s tematicky pojednaným využitím ploch (nazvaných jako náměstí nebo umělecká zahrada). Návrh celý vnitroblok důsledně dělí na plochy s různým stupněm intimity. Silný a čitelný koncept se pozitivně projevuje v celkovém architektonickém řešení. Expresívní pasáž je akcentovaná prostorově výraznou diagonálou schodiště. Upoutá pozornost a návštěvníka dovede na střešní terasu s novými výhledy na město. Výstavní prostory jsou umístěny ve 2 horizontálních kvádrech umístěných podél pasáže. Tyto hmotně působící kvádry mají elegantní, odlehčený parter, umocněný výraznými konzolami. Fasády sálů ve vyšších patrech jsou hladké a bez otvorů, plochy jsou však zjemněny texturou režného zdiva. V tomto detailu spatřuji odkaz a návaznost na ty nejlepší stavby hradecké architektonické moderny. Interiéry jsou citlivě zvládnuté, odpovídají charakteru instituce a jejich rozmanitost svědčí o autorčině ambici na návštěvníka prostorem působit a vyvolávat v něm emoce. Celá stavba funguje dobře a přehledně z pohledu návštěvníka i provozního pracovníka. Zásobování uměleckými díly je jednoduše řešeno přímo v přízemí a je účelně kryto konzolou. Při pohybu po objektu se však neobejde bez vertikálního transportu výtahem. Je proto škoda, že místnost „příjem děl“ je tak malých rozměrů a distribuce v rámci objektu musí probíhat současně s vykládkou. To může způsobovat provozní komplikace. Jistou disproporci spatřuji v předimenzovanosti a nešťastném rozmístění hygienického zázemí návštěvníků. Jsem přesvědčen že zcela dostačující by byly odpovídající toalety v suterénu a přízemí budovy (v návaznosti na recepci a společné i pro kavárnu), výstavních sálech by již být neměly. Provozně dobře zvládnuté je podzemní parkoviště i celkové dopravní řešení a budova má dostatek technických prostor. Konstrukce je podřízena architektonickému záměru, je zvolena vhodně a autorka využívá její možností pro vytvoření tvarově výrazné stavby. Spodní stavba včetně přízemního patra a komunikačních jader je železobetonová, haly a pasáž tvoří ocelová prostorová konstrukce. Při následných stupních projektové dokumentace by bylo důležité vyhodnocení, zda je technologie bílé vany vhodná pro všechny typy prostor v suterénu – tedy garáže a například přednáškové místnosti. Formální zpracování diplomové práce je velmi kvalitní po grafické, obsahové i informační stránce. Oceňuji dostatečné textové vyjádření, které dobře objasňuje autorčiny motivy k návrhu stavby. Přístup je mi velmi sympatický, jelikož v něm architektura není pouhým počinem nebo gestem, ale součástí složitého organismu zvané město. Umím si představit, že tento dům v daném místě zevšední, stane se přirozenou součástí života obyvatel a bude jeho každodenním obohacením. Cíle, které se autorka vytkla, dokázala s velkou mírou odvahy i pokory, naplnit. Jsem přesvědčen, že autorka prokázala schopnost zvládnout obtížné zadání a je připravena se věnovat oboru ve své následné praxi.

eVSKP id 167699