ŠKVAŘILOVÁ, M. Slovinské národní divadlo v Lublani [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .

Posudek vedoucího

Makovský, Zdeněk

Návrh nového Slovinského národního divadla je situován na parcelách, které se nacházejí v městském vnitrobloku v centrální části Lublaně.Tímto vnitroblokem je ukončena pomyslná Plečnikova urbanistická osa. Koncept vychází ze snahy o co nejmenší zásah do stávající zástavby řešeného místa při zachování všech urbanistických funkcí daného území. Budova divadla je navržena ze dvou bloků, které jsou si svojí strohou minimalistickou formou podobné, ale funkcemi i materiálově zcela odlišné. Uzavřená hmota divadla s vrchním prosvětlením foyeru, které navozuje divadelní atmosféru a transparentní objekt restaurace s galerií se svým měřítkem a členěním hmot citlivě zapojují do stávající zástavby. Struktura konstrukce ze železobetonového skeletu umožňuje jasné dispoziční řešení nadzemních i podzemních podlaží a splňuje všechny požadavky na variabilní provoz divadla. Autorka návrhu se měla více zabývat variabilitou velkého sálu z důvodu využití pro současnou experimentální tvorbu a měla věnovat větší pozornost grafickému vyjádření interiéru sálu. Diplomová práce splňuje rozsahem grafických příloh požadavek na dokumentaci zadaného tématu. Autorka pracovala samostatně a prokázala vlastní přístupy k řešené problematice. Diplomovou práci Bc. Marie Škvařilové hodnotím jako velmi dobrou. Otázky a náměty k obhajobě: Historický vývoj divadelní scény Technologie sálu Materiálové a barevné řešení exteriéru i interiéru navrženého objektu

Posudek oponenta

Sirotek, Adam

Autorka osazuje budovu Slovinského národního divadla v Lublani do vnitrobloku v centru města. Reaguje na historický vývoj a navazuje na dříve definované širší urbanistické vztahy. Návrhem řeší vazby a pěší komunikace v okolí objektu. Snaha o minimalizaci demolic vypovídá o citlivém přístupu ke stávající zástavbě. Měřítkem navržených objektů nenarušuje ráz okolní městské struktury. Odsunutí Vlastních objektů divadla do hloubi vnitrobloku řeší problém zastínění bočních fasád sousedních budov, vzniklý předprostor ale mění původní čistý obdélníkový tvar náměstí a narušuje celistvost uliční fronty. Poměrně rozlehlá dlážděná plocha postrádá vedle stávajícího náměstí funkční náplň. Vyvážená proporce hmot a geometrická přímočarost podtržená minimalistickou formou dávají budově silný výraz. Divadlo je navrženo jako kompozice dvou bloků které jsou dle průvodní zprávy v dialogu - kontrast těžké kamenné uzavřené hmoty divadla proti lehké prosklené budově restaurace. Tento žádoucí kontrast je ale stírán aplikací stejného materiálu - kamene na fasády obou objektů. Vyjádřením divadla má dle autorky být překvapení: "Budova se snaží ukázat, že věci nemusí být takové, jaké se zdají na první pohled". Uvnitř kamenného bloku nás tedy má čekat překvapení, jež tam ovšem nenacházím. Divák vstupuje do minimalisticky pojatého foyeru obloženého stejným kamenným obkladem jako fasády exteriéru. Půdorys foyeru se opakuje ve všech nadzemních podlažích, jednotlivé úrovně jsou propojeny schodišti uvnitř dispozice, osvětlení horní, střešními světlíky. Jako výhodné se jeví možnost variabilního propojení foyeru s provozem restaurace ve vedlejším objektu. Veškeré zázemí pro diváky je vyřešeno přehledně a precizně. Srdcem budovy je prostor jeviště a hlediště, jehož prostorově členitý objem je vepsán do hranolu divadla. Zbývající objem je vyplněn ostatními divadelními provozy. Prostory jeviště a hlediště jsou jednoduché a jasné, chybí mi možnost pohybu obslužnou chodbou okolo scény. Vlastní vzhled interiéru jeviště není doložen. Jako problematické vnímám umístění experimentálního scény do podzemního podlaží, naproti tomu v parteru jsou směrem do rušné uličky ve vnitrobloku umístěny šatny. Uliční fronta tak zůstává mrtvá. Veškeré provozy divadla jsou detailně propracovány, všechny vazby a propojení fungují. Jasně čitelný záměr uzavřít všechny provozy do jediné hmoty se stává velmi náročným na řešení jednotlivých dispozic. Autorka všechny komplikace pečlivě vyřešila, některé dispozice a vazby jsou však velmi komplikované (např. soustava šaten a schodišť v 1.PP pod restaurací, cesta herce z jeviště do foyer). Nejasné je mi schodiště na východní fasádě, které nachází pouze v půdorysech, v pohledech by jistě výrazně nabouralo minimalisticky čistý koncept budovy. Řešení garáží je velmi neekonomické, zvláště pak jde li o tři podzemní podlaží. Nosná konstrukce objektu je jednoduchý železobetonový skelet. Profily sloupů reagují na statické požadavky potažmo rozpony konstrukcí. Zavěšená kamenná fasáda je velmi detailně technicky zdokumentována. Grafická úroveň projektu je na vysoké úrovni, provedená s maximální pečlivostí. Autorka mě předloženou prací přesvědčuje o svých schopnostech zadání řešit, detailně zpracovat i citlivě a věcně prezentovat.

eVSKP id 23052